1. 12. 2011 – 52+1.den

Santiago de Compostela – Madrid – Praha – Ostrava – Stará Ves nad Ondřejnicí – Staříč => Petřvald

Rozloučil jsem se s věrnou alumatkou a plynovou bombou.
NetB, zdroj, Bibli a ještě další věci jsem dal do dvou tašek.
Batoh váží 11,7 kg. Kdyby to tak bylo celou cestu.
Letištní personál se probouzí pomalu.
Zout boty! Ani nepípnu :-).
Čekání na let. Wifi zóna – ať se nespletu – je PLACENÁ.
Usínám v letadle. To je normální po takové noci.
V Madridu není pauza tak dlouhá, jak se zdála na papíře. :-)
Modlitba, najít gate K68 – tři lety do Prahy letí jedním letadlem :-)
Já letím s IBERIÍ, mohl bych taky letět s ČSA a ještě s AA (to nevím, co je). Pomalé rolování po letišti BARAJAS. Kolem 11:00 startujeme.
Pomalu je čas hodnotit.

Po příletu - přivítání plnou delegací Sekce pro mládež a přepohodlná přeprava z letiště do Dejvic.
Povídání a sdělování zážitků...
Návštěva P. Koláře a svátost smíření. Tady se završuje Camina.
Jedu s žlutým vlakem, objednali mi poslední volnou jízdenku přes internet. Pohodlí...
Na Svinově mě zase čeká odvoz do Staré Vsi. Jsou na mě hodní...
Pak už půl hodiny před půlnocí zastavuji před farou ve Staříči. Je chladná, nevytopená...
Šup do postele, protože ráno už jedu do farnosti...

Po pouti zůstává pár bodů, k nimž bych se mohl vracet:
1) Samota
Není dobré, aba byl člověk sám.
Toto „poznání“ je jen potvrzením toho, co vím dávno.

2) Disponibilita
Nevázat se na cíl, ale mít cíl. Být ochotný cíl přizpůsobit, změnit. Představy o cestě (životem) jsou jen částečně pravdivé, což mj. dává možnost vždy znovu se ptát, která je ta dobrá cesta.

3) Rozhodnutí
Zvolím-li nějakou cestu, nemohu se ptát, nebyla-li ta druhá správnější, lepší. Nelze se vracet na „tu druhou variantu“ z poloviny zvolené. Tedy jde to, ale je to notná hloupost.

4) Představy
Zklamání nepřináší skutečnost. Zklamání přinášejí falešná očekávání.

5) Nespěchej
Za hodinu ujdeš v průměru 4-6 km. Ne 15 :-). Ani když to je poslední den.
Myšlenky utíkají dopředu. Přání, aby to již bylo. Rozladění, které to přináší, za to nestojí.
Přibrzdit myšlenky.
Nesnít hodně, jen trošičku.

6) Různost
Každý den je jiný. Každý den je darem.
Někdy je náročné tento dar rozpoznat, uvědomit si jej.

7) Pocity
Pocity jsou důležité.
Nejsou však podstatné. Mám o 11 let více než minule. Mění se způsob chůze, mění se pohled na svět.

8) Stíny, mraky
Někdy si je přeješ, jindy nad nimi lomíš rukama.
Přijdou, odejdou. Někdy prostě prší. Víc či míň.

9) Skromnost
Někdy je horko, někdy je zima.
Někdy si to užíváš, někdy je to na vypuštění duše.
Skromnost a střídmost ti budou slušet.

10) Délka
Na cestě je náročná i krásná její délka.
Tato cesta byla dlouhá tak, že kdyby byla poloviční, ještě pořád by byla dlouhá.
Tato cesta byla akorát tak, že kdyby byla dvakrát delší, ještě pořád by byla akorát.
Tedy za podmínky, že to je cesta Boží.

11) Vytrvalost
Když se mi zdá, že nemůžeš, ještě můžeš asi mnohem víc.
Někdy opravdu nemůžeš, a pak je dobré zastavit.
Jak to poznat? Jak to rozlišit? Nestresuj se předem. Je-li třeba, poznáš to.

12) Pokora
Pokora není rozhodnutí. Pokora je stav.
K pokoře pomáhá vděčnost. A taky poznání.
Pokora je blízká moudrosti. ARS VIVENDÍ.

13) Drobnosti a maličkosti
Velký cíl tě nesmí odvést od pozornosti k drobnostem. Spěch brání všímat si maličkostí.
P.S. Z letadla (na letové hladině 10 000) nejdou poutníci vidět.

14) Některé konce jsou těžké
Je někdy opravdu náročné vytrvat až do konce.
Někdy za to může psýché (San Pedro de Rozas), někdy fýzis (Caceres), někdy lidé (Salamanca), někdy za to „může“ situace (Caceres, Pueblo de Olivias)

15) Hloupost
I malá hloupost (Málaga, Mérida) může ohrozit cestu a dosažení cíle. Následky „hloupostí“ si nesu dlouho – někdy zůstávají déle, než bych čekal. Nepodceňuj „malá zranění“!

16) Život. LA VIDA.
Život nad mraky je krásný. Trochu romantika.
Ponořit se do šedi je taky život.
Z mraků může pršet i když nejsou nad hlavou.