Pouť, která je svědectvím víry a obrácení 10

Pátek 20.10.

Galicia jamais seché. Je to tady. Prší.
Dávám si půlhodinku navíc. 6:30 - jdu se pomodlit.
Pak vařím. Mlíčko, bageta s „nutelou". Mlíka je víc jak ½ litru. To je dobře. Chleba bylo málo.
Nechce se mi. Balím do igelitu.
8:30 odcházejí Němci, 8:35 jdu za nimi.
Obloha je zadeklovaná, nevypadá to na přeháňku. Myslím na ty, co je to chytlo v horách .... Bolestný růženec.

Sarría jako pevnost stojí na kopci takže nahoru dolů.
Dolů to jde kolem hřbitova a pak přes most - tipuji tak 10. - 11.stol. Normálně bych ho vyfotil, protože s krajinou fakt stojí za to, ale prší...
Od této chvíle se jde kouzelným prostředím - mezi kamennými zídkami, kopcovitou krajinou, občas zemědělská usedlost či vesnička. S napětím čekám km 100. Jak bude vypadat? A taky proto, že jsem si slíbil, že v nejbližším baru spočinu.  100 km je obyčejný kilometrovník v Brea.
Za Sarríou ve stoupání je FUENTE v sympatickém lese- asi bych fotil o 106, ale prší.

Na km 99,5 - Bar, maličký, maličkatý a není v něm teplo. Odcházejí dva: ON a ONA. Zůstává tam sedět starší paní se šátkem kolem vlasů, popíjí Colu a pojídá sýr.
„Vous etes Francais?" „Non, je suis Tcheque." „Ah, vous parlez bien francais..." „Mais non. Et vous etes Francaise?"... Haut Savoi (blízko Mont Blancu). Jde od 7.9. z Toulouse. Mezi řečí mi doporučí polévku. Dám si ji. Nabídne mi sýr. Uzobuji.
Její syn jezdí rallye. O ni rodina strach nemá, jen její starší syn, když zjistil, že to její společníci po cestě vzdali, jí připomněl: Buď opatrná. Velké café con leche.
A na cestu.
Do mokré bundy, batoh, pláštěnku.
Kouzelná stařenka: „Permettez-moi de vous offrir..." „Vous etes tres aimable, merci beaucoup."
Jo, abych nezapomněl. Ve Fofría ji stařenka s palačinkami o 200 Pst nenatáhla. Prostě si neporozuměli a kouzelná stařenka o ní pěje chválu až doteď.
Po cestě mě napadá název etapy: „Potůčková".
Místo cestičky mezi zídkami se přeskakuje po kamenech, mezi nimiž teče voda jako potokem. Ani ne tak cesta sv. Jakuba,  jako říčka sv. Jakuba...

Předběhl jsem kouzelnou stařenku, došel jsem i pár On a ONA - zahanbili mě. Pršelo drobně a ONA dává kytky ke kříži u cesty. ...
Další pár. Extravagantní se psem. Jdou rychle. Jejich pes jde chvíli se mnou. Přestává pršet. Přicházím do Portomarínu. Přehrada je vypuštěná, jdou vidět zbytky vesnice. Neveselé.
Camina pokračuje doleva (posléze zjistím, že tam obchází asi 300 m ÚPLNĚ zbytečně). Jdu do města udělat nákup. A na náměstí a pro razítko.
Když ti nohy už nějak neslouží, a když občas šlápneš do  louží... Zpívám si a lidé se mi smějí (nebo se usmívají?). A už zas neprší.
ON a ONA chtějí končit zde. Já jdu dál. Mám velké plány, ale v GONZARU, který není 5 km ale 7 km daleko, mě vše přepadne, takže zůstávám. Obklopen Španěly. Km asi 82 => 34 km. To jde.

Něco málo svačím, dám si teplou sprchu, a přemýšlím, jestli bude zítra pršet. Teď neprší. Ještě jdu do nezásobeného baru na kafe a na pivo. „Barmanku" dělá starší paní, co je taky „l´Hospitalero". Taková normální vesnická ženská od krav. Večer ještě přicházejí Extravagantní se psem. V Portomarínu je poslali pryč. Tady našli útočiště. (Proč Extravagantní? Ona copánky, piercing; On barevný ježek, náušnice)
Ještě je třeba připomenout Španěla - řekněme BOREC. Fakt dobrej chlap, jde udělat vždycky něco navíc, dobrota z něj září...
Večer jde vidět hvězda, dej, Pane, aby byla vidět i ráno.

Sobota 21.10.

Ráno se jdu modlit a uvařit - pes bouří na celý barák.
Když vyrážím na cesty, je chladno jdou vidět hvězdy, i když se mráčky honí oblohou.
Za další vesnicí: moc bych si nepomohl. Jsou to stejná refugia jako v GONZARU.
Příjemná krajina, cesta vede po bočních cestách. Fotím nějaký kříž. Německý pár. Mé znalosti němčiny však nestačí na komunikaci.
Růženec - Slavný. Vidím, že paní Němka se modlí taky.
Další kříž - se stromem. Je příjemné užít si toho, že neprší.
Celkem bez problémů jsem se dostal až do Palas de Rei. Uvítal mě areál sportoviště a rekreace Xuvenil celkem vybydlený.
Chci koupit chleba - pohrdnu Supermercadem a až do konce PdR není jiného obchodu. Tluču se do hlavy - je SOBOTA, těsně před polednem (asi 11:50)
Místo,  kde umřel nějaký poutník - foto.

Furelos 52,3 km - most a manželé FR z Rocamadour. Putují od 13. srpna. Teď končí v Melide. Pomalu jdou do Compostely. To jen já se pořád někam ženu.
Melide - ptám se po potravinách. CERRADO. Je sobota, asi 4 odpoledne.
Uf. Panaderia a Cafeteria - koupím si jeden z posledních chlebů a dám si kafe. Navštívím ALberque, vyřídím si razítko a JDU DÁL.
RIBADISO - dnes chci slavit mši svatou, je to jediný důvod proč zde nezůstanu a jdu ještě 2,5 km do ARZÚAy.
Těsně před Alberquem je otevřený obchod se vším.  Koupím si jabko a ještě cosi (sýr!). Čím dál víc utrácím (je 18:20).

ARZÚA není vůbec SKROMNÝ útulek.
Podlahové vytápění, dvě velké ložnice, kuchyň (bez nádobí!!!) sprchy se super vodou...
Milá společnost, s níž se téměř bez výjimky setkám i v Compostele. Brazilský pár, Španělka, Irka (70 let, po rakovině...) , dvě mladé Italky, francouzský pár - velmi milý ...
V 19:00 je mše sv. v blízkém kostele. Curé je zavalitý, těžce chodící ZPĚVÁK, trpící ve špatně zpívajícím kostele. Přijme mě velmi srdečně. Na mši jsou téměř všichni.
Večer nemohu usnout, ozývají se nohy, kyčle, záda, poutníci... Zítra je neděle. Vezmu si Paralen - a usínám.
Celou etapu bych nazval OČEKÁVÁNÍ.