Po ránu vstávám brzy – asi o ½ 7.
Modlím se, pak lehká snídaně. Nějak mi nešmakuje. Ale to přejde. Přijíždí auto – chlapík je nevrlý a pak mu rozumím „privado“. Přesto se ujistím o cestě – ještě 8 km a budu se opět míjet s dálnicí.
Po osmé hodině vyrazím – opět do kopce. Zatím je příjemně.
Na km 23 je Ermita de Virgen de Socorro.
S odpočívadlem. Tady se dalo v pohodě nocovat.
Parkuje zde karavan, německá značka.
Pán je Němec, dvě děti. Zdá se mi to? Manželku má Češku. Příjemné slyšet vlastní řeč. Mateřština.
Nic, po občerstvení jdu dál.
Do městečka Casabermeja. Je zvláštní jít za cílem a nevědět kudy vede cesta.
Tak jsem půl hodiny čekal na Officina de tourismo, abych se dozvěděl, že je zrušené.
Kolem dálnice staré i nové, nahoru dolů.
Vidím, že jsem se od průsmyku, jímž dálnice vede, dost vzdálil. A do kopce … Olivový sad na všechny strany. Ale nahoře je odměna – usedlost s vodou. Později přijede i majitel a ochotně mi vysvětluje, že v Antegua se cesta do Sevilly odděluje
Scházím na rozestavěnou dálnici. Malý šok, že na ceduli je Sevilla pořád ještě 180 km, i když už jsem – abych si nefandil moc – ušel od cedule Sevilla 199 km asi 30 km. Inu jde to pomalu.
A cesta začíná bolet. Všude. Nejde jen o první puchýře, nejde jen o fyzickou stránku. I když to asi spouští ty otázky: PROČ?, Jaký to má smysl? Mám to zapotřebí? Ale právě pro odpovědi na tyto otázky jsem se vydal na cestu. Protože to je podoba života v ryzosti.
Villanueva de Cauche – na Plaza de la constitucion je veřejná kašna. Vynikající. „Obědvám“, tedy pokouším se něco sníst. To horko je vysilující. Chladím si nohy, to je krása, dárek ….
Když odcházím, ptám se domorodců na cestu; musím nahoru, do Antequery je to prý 18 km. To nemůžu dát. Chvilka bloudění a pak jedině cesta vedle dálnice. Na benzínce kupuji mapu Andaluzie a litr chlazeného pití. Nutně potřebuji doplnit zdroj energie. Prodavač mi říká, že Antequera je vzdálená asi 12 km. To byl slušný čas. Ale stejně dřív jak o ½ 9 bych tam nebyl. Vše je trošku jinak a kolem 8 vcházím do ohromné aglomerace, kde v dálce je vidět něco jako kostely. Před devátou zvoním u fary Iglesia de Santiago, ale „cura“ je ve městě. Čekám, snad se dočkám.
Nedočkal jsem se. Po půlnoci jsem se rozloučil s farním psem a v pulzujícím životě si vyhledal místo za městem (tedy téměř – u obchodní zóny Véronica).
Usínám, sotva si lehnu, vždyť je za mnou náročný den.
5,95€ mapa Andaluzie
2,45€ litr chlazeného nápoje
"Je zvláštní jít za cílem a nevědět kudy vede cesta."...to je téměř můj životní pocit...:)
"máš otevřené oči a učíš se dívat, vždyť s Bohem je to víc, kráčet po kameni a věřit že je dojdeš..."
manžel bude putoval v září - od Porta do Santiaga. "Jen" 12 dnů, 220km. Jsem ráda, že pochopil, že na to nemám...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.