A On řekl:
Vaše bolest je praskáním skořepiny, která uzavírá vaše poznání.
Tak jak musí prasknout pecka plodu, aby se jádro mohlo dostat na slunce, tak vy musíte poznat bolest.
Kdybyste dokázali udržet svá srdce v údivu nad každodenními zázraky svého života, vaše bolest by se nezdála být méně hodná podivu než vaše radost;
a přijímali byste proměny svého srdce stejně, jak jste vždy přijímali proměny ročních dob, plynoucích nad vašimi poli.
A s jasnou myslí byste bděli v zimách svého soužení.
Mnoho ze své bolesti jste si zvolili sami.
A lék, kterým vaše choré já léčí lékař, jenž je ve vás, je trpký.
Proto důvěřujte lékaři a pijte jeho lék mlčky a pokojně.
Neboť jeho ruka, ač těžká a tvrdá, je vedena jemnou rukou Neviditelného,
a číše, kterou podává, ač pálí na rtech, byla vytvořena z hlíny, jíž Hrnčíř zvlhčil svými svatými slzami.
Odevzdat se Tomu, který nás stvořil, je bezpečná věc. Je už jedno jestli méně či více nás vede cestou kříže, když víme, že náž život je veden ze shůry. Když Bohu dáme možnost, aby v nás směl žít, tak možná brzo zjistíme, že učedník není nad svého Pána. Ale když On zůstává v nás a my v Něm, tak je to tak , že se Jeho slzy mísí s našimi.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.