Podzimní cesty

Podzimní cesty klikaté
zbavené okras ovsů, žit,
pouť hlubokou teď konáte,
do samot duše jdete žít.

Prach pohasl, a tesklivý
je hvozdíků a zvonků lem.
Háv chudoby, šeď olivy
vás obestřely popelem.

Jen tuláci a trakaře
se vynořují z lemu luk
a černají se do záře
bílých a teplých božích muk.

Smyl vítr vonné stíny stád
a zavál stopy nákladů.
Jen nesměle ústíte v sad
a vyloupenou zahradu,

kde již jen plané polody hvězd
se třpytí v řídkém listoví,
kde vyvolená ratolest
stín pokoje stře nad krovy.

Podzimní cesty klikaté,
prach váš si z duše nestřesu,
váš, země ruce rozpjaté
pod hřeby tuh a úděsů.

(Bohuslav Reynek, Setba samot, I/Podzimní cesty, 1936)