O modlitbě Páně III.

sv. Cyprián z Kartága

Posvěť se jméno tvé

Jak shovívavý je k nám Pán a jak velikou nám prokazuje laskavost a dobrotu, když chce, abychom se před Boží tváří modlili tak, že svého Pána oslovujeme: Otče! - a sami  se nazýváme Božími syny,¹ tak jako je Božím Synem Kristus! Nikdo z nás by se neodvážil užívat v modlitbě takového oslovení, kdyby nám on sám nedovolil se tak modlit. Proto máme mít na paměti a uvědomovat si, milovaní bratři, že když Boha nazýváme svým Otcem, máme se jako Boží děti také chovat, aby stejně jako my máme radost, že Bůh je naším Otcem, měl také on radost z nás.

Žijme tak, abychom byli jako Boží chrámy a aby bylo opravdu vidět, že v nás přebývá Bůh. Ať se naše jednání nezpronevěřuje Duchu: když už jsme začali být duchovní a Boží, máme také podle Ducha a božsky myslet a jednat. Vždyť přece sám Pán Bůh řekl: Ty, kdo mě ctí, poctím, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni.² A také svatý apoštol napsal ve svém listě: Už nepatříte sami sobě: Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.³

Proto říkáme: Posvěť se jméno tvé!⁴ Tím nepřejeme Bohu, aby ho posvěcovaly naše modlitby, ale vyprošujeme si od něho, aby bylo jeho jméno posvěcováno v nás. Vždyť od koho by mohl být Bůh posvěcován, když jen on posvěcuje? Ale protože sám řekl: Buďte svatí, neboť já jsem svatý,⁵ prosíme ho a modlíme se, abychom vytrvali v tom, čím jsme začali být, když jsme byli posvěceni křtem. A prosíme o to každý den. Každodenně se totiž potřebujeme posvěcovat; protože každodenně klesáme, neustálým posvěcováním se musíme očišťovat od svých hříchů.

A jaké je to posvěcování, kterého se nám dostává z Boží dobroty, to hlásá apoštol, když říká:  Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zhýralci, ani lidé zvrácení, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani utrhači, ani lupiči nebudou mít v Božím království účast.⁶ A takoví bývali někteří z vás. Ale dali jste se obmýt, byli jste posvěceni ve jménu Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha. Modlíme se, aby v nás toto posvěcení zůstalo, a protože náš Pán a Soudce toho, kterého uzdravil a kterému daroval život, varuje, aby už nehřešil a nepotkalo ho něco horšího, neustále v modlitbě prosíme a dnem i nocí žádáme, aby v nás sám Bůh chránil a uchovával posvěcení a nový život, které dostáváme z jeho milosti.

¹Srv. 1 Jan 3,1.
²1 Sam 2,30.
³1 Kor 6,19-20.
⁴Mt 6,9.
⁵Lv 11,44; 1 Petr 1,16.
⁶1 Kor 6,9-11.