24. 11. 2011 – 46.den

Ourense – San Cristovo de Cea (Cea)

Kdeže jsou má předsevzetí o brzkých odchodech? Odcházím z albergue až kolenm 9:00 hodin. Než zaklapnu dveře, ujišťuji se, že jsem tam nic nezapomněl. Tak jsem zmatený, že zapomenu tento hezký albergue vyfotit.
Relativně úspěšně procházím uličkami podle průvodce.

Kostel. Otevřený kostel – jdu pozdravit Pána ve svatostánku (jsem přece jen kněz :-))
A ejhle – on to kostel Panny Marie Pomocnice. Uvnitř jsou mladí, je to nějaká bohoslužba, jíž se mají aktivně účastnit. Po odchodu z kostela je mi to jasné: Collegio salesianos :-)) Že by mi tím chtěl Pán Bůh dát nějaké znamení? :-)) Zítra u ceisterciáků uvidíme :-))
Cesta mě vede přes řeku po středověkém mostě – krásný pohled na moderní most vlevo. Ten asi nevydrží tak dlouho, jako ten, po němž právě jdu.
Na rozcestí zkoumám kudy a dobrý muž mi radí – doprava.
Když mu ukazuji, že jsou dvě možnosti, usměje se a říká „mucho gentes por aquí“ - tudy. Má pravdu.
Dlouhá rušná ulice. Rámus města.
Město má ještě jednu nevýhodu – nemůžete si jen tak odskočit do lesíčka. A tak mě do kopce za hlavním městem (to už je místní část Cudeiro) tlačí především močový měchýř. Potím se o 106. Z města utopeného smogem v inverzi se vyloupl slunný a teplý den.
A Costa – a pak úlevný lesík :-).
Další část kopce je podstatně příjemnější. Až ke kapli sv. Marka.
Na začátku sv. Agáta, tady sv. Marek – a kříž nad městem.
Toto město nemá biskupa, už 2 roky. Hmm, nespravedlivé, ale věčný Řím má čas.
Podle průvodce jsem měl hodně stoupat - a už je to za mnou. Na panorama ani nejdu, nemá to cenu.
Pak už je cesta jako obyčejně.
Míjím domov důchodců (v pěkném prostředí, ale na samotě (:-( ).
Vesnice Tamallancos – jsou tu chudé domky i movité vily.
V následující vísce je zajímavé spojení kaple a domu. Že by fara? Nevypadá to tak, ale není se koho zeptat, a i kdyby bylo, jazyková byriéra by mi to asi neumožnila.
Středověký most a za ním je sýpka, která je vyfocená v průvodci – jen je o něco více rozpadlá.
Stoupání a posléze kostrbatá cesta. Najednou přes cestu leží ulomená větev, která mě nutí hluboce s e sklonit. Předtím jsou kamney, tak si říkám, že to je důvod k pokoře. :-) A taky nesmíš zapomenout narovnat se!
Ve vesnici Viduedo podlehnu pokušení a jdu do baru inzerujícího víno a tapas. Je zde celkem živo.
Ale místo skleničky vína dostanu flašku (za 5€ :-(( ) bílého, které je letošní, mladé... A tapas? Kousíček sýra s chlebem. Nu což. Drahá zkušenost – ale nelez do hospody, když neumíš jazyk :-)). Do Cea to už není daleko.
U školy na mě děti za plotem pokřikují: „ Señor, señor!” - „balon“. Aha :-). Dělali ve škole lumpárny a vykopli si balón z hřiště. Rozumím, kluci :-).
V albergue, který je otevřený, spí hospitalero na pohovce. Je mediodía.
Tak na ½ hodinky po anglicku zmizím.
Ve čtyři přijdu zas a už nejsem tak potichu :-).
Jsem poté ubytován a jdu do městečka, v němž vlastně nic není.
Orloj, socha, pár barů a kaple La Saleta na konci městečka.
Muž v parku zastřihuje stromy (on to je pan farář, jak později vidím).
Mše sv. je „seís y media“, takže stihnu ještě nakoupit. A vracím se do kaple.
Po růženci – obvykle rychlém, ale v nářečí gallego, jdu do zákristie. Pana faráře, který je srdečný, překvapím. Jde vyměnit misál gallego za castellano.
Čtení jsou v galicijštině. Uff. Těžko poznat. Ale jsou o konci světa (hvězdný svět se zachvěje). Až to nastane, zdvihněte hlavu, blízko je vaše spása.
V albergue uvařím tortelliny s kečupem.
A kolem 22:00 hodiny jsem unavený jako kotě. Jdu spát.

Fotky z etapy:
https://www.signaly.cz/fotky/51259

5€ albergue
5€ víno tss
6,70€ potraviny
olivy 0,80€
kondenzované mléko 1,00€
kečup 0,80€
mléko 0,90€
jogurt 1,20€
tortelliny 1,00€
chleba 1,00€