Jsem jenom prostý člověk, zvyklý na malé věci a ticho.

Dnes, kdy si připomínáme narozeniny Usměvavého papeže, mě oslovila jeho hezká slova a nabízím také z jeho fiktivního dopisu básníku Giuseppe Giocchino Belli.:
Často jsem si říkal, proč Ježíš pronášel nejvyšší pravdy právě u stolu? Snad proto, že lidé odkládají při jídle strohé chování a jsou klidnější, otevřenější a volnější. U stolu se snižuje nebo vůbec mizí chvat a neklid. Lidé zasedají ke stolu bez úmyslu polemizovat, jsou k sobě vlídnější a ochotnější přijímat cizí názory.
Však právě také u stolu se mi předevčírem téměř podařilo přesvědčit jednoho mého hosta. Během jídla, kdy jsme se oba usmívali, vyšlo najevo, že je stoupencem pluralismu ve věroučných otázkách. Pravil: "Je mi jasné, že nikdo nemá celou křesťanskou pravdu v malíčku. Každý z nás z ní má jen malý kousek a měl by se z toho klidně radovat. Jednotu tvoří jen Bůh, když posbírá jednotlivé kousky a vytváří z nich celek." Odpověděl jsem: "Ach, promiňte, ta Vaše představa o Bohu a o pravdě mně připadá jako ta pravda indických slepců." "Jakých slepců?" "Počkej, malý moment!"
Vstal jsem a vyňal z knihovny povídku Lva Tolstého "Královi sloni". Jeden indický král dal svolat všechny slepce, aby jim ukázal své slony. Jeden slepec ohmatával nohu, druhý ocas, třetí chvost, čtvrtý břicho, pátý záda, šestý uši, sedmý zuby a osmý chobot. Pak se jich král zeptal: "Komu se podobají moji sloni?" "Tvoji sloni se podobají sloupům," řekl ten, který ohmatával nohy. "Podobají se větvi," řekl ten, který ohmatával ocas. "Podobají se koštěti," řekl ten, který ohmatával chvost. Ten, co ohmatával břicho, řekl: "Tvoji sloni se podobají hromadě země." Ten, co ohmatával boky, se domníval, že se podobají zdi. Ten, co sahal po hřbetu, říkal, že se podobají hoře. Ten, co ucítil pod rukama kly, vysvětloval, že se podobají rohům. Ten, co jezdil rukou po chobotu, tvrdil, že se podobají silnému lanu. A všichni slepci začali mezi sebou diskutovat a přít se.
Odložil jsem knihu a povídám: "Poslyš, nedovedu si představit, že by Bůh poslal svého Syna, který řekl: "Já jsem cesta, pravda a život" a pak nás ponechal v takové situaci, v jaké byli ti slepci. Že by každý měl v hrsti jen kousek pravdy, která se liší od kousku pravdy druhého. Připouštím, že pravdy víry poznáváme jen analogií, ale že bychom měli být na tom jako ti slepci, zdá se mi nedůstojné nejen rozumu Božího, ale i našeho."
Tato neobvyklá teologie s nohama a hřbety slonů mého hosta sice zcela nepřesvědčila, ale zavdala mu podnět k zamyšlení. "Tohle mi ještě nikdo neřekl," podotkl.
Odpověděl jsem: "Víš, někdy to bývají husy, které vodí kačeny napájet. Tam, kde Rahner nevystačí se svými tlustými teologickými knihami, zaskočí Tolstoj se svými bajkami."

http://www.knihovna.net/KNIHA/open.phtml?kniha=0028