O modlitbě Páně V.

sv. Cyprián z Kartága

Po prosbě o chléb žádáme o odpuštění viny

Dále v modlitbě prosíme: Chléb náš vezdejší (každodenní) dej nám dnes.¹ To lze chápat duchovně i doslovně, neboť Božím působením slouží chléb v obojím významu spáse. Vždyť Kristus je chléb života, avšak není to chléb všech, ale náš chléb. Tak ako říkáme Otče náš, poněvadž Bůh je Otcem těch, kdo ho poznávají a v něho věří, nazýváme Krista naším chlebem, protože je chlebem těch, kteří patří k jeho tělu.

A o tento chléb prosíme, abychom jej dostávali každý den, abychom my, kteří jsme v Kristu a denně přijímáme jeho eucharistii jako pokrm spásy, nebyli odloučeni od Kristova těla pro nějaké těžší provinění, pro které bychom nesměli přijímat a museli se zdržet nebeského chleba. Vždyť on sám to hlásal, když řekl: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe: Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám je mé tělo, obětované za život světa.²

Když tedy říká, že ten, kdo bude jíst z jeho chleba, bude žít navěky, pak stejně jako je zřejmé, že budou žít ti, kdo patří k jeho tělu a právem společenství přijímají eucharistii, je se naopak třeba obávat a modlit, aby nezůstal vzdálen spáse ten, kdo se zdržuje přijímání a odděluje se tím od Kristova těla; vždyť sám Kristus pronáší hrozivá slova: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho  krev, nebudete mít v sobě život.³ A proto prosíme, abychom náš chléb, to jest Krista, dostávali denně a abychom se my, kteří v Kristu zůstáváme a žijeme, neoddělovali od jeho posvěcení a jeho těla.

Pototm prosíme i za své hříchy: A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.⁴ Po prosbě o chléb žádáme o odpuštění viny.

A je pro nás přímo nezbytné, prozíravé a spasitelné, že se nám připomíná, že jsme hříšníci a že musíme prosit za odpuštění svých hříchů: neboť kdykoli žádáme Boha za odpuštění, jsme nuceni zpytovat svědomí. Aby si nikdo z nás samolibě nezakládal na své nevinnosti a ve své pýše ještě hlouběji nepropadal zkáze, každodenní příkaz modlit se za odpuštění hříchů nás napomíná a poučuje, že denně hřešíme.

Tak ostatně napomíná i Jan ve svém listě: Řekneme-li,že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, Pán nám hříchy odpustí, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý.⁵ V tomto svém listě shrnul obojí: i to, že máme prosit za své hříchy, i to, že když prosíme, dostane se nám odpuštění. Proto také říká, že Pán je věrný a věrně plní svůj slib, že odpustí hříchy. Vždyť ten, který nás naučil modlit se za odpuštění vin a hříchů, také přislíbil, že po modlitbě přijde Otcovo milosrdenství a odpuštění.

¹Mt 6,11.
²Jan 6,51.
³Jan 6,53.
⁴Mt 6,12.
⁵1 Jan 1,8-9.