12. 10. 2011 - 3.den

Antequera - Campillos

Po ránu koukám, že jsem v noci málem vlezl do soukromí jednomu bezdomovci. Inu, to je tak, byl jsem rád, že jsem rád.
Sbalit a jít hledat „fuente“. Kéž bych jako fyzickou žízeň pociťoval i touhu po životě věčném!
Maličké poutní místo u kruhového objezdu. Záchody, voda, je to paradoxní místo. Lidé se tu zastavují, dívají se na tvář Krista na Veroničině roušce (btw. proto se tu jmenuje to komerční centrum Véronica), kolem jezdí kamiony …
I já se modlím, nabírám vodu, a musím vyrazit.
Jdu vedlejší cestou na Bobadillo, Slunce pere o 106, Podél cesty jsou všudypřítomné olivové sady. Naštěstí vedle cesty je „chodník“ a pak pokračuje právě mezi olivovníky. Je neskutečné, jak mi voda ubývá. 2 litry jsou za dvě – tři hodinky pryč.
Otravují mě mouchy, když na podivuhodné autobusové zastávce odpočívám.
Podle mapy bych se měl blížit k Bobadillo. Ještě jedna odbočka a už si to kráčím vesnicí, spíš se sunu jak vyždímaný hlemýžď. Nohy, nohy … Asi jsem přece jen měl trénovat.
Obligátně hledám kostel. Kromě toho, že je vše zaprášené (dělají cesty a chodníky), vidím u kostelíku stát kolo a – je otevřeno. Tři chlapi tam něco kutí – věší na zeď. Malými dvířky se propasíruji dovnitř. Krátce se pomodlím. A pak ven – jsou tam kohoutky s vodou!!! Odpočívám, přemýšlím jak se zeptat, jestli v Campillos je kněz atd... Slunce stále postupuje a já se přesunu na druhou stranu cesty – ke kostelu. Ozývá se velkolepé zvonění. Přemýšlím, jestli nebude mše svatá. Ale to asi ne O půl druhé? Za chvíli vylezou chlapíci i s dvěma dalšími dámami. A já – pomocí naučených slovíček - se ptám. Za chvíli ze mě leze, že jsem z Čekie.
PRAHA – Pražské Jezulátko. Zázrak. Právě dnes ho umístili do kostelíka. A tak se jdu podívat. A pak je napadne, že bych mohl sošku požehnat. Pěkné.
https://www.signaly.cz/fotky/50617

Damian del Pozo Garcia
Antonio del Pozo Garcia
C/ Estepa n° 5 
29540 Bobadilla
Malaga

Po vydatném obědě a omezené konverzaci (Damián umí un peu francouzsky) se s nimi srdečně loučím a vydávám se na cestu – Bobadillo-Estaciones... Tady na nádraží objevuji tlf a volám poprvé do Plzně. Vzal to Toník, tak jen vzkazuji, že jsem v pořádku a že jsem byl malinko okraden. A pak šlapu dál, po „červené cestě“ (což je u nás silnice 1. třídy). A jen se modlím, abych nezatměl, protože to by bylo velmi nebezpečné. Těsně před soumrakem odbočuji na polňačku směr Campillos. Kostel najdu rychle. Ale kde bydlí „El Cura“, to nenacházím ani na třetí pokus. Rozhodnutí je rychlé a jasné – Hostel. Další noc nadivoko bych nedal. Je třeba „dobít baterky“ - obrazně i doslova v NetB.

A dnes již podruhé – sprcha! Jaký to komfort!
Nevím, jestli si dokážeme vážit toho, co máme doma.

3,60€ tlf
26€ Hostel