"Kam odešel tvůj milý,
ty nejkrásnější z žen...?"
(Pís. 6,1)
jako loďku
mě připoutáváš
k svým nočním pobřežím
ve vlnobytí tmy
se vzdaluješ ode mne
úplněk luny
padá do jezera
polykán rybami
jak stříbrný peníz daně
až k ránu se vracíš
k své loďce
průhledný
čistý a tichý
chci vykřiknout
něhou a bolestí
ale mlčím
protože
bolest je ticho
které
poraněno něžným slovem
ještě hlubším tichem
krvácí
Jiří Vícha, Krajina milost (vydalo KNA, Kostelní vydří 1994)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.