O modlitbě Páně VI.

sv. Cyprián z Kartága

Když jsme Boží děti, zůstaňme v Božím pokoji

K prosbě za odpuštění hříchů připojil Pán zákon obsahující jasnou podmínku a zavazující nás ke slibu: Máme prosit, aby nám byly naše viny odpuštěny podle toho, jak sami odpouštíme těm, kdo se provinili na nás. Buďme si tedy vědomi, že když prosíme za odpuštění hříchů, nemůžeme ho dosáhnout, pokud i my sami neučiníme stejně těm, kdo se provinili proti nám. Proto i na jiném místě Pán říká: Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám.¹ A ten služebník, kterému jeho pán odpustil celý dluh, a jenž přesto nechtěl odpustit svému druhovi, je uvržen do vězení. Protože nechtěl odpustit svému druhovi, přišel i o to, co už mu pán odpustil.²

Ještě důrazněji, s plnou vahou své soudcovské moci to vyhlašuje kristus ve svých přikázáních, když říká: Kdykoli se postavíte k modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky. Kestliže však vy neodpustíte, ani váš nebeský Otec vám neodpustí vaše poklesky.³ Pro soudný den ti nezůstane žádná omluva, neboť budeš souzen podle svého vlastního rozsudku a budeš trpět za to, co jsi udělal.

Bůh totiž přikázal, abychom byli mírumilovní a svorní a žili v jeho domě jednomyslní⁴: a když jsme se podruhé narodili, přeje si, abychom zůstali takoví, jakými nás učinil při našem znovuzrození, to jest abychom zůstali v Božím pokoji, protože jsme Boží děti, a když máme jednoho Ducha, abychom také byli jednoho srdce a jedné mysli.⁵ Bůh jen tak nepřijímá ani oběť rozbratřeného člověka a přikazuje mu vrátit se od oltáře a napřed se smířit se svým bratrem, neboť teprve pak může být smírrnými modlitbami usmířen i Bůh.⁶ Bohu je větší obětí pokoj mezi námi, bratrská svornost a lid spojený v jednotě Otce, Syna a Ducha svatého.

Vždyť ani při obětech, které jako první přinesli Ábel a Kain, nehleděl Bůh na jejich dary, ale na srdce; a tak se mu zalíbil dar toho, který se mu líbil srdcem.⁷ Tím, že mírumilovný a spravedlivý Ábel obětoval svou oběť s čistým srdcem, poučil i ostatní, že když přinášejí dar na oltář, mají rovněž přicházet v bázni Boží, v upřímnosti srdce, v duchu spravedlnosti, v pokoji a svornosti. Takový byl Ábel, když přinášel Bohu oběť; po zásluze se pak stal Boží obětí také on sám;  jako první mučedník slavně svou vlastní krví předznamenal umučení Páně, neboť v něm byla Boží spravedlnost a pokoj. Takoví nakonec přijmou od Pána korunu, takoví budou v den soudu soudit s Pánem.

Zato o tom, kdo se s bratřími nesnáší a žije s nimi v nesváru místo v pokoji, dosvědčuje blažený apoštol v Písmu svatém, že i kdyby byl  pro Boží jméno zabit, neunikne soudu za nesvornost se svými bratry, protože: Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah,⁸ a vrah nedojde Božího království a nemůže žít s Bohem. Nemůže být s Kristem, kdo raději než Krista následoval Jidáše.

¹Mt 7,2.
²Srv. Mt 18,32-34.
³Mk 11,25-26.
⁴Srv. Žl 68(67),7 (Vulg.)
⁵Srv. Sk 4,32.
⁶Srv. Mt 5,23 a násl.
⁷Srv. Gn 4,3-7.
⁸ 1 Jan 3,15.