Bůh je na cestě k nám III.

Carlo Caretto - Bůh je na cestě k nám - díl III.

Zůstaňte v mé lásce. (Jan 15,91)

Prosím, Ježíši, mluv ke mně ještě dále.
Dal jsi mi zákon lásky - své lásky - a vysvětlil jsi mi, že jsi zákon, radostná zvěst, správný způsob lásky. Pomoz mi, Ježíši, abych kráčel ve tvých šlépějích! Nenechávej mě samotného!
„Proč to říkáš? Nenechávám tě samotného, to ani nemohu. Vždyť přece v tobě přebývám."

Ale není to jenom fráze, tak jak je to obvyklé u nás? Je to opravdu pravda? Jsi ve mně skutečně a pravdivě? Je to přece tak tajemné.

„Ano, můj bratře. Jsem v tobě. K čemu by pak byla má smrt - má smrt z lásky - kdyby nepřinesla s sebou tuto skutečnost našeho sjednocení. Umřel jsem, aby již více nebylo rozloučení, chtěl jsem mít království, kde každý, kdo chce být se mnou, skutečně také se mnou je. Je pro mne snadné, být s vámi, neboť vás miluji. Jste to vy, kteří často přede mnou prcháte, kteří mi nechcete být nablízku. Není tomu tak?"

Ježíši, ty máš pravdu. Chápu stále více slova, která jsi řekl při poslední večeři: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a i já ho budu milovat a zjevím se mu." (Jan 14,21)

„Abych se zjevil, musím tě milovat. To je normální postup. Čti kousek dál v Janově evangeliu: Miluje-li mne kdo, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (Jan 14,23)
Jan nezapomněl, co jsem onoho večera říkal. Učiníme si u něho příbytek. Otec a já bydlíme v lidech, kteří věří a mé slovo slyší.“

Ježíši, jak se to může stát? Ty jsi přece odešel ze světa, umřel jsi, vstal z mrtvých a pak vstoupil na nebesa.
„Jan všechno pozorně sledoval. - Nenechám vás tu jako sirotky. (Jan 14,18) Co říkám, je pravda. Říkal-li jsem, že se k vám vrátím, pak to znamená, že se chci skutečně vrátit a zůstat ve vás. To je můj plán spásy, který se od počátku světa stále více naplňuje. A to je království. Vy ve mně a já ve vás. Má smrt odstranila každé odloučení. Proto jsem vám pravil: Boží království je mezi vámi. (Lk 16,21) Jako děti hledáte nebe v oblasti měsíce a hvězd. Abyste je viděli, cítili a prožívali, stačí jen, zahledíte-li se do sebe. Já jsem král, který ve vás žije. Společně tvoříme království, které již nyní existuje, i když se teprve musí stát viditelným a zjevit se všemu tvorstvu."

Ježíši, jak jsi ve mně, jak ses ke mně vrátil?
„Svou smrtí jsem opustil svět, vrátil jsem se však v Duchu Svatém. On je Boží láska ve vás. Proto jsem řekl, že Bůh ve vás přebývá."

Ježíši, pomoz mi, abych na to nikdy nezapomněl. Ať vždycky žiji s vědomím tvé přítomnosti v nás, která je též přítomností Otcovou. Dej, ať vždy čerpám odvahu ze slov: „zůstaňte v mé lásce". Ve tvé lásce chceme zůstávat, všechno činit ve tvé lásce. V tomto tkví nejdůležitější klíč, podstata našeho křesťanství. Tobě jsme připodobněni a jsme tvými nositeli, s tebou jsme pohřbeni, s tebou jsme vstali z mrtvých a jsme oslaveni.

„Víš, proč jste stále na falešné cestě, proč musíte stále znovu začínat? Víš, proč žijete v neustálém strachu a nerozhodnosti? Protože nevěříte ve skutečnost, že já stále přebývám ve vás a vy ve mně. Myslíte si, že jde o pouhé rčení. Já jsem opravdu váš, žiji ve vás, vy to nepozorujete, neberete to na vědomí. Kdy už se někdo zastaví a zůstane přede mnou stát, když v něm přebývám?
Proč se tolik lopotíte a proč děláte tolik povyku a tolik zbytečných řečí? Děláte všechno, jen ne to nejdůležitější. Nepřicházíte ke mně ve svém nitru, nejste tiší a nenasloucháte mi. Mohl bych vám říci, co máte dělat. Jste však přesvědčeni o tom, že už všechno víte, jednáte mimo mne. Beze mne nemůžete dělat nic. Tuto důležitou větu byste neměli zapomínat. Tím jsem ovšem nechtěl říci, že beze mne nemůžete třeba stavět letadlo, nebo péci chléb! Chtěl jsem říci, že můžete do království vstupovat jen skrze mne - dveře. Jen se mnou, který jsem světlo, můžete vidět. Beze mne nemůžete v mém království vytvořit nic nového, nic živého."

Co tě bolí nejvíce, Ježíši, když se díváš na nás, na ty, kteří tě máme následovat?

"Nejvíce mě bolí vaše nevěra. Evangelium čtete jako pohádkovou knihu, nevěříte tomu, co jsem řekl. Kdybyste byli věřící, pak byste věřili v mou živou přítomnost ve vás - ne v krásné heslo plné romantiky. Kdybyste skutečně věřili, že jsem ve vás, kdybyste brali vážně větu: zůstaňte v mé lásce, pak by vaše problémy byly ihned vyřešeny. Byli byste normálnější a ne již tak směšní křesťané. Když máte jednat, jdete se modlit. Když se máte modlit a uvažovat, pak jste plni shonu. Nikdy nejednáte správně, neboť beze mne nemůžete vidět jasně. Často děláte z modlitby modlu, instituci, řečnickou a nesmyslnou věc, která se dělá, protože je to v pravidlech. Měli byste apelovat na mou přítomnost ve vás, která je přece přítomností samotné lásky, měli byste proniknout do hlubin svého nitra, kde přebývám. Měli byste mi naslouchat, jako mi naslouchala Maria. Pak byste najednou věděli, co je modlitba. Už byste ji nemohli více postrádat, jako já nemohu postrádat Otce. Vy ve mně, jako já v Otci, abychom byli dokonale jedno. To teprve se dá nazývat láskou.

Vraťme se teď k vašemu jednání. To je váš bezmezný omyl. Jednáte vždy tak, jako by všechno záviselo na vás. Chováte se tak, jako by ve vás byla tvořivá síla" jako byste byli stvořitelem. Tím však nejste, neboť je jen jeden Bůh. Tak jste, stále na nesprávné cestě. V tom tkví příčiny vašeho strachu. Vycházejí z vaší sebejistoty.

To je jedna z hlavních bolestí dnešní církve. Zvláště „velcí“ a „silní“ jsou napadeni tímto strachem. Obávají se, že se všechno zhroutí, že je všemu konec...

Tak totiž uvažuje člověk, když spoléhá delší dobu jen sám na sebe, nebo na něco stvořeného - i kdyby to bylo něco dobrého, byť i církev sama. Bůh sám může žádat důvěru, protože je Bohem.

Kdyby však všechno záviselo na lidech, na jejich prozíravosti a zdatnosti_, pak by církev zanikla ještě v Jeruzalémě. Církev by se tisíckrát roztříštila, rozpadla by se v prach, kdyby ji nedržel Duch, který v ní přebývá. Kéž by se byli papežové a biskupové vždy jen modlili! Kéž by vždy důvěřovali modlitbě ti kněží, kteří přece stojí zcela v přední linii, kde se rozhoduje boj mezi dobrem a zlem! Všemu bych je naučil, zasvětil bych je do tajemství srdcí i dějin. Modlit se však neznamená celý den klečet a jako na kolovrátku odříkávat hotové formule, nebo slavit obřady. Modlit se vlastně znamená na jedné straně vědět o vlastní slabosti a na druhé straně o Boží všemohoucnosti. Modlit se znamená věřit ve zjevení, které leží v dějinách spásy, ale nevěřit v organizace, nebo na chytrost lidí. Modlit se znamená milovat, dělat vše z lásky. Neznamená to stát ve frontě při liturgiích, které se mohou stát pouhou formalitou, nejsou-li oduševněny rozhodnou vůlí člověka činit jen to, co si přeje Bůh.

Kdyby se křesťané modlili, poznal by je svět. Nápadně by se lišili od pohanů. Jsou vůbec ještě rozdíly mezi oběma? A proč už není vidět radost ve tváři křesťanů? Radostná zvěst znamená přece poselství radosti, poselství spásy! Proč je dnes církev tak smutná?

Proč je dnes tolik znuděných kněží? Proč se musíme tázat po jejich totožnosti a oprávněnosti jejich existence?

Na to je jen jedna odpověď. Opustili mne, zdroj živých vod a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží. (Jer 2,13)
Vraťte se ke mně, řekl by prorok ve jménu Božím. Hleďte, jestli nedokážu otevřít vám nebeské průduchy a vylít na vás požehnání. (Mal 3,10)

Což je má ruka příliš krátká k vykoupení (Iz 50,2), nemohu vám pomoci? Zůstaňme v lásce Ježíšově, jak On zůstává v lásce Otcově. (srov. Jan 15,10) Opusťte své modly, nemohou vám pomoci. Nevěřte v moc peněz a mocných tohoto světa. Spoléhejte jen na Boha!

"Zůstaňte v mé lásce, neboť já jsem zvítězil nad světem. (Jan 16,33) Nespoléhejte na svět, který znamená jen moc a bohatství. Je světem zla (srov. 1Jan 5,19), za který jsem se nechtěl modlit (srov. Jan 17,9). Nezačínejte svůj všední den četbou novin. Stanete se tím, i když nevědomky, otroky veřejného mínění. Začínejte den modlitbou. Probuď se už, citero a harfo, a jitřenku vzbudím. (Žl 100,3)

Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte·se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí pro svou duši. Vždyť mé jho netlačí a moje břemeno netíží. (Mt 11,28-29)
Tak jednali všichni, kteří osvětlili v dějinách mou přítomnost. Kdo chce ke mně přijít, nemusí se ani vydávat na cestu, neboť já jsem ve vás. Jsem ve vašem nitru, které je zároveň mým nebem a vaším nebem. Tam je místo setkávání mezi vámi a mnou, mezi vámi a Duchem Svatým, který z nás dělá Trojici a z vás jednotu."