Mombuey – Puebla de Sanabría
Jsem po ránu rozlámaný, a to tak, že hodně. Nemám pocit, že bych si odpočinul. Po ránu je celkem přijatelně, chystám si snídani, uklízím.
Celkově to trvá dlouho. A to mě čeká dnes dlouhý den, dlouhá etapa. Pokud to vůbec půjde. Mohl bych totiž skončit v Asturianos... Uvidíme.
V chladném ránu je na náměstíčku u kostela kočičí sněm. Některé kočky se se mnou vůbec nechtějí bavit o focení. :-) Ráno je jak vymalované. Milé překvapení na rozdíl od očekávaného deště.
Dlouhá etapa nás dnes povede růženecem malých vesnic. Je to tak poeticky řečeno... :-) Ale já místo růžence syčím na nohy, budu častěji odpočívat, no :-).
U dálnice málem minu odbočku přes dálnici, ne že bych neviděl ten most, ale cesta k němu je krkolomná. Odvděčí se mi pronikavou červení bobulí na keři.
Odpočívám. Je v podstatě nádherný den. První vesnici profrčím celkem rychle. Na konci stará paní věší prádlo. Buenos días. Napadá mě, že to musí být těžké vidět, jak se vesnice vylidňuje a rozpadá. A ona tady žila celý život.
Míjí mě velký traktor. I to patří k vesnickému životu, snad aspoň někdo tady bude žít.
Cernadilla je větší. Na náměstí, které je upravené, budují kašnu. Doufám, že za peníze z EU :-) Dole u kašny odpočívají dva bicigrini. Buon camino!
Za chvíli mě míjí. Ač do kopce, přece jen jsou rychlejší. A jsou tři. Čekali tam na kamaráda, zjevně pomalejšího. Držím mu pěsti.
San Salavador de Palazuelo je zajímavá vesnice. Na začátku kaple (ermita) s křížem na stěně. Bylo by zajímavé zjistit, co je to za kříž.
Kostel Proměnění Páně mi poskytne příležitost k několika pohledům. Na přehradu, na slunce a zvon, na hřbitov... Z výšky.
Boží milosrdenství! Dole se modlím Anděl Páně a pak se zvedám, nasazuji batoh a jdu dál. Nezdá se to, ale přestože svítí slunce, je jen podzimní den.
Za půl hodinky jsme v Entrepeñas, které mě uvítá jednoduchým křížem, trojkřížím (asi Golgota) a kaplí. Toto místo evokuje nostalgii a velikost... Budu si to muset líp přeložit. Časem. Teď mi technika pomáhá uložit do paměti to, co bych asi brzy zapomněl.
Další kříž – jen tak na stěně. Zajímavé.
Před koncem vesnice je na zemi spousta výborných jablek. Tak asi 4 do kapsy, něco sníst. To je výhoda podzimního putování :-) Nevýhodou je bláto, který se brodím o kousek dál. Rozježděná cesta od techniky, kaluže, to je ta horší stránka věci. :-) Cesta se zaklikatí a vystoupá nad dálnici a pak ještě kousek do kopce. Celkově je to asi 3 km do Asturianos.
Na začátku je velký kostel Panny Marie, o něco dál uprostřed N525 fotím sympatičtější kapli. Zajímavé je, že má na stěně škvíru na dary – almužny. Zajímavý pastorační nápad :-)
Jdu asi 300 metrů k baru Carmen, dám si kolu a kafe. Úsměv slibovaný v průvodci není v ceně (protože obsluhuje chlap, paní by se usmála). Kousek dál spravují cestu a dálniční dělníci si tu vyzvedávají polední bocadillos). Já mám zuté boty před barem a medituji nad tím, že musím dál. Jsem totiž teprve v polovině trasy. Tedy kousíček za polovinou. Uff. Cesta je krásná, ale náročná. Voda a kameny...
Uprostřed cesty je nočník. Starý plechový nočník. Jéje – to je služba poutníkům :-) je předzvěstí další vesnice. V palacios nemají žádnou moderní tabuli oslovující specielně poutníky, ale na kostele je hezký nápis v latině a díra pro milodary.
Kostel Pána Krista Milosrdného (PIEDAD). Další vesnici jsem měl pocit, že jsem měl minout, ale aspoň se dozvím, že před 505 lety se tady kdosi potkal.
Jsem už celkem grogy, a tak mě Otero, které jsem měl URČITĚ NECHAT MIMO (!) zaskočí. Okolí je hezké, zatáhlo se však, ochladilo, a především už jsou čtyři hodiny, a já bych chtěl být už v Pueblo de Sanabría.
Maličká rozpadající se vesnice má na konci výstavní dům s nápisem: Nic víc nežádám: Nebe nade mnou a nízkou cestu pod nohama (asi urovnanou, ne?) A pak už po cestě k Pueblo... Růženec, aspoň pár desátků mi v tom pomůže.
Casa Luz je na hlavní třídě. Nad dveřmi nápis: zvoňte u dveří vpravo. Zvoním a nic. Naproti přes cestu jsou dva španělští asi také poutníci se psem. Pokřikují na mě, popíjejí. Nenechám se zneklidnit. V duchu však přemýšlím, jestli budou bydlet taky tady... Moc důvěryhodně nevypadají. Asi tak nějak musím připadat lidem v kostele, když se diobývám do zákristie. Hodně soudím podle zevnějšku. Jako většina lidí. Upravený šat, úsměv, a když je to žena, má u chlapa jistě body navíc. Jak jen to Ježíš dělá, že miluje každého stejně a dokonce hříšníky víc? Když hřích je Bohu odporný? Domodlím se růženec, vyštrachám mobil a volám na tlf. číslo. Je možné ubytování? Není problém. (A pak už moc nerozumím)\
Za 15 minut vyjde ze dveří vpravo señora a říká – dyť je otevřeno, proč nejdeš dál? To už je evergreen. Je kosa. Nakoupit. Připravit si jednoduchou večeři. Koupil jsem si čokoládu, tak si ji užívám ohřátou v mikrovlnce.
Poslouchám Kryla. Je 17. listopad.
Zabalený v dece trávím dnešní dlouhý den. Na slavení mše svaté v sobě nemám morální sílu. Jsem v podstatě úplně tuhý jak límeček.
A i večerní úkony mi trvají dlouho.
Nesprchuji se, na to je tu zima.
Neperu (už bych potřeboval), není to kde usušit.
Prostě jen jsem.
Napadá mě, kde asi tráví noc ti dva a pes. Kéž najdou někde příbytek.
Fotografie z etapy:
https://www.signaly.cz/fotky/51178
3€ kafe + cola
10€ albergue
10,30€ potraviny
Polo-vina!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.