Rozloučení_čtvrtá_část

Čtvrtá, poslední část poslední kapitoly z knihy Carla Caretta "Hledal jsem a nalezl jsem".

Co vám mám ještě říci na rozloučenou, moji přátelé, jimiž nikdy nepřestanete být?
Nevím.
Že vás čekají těžké časy? To není třeba, to vědí všichni.
I kameny o tom hovoří.
Existuje však dvojí zlo, před nímž se musíte mít obzvláště na pozoru, protože má moc rozmnožit už tak svrchovanou míru smutku a nudy, které vládnou světu, a protože se příčí životu a je nesmírně nebezpečné.
Tímto dvojím zlem je muž, který nepracuje, který o nic neusiluje, a žena, která nechce děti.
Ti dva jsou pro mě znamením obzvláště děsivého zítřka.
Přestane-li v sobě mladý muž cítit potřebu stavět, tvořit, o něco se zasazovat, pak z něj uniká životní síla. Jako by praskla pružina, která udržovala jeho existenci v napětí, praskla.
A ještě horší je, když mladá žena přestane snít o dítěti a namísto toho dělá všechno pro to, aby je neměla. Čeká ji hořká budoucnost, ať na to nezapomíná.
Nic z toho vám nedoporučuji. Dodejte si odvahy a vzdorujte těmto pokušením moderního světa, jehož pohanské kořeny už začínají hnít.
Tváří v tvář životu se nevzdávejte snu o domě, který postavíte, o povolání, v němž sami sebe realizujete, o dětech, s nimiž si budete hrát.
Vím, že vaše víra bude v pokušení. Ve světě, kde člověk díky své inteligenci dokázal uskutečnit cestu na Měsíc a zároveň se mu vinou svého nemocného srdce podařilo proměnit celou zem v jedinou neproniknutelnou džungli zločinu a násilí, k tomu dojde velmi snadno.
Až to pokušení přijde, nezastavujte se, Bůh vám pomůže.
A protože vám bude chtít pomoci opravdu dobře, nechá vás možná zakusit trochu chudoby...  ale bude to chudoba skutečná, nikoli to, co si pod tímto pojmem romanticky představují evropští křesťané dnešní doby.
Snad vás bude dokonce muset zavést do Egypta pradávného otroctví, nebo vás vyhnat do strašné samoty Babylónu.
Ať se vám přihodí cokoli, nezastavujte se.
To všechno totiž pomine, ale Bůh trvá na věky.
Pro mne už všechno pominulo, a já mám pocit, že jsem obstál.
Ale pokud jsem zvítězil, tak jedině proto, že ve mně zvítězil Bůh, a pokud zvítězíte vy, bude to proto. 
Připomeňme si teď spolu slova, jimiž se Ježíš loučí se svými nejbližšími:
„Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ (J 14,1)

***
Úplně nakonec si spolu můžeme přečíst jednu z posledních stránek Zjevení svatého Jana. Stojí tam:
„A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.
A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: ´Hle příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh bude s nimi a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.´“ (Zj 21,1-4)
Odpověď je obsažena v jásavém závěru:
„Ano přijdu brzo.
Amen, přijď, Pane Ježíši!
Milost Pána Ježíše se všemi. Amen!“ (Zj 22,20)

Carlo Caretto,  Hledal jsem a nalezl jsem, Nakladatelství Cesta 1997