Mohu se pyšnit darem?

P. Milan Glaser mě přiměl k zamyšlení.
V komentáři aktuálního dění napsal:
"Letos v srpnu dostal Tomáš Halík cenu za nejlepší teologickou knihu od jedné rakouské nadace, tvořené jeho názorovými souputníky, a odpovídal pro internetový magazín Christnet (22.8.2011) na otázku, jaký význam má tato cena pro něho. Mimo jiné tehdy pravil: „…Upřímně řečeno, věděl jsem, že nepíšu špatné knihy a že si pravděpodobně najdou hodně inteligentních čtenářů doma i v zahraničí… Nevede mne to k pýše: umění psát a přemýšlet je charisma, které je člověku dáno k službě druhým; darem se člověk nemůže pyšnit (sic!)… Navíc pýchou člověk hloupne a já si ve svém povolání nemohu dovolit luxus sebespokojené hlouposti,“ – uzavřel svou odpověď .
Tvrzení profesora Halíka, že „darem se člověk nemůže pyšnit“, je z čistě teologického hlediska naprostý nesmysl. Právě darem se totiž člověk pyšnit může. Vždyť čím jiným bychom se vůbec mohli pyšnit, nemáme-li nic, co nám nebylo darováno, jak praví sv. Pavel (1 Kor 4,7)? A jak jinak by vůbec pýcha byla možná? Kontext této i mnoha dalších odpovědí z tohoto, ba i z jiných jeho rozhovorů bohužel ukazuje, že tady patrně nejde jenom o slovíčko, o chybičku, která se vloudila jakýmsi podružným omylem…"

Pamatuji z katechismu, že pýcha je uváděna mezi sedmerem hlavních hříchů a je zřejmé, že MiG čte "pyšnění" jako "chlubení", zatímco TH jej ve své odpovědi zřejmě užívá trochu jinak.
Z biblického hlediska se nemám pyšnit (chlubit) ničím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista (Gal 6,14) a svými slabostmi (2 Kor 12 kap.), jak píše apoštol Pavel.
Inu, dary jsou rozmanité.(Řím 12,6) .. ale tady na RaVa se MiG netrefil do černého.
Myslím si, že ne vždy je třeba mlčet, když na někoho plivnou (v tomto smyslu nepokládám výroky pana Hájka za poťouchlý úšklebek, nýbrž za jedovaté plivnutí).
A konstatování kardinála Vlka, že je to jeden z mnoha jiných projevů církevních extremistických rádobykonzervativních fundamentalistů, kteří mají mesianistické potřeby, pokládám za pravdivé.
"Zlo je často nepochopitelné..." píše pan kardinál. Dovolím si s tímto vyslovit polemické tvrzení.
Zlo je možná v tomto světě často ne-pochopitelné, avšak dobro je daleko nepochopitelnější...
Zlo má často velmi rozumná zdůvodnění, ale moudrost jde jinými cestami, cestami dobra.
Kéž by Moudrost přijali lidé dneška (ať už ViZ nebo MiG, pan Hájek nebo kolega Halík).

Na závěr slova Benedikta XVI. z Madridu (setkání s univerzitními učiteli, Madrid - Escorial)
Pravda sama je vždycky vznešenější než naše cíle. Můžeme ji hledat a blížit se k ní, ale nemůžeme ji zcela vlastnit. Spíše pravda nás vlastní a motivuje. V intelektuální a pedagogické činnosti je pokora nezbytná ctnost, která nás chrání před samolibostí, jež uzavírá přístup k pravdě. Nesmíme přitahovat studenty k nám samotným, nýbrž posílat je k oné pravdě, kterou všichni hledáme. V tomto úkolu ať vám pomáhá Pán, který vás žádá, abyste byli prostí a účinní jako sůl, jako světlo, které bez rozruchu svítí (srov. Mt 5,13-15).