Svítání

(před rozedněním na Lysé hoře)

Dlouho již
vyhlížím svítání
a chladno vnikne
hluboko k nitru.

Třesu se.
Hlasitě necinká  
pár mincí v kapse,
nýbrž zvon srdce

rozhoupán
zní tónem naděje
k modlitbě zvouce.
Pozvednu ruce

k vděčnosti
za život člověka
v paprsku slunce
jež právě vyšlo.

Třpyt slzí
v očích a na tváři
pomáhá tušit
touhu po lásce.