Rozloučení_druhá část

Druhé pokračování čtení poslední kapitoly knihy Carala Caretta s poutavým názvem "Hledal jsem a nalezl jsem". Zvýraznění jsou má osobní, ta si klidně můžete odmyslet.

Ale především věřím ve smrt proto, že v ní konečně spatřím království, jehož existenci jsem zde na zemi jen tušil a o němž jsem pouze snil.
Spatřím Církev v její definitivní slávě.
Znovu obejmu svou matku.
Uvidím opět své přátele.
Uvidím spravedlnost.
Uvidím hostinu.
Uvidím lidi, kteří konečně nalezli pokoj a jsou schopni se navzájem milovat.
Uvidím Krista!
A vím, že budu oslněn jeho krásou a už se od něho nehnu.
I proto, že On byl jako „Beránek obětovaný“ shledán hodným rozlomit pečetě (srv.  Zj 5,9).
A On je rozlomí.
A my budeme číst o všech skrytých tajemstvích, poznáme odpovědi na všechny nezodpovězené otázky dějin, uvidíme před sebou jako na dlani následovat jedno pokolení za druhým, konečně se dozvíme, proč teklo tolik slz a krve.
Stránky té Knihy bude obracet Maria z Nazareta, jediná stvořená bytost, která je hodna pomáhat svému Synu při objasňování všeho, co se v našich životech i dějinách událo.
Všimněte si, že nesním: čtu svou víru, svou naději.
Proto vám říkám, že smrt je velký Boží vynález.
Co by z nás bylo, kdyby nebylo smrti?
Nebo byste si snad přáli žít věčně v domově důchodců, kam vás lidé se vší svou láskou a pilulkami odklidili?
Já ne.
A tak vzývám smrt jako přechod.
Budou to mé velikonoce.
Bude to brána do nebe.
Bude to vzkříšení.
A teď vám řeknu ještě o jednom tajemství, které jsem v této poslední době odhalil: Jsem si jist, že až mne lis smrti rozmáčkne jako olivu, dozvím se v tom okamžiku odpověď na všechny otázky života; v tu chvíli řeknu: „Už chápu, proč existuje smrt, tato veliká skutečnost v celém vesmíru. V ní je ukryto samo tajemství života.“
A celá má bytost vydechne úžasem.
Nechvěj se tedy, má duše, a neměj strach. Bez bázně pohlédni před sebe a ještě jednou se usměj.
Jestliže na počátku, když Bůh tvořil svět, sestoupil Duch na chaos, nynií se vrací, aby sestoupil na nás a všechno obnovil.
Právě proto, že věřím v Boha, vím, co je smrt, a smrt už mi nemůže nahnat strach.
A pokud mi jej přece nažene, je to strach pouze psychologický a i on má svůj účel: díky němu totiž vnímám onen přelom ještě intenzivněji a onen rozdíl se pro mne stává ještě zřetelnějším.
Tak tedy přijď, smrti, má smrti!
Uvítám tě jako přítelkyni, obejmu tě jako sestru.
Pozdravím tě jako svou matku.

(pokračování zítra)