Mše svatá začíná až v 9,00 - to je pozdě, vyrazím brzy ráno a pak se uvidí.
Za S.D., které procházím ještě za tmy se v lehkém stoupání setkám se „svým Baskem"
Kráčíme vedle sebe - on ukáže kříž, na mě a řekne : Padre, iglésia. Já na to: Sí
Jdeme dál - hřbitov: muertí, padre (udělá kříž, ukáže na mne). Já zase: Sí
U Graňonu ho nechám běžet, je to nezmar.
Sedím ve stínu a domorodec se mne ptá ve smyslu
La Rioja, bene? --- Bene...
Je plná vína ...
Na kopečku je její konec (škoda...)
Ve Vilorii jsem až po mši sv., ale ještě se dostanu do kostela, fotím sochu S.D. a pomodlím se u jeho křtitelnice
Belorado: krásné, šťastné místo
Na začátku - dostávám jablíčka ze stromu u cesty
Pak se v 13,30 dostávám k útulku. Vřelé přijetí, otevřený kostel.
Hned bych zůstal - je neděle odpoledne.
-----
Pro Magdu: byl tam Skot, mluvil perfektně francouzsky, byl velmi příjemný. Být holka, asi se vdám do Skotska.
Krajina kolem je plná popela, kopce jsou černé = > neblahý zvyk vypalování slámy (někdy oheň přeskočí dál)
Běžím v popoledním žáru do TOSANOTS, je to asi 4 km.
Jsem úplně hotový, po pravé straně je ve skále jakýsi kostel - úplně mě zmate a zabloudím.
No potom už jen přískoky vpřed do Villafrancy.
(Zřícenina mosarabského kláštera nic moc - spíš nic než moc)
Villlafranca - další útulek je až za 13 km, chci být hodný a neblbnout (stejně už nemůžu).
17,30 - nikdo nikde (útulek jsem minul)
17,45 - v útulku se objeví mladík a pak skupina pubošek - uklízejí si sálek a jdou hrát kulečník - o refugiu nic neví.
Ubytovávám se načerno.
V 19,15 přichází stařík, zkásne mě o 300 Pst a otevře sprchu.
Jsem v neútulném útulku zcela sám.
-----
Rozhodnu se slavit mši svatou, eucharistický půst bude po večeři již dodržen.
Po evangeliu přicházejí nějací angličané. Když zjistí, že tam slavím mši svatou, nechají tam batohy a jdou na večeři.
Vrací se až spím.
Název etapy: HORKÁ
VOŇAVÁ ETAPA
Ráno vstávám, modlím se a vařím bílou kávu a chléb, který dnes dojím.
Probouzí se také Angličan, ale to už jsem skoro na odchodu.
Stoupání, příjemné na zahřátí v rozednívajícím se dni.
Na vrcholu Perdajy pozoruji východ slunce, kousek dál nádherně kvete vřes.
Vůně lesa a květů mě uchvátí. Zpívám si Te Deum.
Cesta vede lesem až k 13 km vzdálenému St. Jean de Ortega. Příjemné. Slunce nepálí, stín, vůně
V kostele je krásně - fotím jakýsi oltář.
Před refugiem pobíhají asi 4 psi, hubení a žebraví.
Pak putuji dál, myslím na ty dva, co jdou za mnou.
Za Atapuercou, kde kupuji chléb, mne čeká stoupání do kopce.
Spontánně mě napadá: teď je čas pro bolestný růženec. Modlím se a myslím na všechna ta místa, kde jsem působil. Pán jim pomáhej. Na konci té kamenité cesty je kříž. Končím 5. desátek a s nevídanou láskou poklekám u kříže a modlím se Salve Regina.
Odpočívám v každé vesnici.
V Orbaneju se modlím četbu a horu.
(Čím blíže Burgosu, tím upravenější domy, tím vznešenější zástavba)
Pravá křížová cesta mě ještě čeká: Villafría
Na začátku kamion ČETRANS Ústí n/L. Potěšující...
A pak jen 4 km továren, kamionů, hluku, smradu, letiště ...
(pro Aničku: stal jsem se asi ekologem)
Čím jsme se to my lidé obklopili ...
Odpočinu si až v Burgosu mezi domy a lidmi.
Burgos je velké město a ne příliš přátelské - spíš takové obyčejné anonymní město.
Přes celé město se musí k historické části, už je to 8 km.
Hledám kolem katedrály útulek, ale není.
Přemístili ho - jsem psychicky zdecimovaný.
Stavby jsou nádherné, ale fotit je nebudu, pošlu pohled do Staré Vsi.
V útulku se ubytuji, parta mladých mě chce vzít mezi sebe. Asi ještě nevypadám staře.
Diví se mému batohu.
Vařím večeři - polévku a chléb, který jsem si koupil v Atapuerce.
Jdu hledat pohlednice a najdu
Zjistím, že 3 broskve mne přišli na asi 10 Kč (55Pst) a Nestlé velká 140 Pst (asi 30 Kč). To jde. Dobrou noc.
-----
Když se ptali, jestli mám v pořádku kolena, tak to mohli být bez obav.
Najednou v noci mě rozbolely kyčle.
No potěš mne Pán Bůh.
Vydýcháno - těžký spánek. Už ve 4 jsem vzhůru.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.