25. 10. 2011 – 16.den

Monesterio – Fuente de Cantos

Monesterio se loučí lehkým mrholením. Ale za chviličku přestává. Naopak je krásný východ slunce.
Čeká mě klidná etapa. Mělo by to jít především s kopce a je to jen 22km. Vyrážím jako poslední. Alain i Olaf už jsou na cestě.
Cesta vede poli, je klidná monotonní.
Zlobí mě paty. Když procházím přes potok, říkám si, jak to dělají poutníci, když je hodně vody. Zda vztáhnou svou hůl a vody se rozestoupí jako před Mojžíšem a Izraelem.
Fuente de Cantos se ohlašuje brzy. Je z dálky vidět, ale cesta k němu je ještě dlouhá. V dálce vidím dvě postavy, jak si kráčí cestou. Jsou to mí dva přátelé na cestě. Olaf ale přece jen nechává Alaina za sebou.
U cesty upoutá můj pohled krabička – je plechová a skrývá diář pro poutníky, aby zanechali svůj dojem. Mnozí ji minou. Potom vidím, že je nad ní postavený kříž. Zastavuji se, odpočívám, píšu požehnání. Za rodiny, za povolání k řeholnímu životu, za povolání ke kněžství...
Fotím si zátiší s batohem. :-)
Před Fuente de Cantos je Villa de Camino de Santiago. Má na sobě jiné údaje o kilometrech, než byly na albergue v Monesteriu. Tak nevím, čemu mám vřit. Podle této šipky je to do Santiaga o něco dál. Uvidíme. Poutník se nestará tolik o to, co bude příští týden. Má k dispozici dnešek, tyto kroky, tento svůj pot, tyto své bolístky...
Občas se cítím konečně jako ten, kdo se začíná orientovat ce svém nitru. Přispívá k tomu druh cesty bez intenzivních vnějších podnětů. Je to ten druh pocitu, který pomáhá srovnat se v klidu, v pokoji. Objevují se vnitřní hnutí, nad nimiž kroutím hlavou, vrací se věci z minula, které chci ale odevzdat Božímu milosrdenství. Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným. 10 kroků. A znovu rty šeptají, mysl se unáší touto modlitbou „na pozadí" a další myšlenky běží. Na lidi, na události, na ty, kterým jsem slíbil modlitbu.
Po příchodu do Fuente de Cantos na náměstíčku se všichni tři potkáme. Já mám jasno, zůstávám tady. Olaf a Alain půjdou asi dál.
Hledám útulek, je až na konci města. Bývalý klášter sv. Isidora (?).
Po krátkém odpočinku se projdu městem. Španělsko žije jinak. Odpoledne je prostě mrtvo, i když horko není.
Objevím supermarket Día. „Nezavíráme přes polední pauzu." Nákup.
Vracím se do albergue. Dobře je na světě. V pokoji v albergue jsem sám. Komfortní, krásné, trochu neosobní. Je to turistický albergue; není to jen pro poutníky. Ti tady mají slevu.
Ubytovávají se zde i Jacques a Marie.
Pak jdu opět ven. Slyším zvony. Na náměstí je otevřený kostel – bude mše svatá. Nebudu tedy dnes sloužit o samotě „klášterní cely", ale pokusím se přidat k farnosti. Kněz je praktik. Dělník na vinici Páně. Uvažuji, že je mi tento druh obyčejných „nemystických" kněží prostě sympatičtější. No, kdo ví, jakým dojmem působím já.
Mše svatá je „rychlá" - i když na španělské poměry asi normální.
Tu spoustu vjemů nelze zachytit jednoduše. Budou uloženy v podvědomí.
Daří se mi napotřetí dobít i telefonní kredit. Pomalu se učím komiunikovat španělsky. Nebudu příště chtít „tarjet con crédito", ale „recargar móvil". Volám domů.
Po příchodu do albergue ještě něco málo sním.
Zlobí mě NetB, tak to mám komplikovanjěší s modlitbou. Tedy nezlobí, jen si Windowsi dělají, co chtějí. Něco instalují, asi je to třeba, ale prostě nereaguje. Během večera jsem vyřídil spoustu informací a pobrouzdal na Signálech, FB, na gmailu... No před 11 lety jsem byl víc „odříznutý" od světa doma. Možná i to mi přináší jiný vjem o pouti. Méně jsem byl upoután. Ale teď je to prostě jiné.
I to jsem si říkal během dne. Každá etapa je jiná, každý den je jiný, i tato pouť je jiná, než tehdy. Objevné poznání...
BTW. Dnes jsem viděl Favorit. Že potkávám octavie, fabie, felicie jsem si zvykl, ale favorita bych tu nečekal :-)
Zítra má pršet - Pánu Bohu poručeno.

Fotky dnešní etapy:
https://www.signaly.cz/fotky/50807

Potraviny 4,37€
0,44€ rajčata
0,76€ mandarinky
0,50€ džus
0,99€ sýr
0,39€ oplatky
0,79€ isotonic'
0,50€ pivo

mobil 10€
albergue se snídaní 12€