Březen 2009 - první část

Po 2.3. 1Petr 3,18 aby nás smířil s Bohem (aby nás přivedl k Bohu) – Před jasem Božího pohledu neobstojí žádná temnota, žádný zachmuřený pokřivený stín sobecké lásky, který je v našich tvářích (Gn 4,6). Jen ten, kdo je uzdraven a jehož šat září bělostnou čistotou, může vstoupit do Božího království. Ježíš, sám obětovaný nevinný Beránek, nám dává uzdravení z hříchů!
Út 3.3. 1Petr 3,18 Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem – Věřím v Ducha Svatého, Pána a Dárce života. Láska volá k životu, Moc Otcovy lásky nenechává Syna v moci smrti.  Velmi lpíme na tomto životě (a je to přirozené), ale život s Bohem není méně než to, co zakoušíme jako nenahraditelnou cenu. Naopak život v Duchu svatém je hlubší, plnější, krásnější… Naučím se v této postní době, že ztratit s Ježíšem život z lásky znamená najít slávu Boží?
St 4.3. 1Petr 3,19 přinesl zprávu duším uvězněným – Navzdory pocitům svobody vypadá náš život spíše jako život zvířat. Dáváme prostor bohatému uspokojení základních lidských potřeb, ale svou duši necháváme strádat nenaplněností základní potřeby: žít s Bohem. Jsme duchovně retardovaní jedinci, kteří jen těžko chápou a jen těžko se učí pravé svobodě a zodpovědnosti lásky. Čím dál víc potřebujeme novým způsobem slyšet zprávu o vysvobození, o spáse…
Čt 5.3. 1Petr 3,21 voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu – Voda potopy byla nesmlouvavá. Stejně nesmlouvavě máme spolu s Kristem zemřít, abychom vstali k novému životu. Nejde o vnější znamení vody, která omývá tělo, nýbrž jde o vodu, která nás má zaplavit a přinést možnost nového života (Ez 47. kap). Je to voda, která vytéká z Kristova probodeného Srdce (Jan 19,34), nevysychající pramen milosrdenství, z něhož dostáváme zdarma (Zj 22,17).
Pá 6.3. 1Petr 3,21 křest nám vyprošuje, aby bylo čisté naše svědomí – Ačkoli jsme navenek obmyti vodou, přece jen je to znamení ponoření do smrti Kristovy. Je to povolání, abychom očistili svá srdce, a nejen pouze vnějšek číše (Mt 23,25-26) a tak abychom patřili do nespočetného zástupu těch, kteří si vyprali roucho v Beránkově krvi (Zj 7,14).
So 7.3. 1Petr 3,22 (Kristu) jsou podřízeni andělé, mocnosti (vlády) i síly – Dnes si uvědomme, že v celém vesmíru není nic a nikdo silnější než Bůh. Ježíš Kristus je opravdu Pán, ačkoliv mnozí si na světě hrají na pány nad životem a smrtí a mají pocit, že ovládají svět. Ani Satan (Odpůrce Boha) ve světě nebude vládnout navždy. Jen Kristu patří všechna moc a sláva navěky. A on se v láskyplné poslušnosti podřídí jen Otcově lásce a s ním i my, kteří mu odevzdáváme svůj život.

Ne 8.3.  – 2. neděle postní    
Řím 8,31b-34 Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? – Mnohokrát v historii si lidé byli jisti, že Bůh je s nimi, a přitom z Něj chtěli udělat jen talisman pro dosažení svých (třeba i zvrácených) cílů. Být pevně zakotven v Boží vůli je nutným předpokladem k jistotě naděje. Neptejme se tedy především, jestli je náš cíl příliš vysoký nebo jestli je náš nepřítel příliš silný, ale jestli jsme pevně zakotveni v Bohu a Jeho plánu spásy.
Mk 9,2-10 vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami – Ač vyznáváme, že Bůh je všudypřítomný, nemáme často pocit, že jsme sami? Ať už z pocitu nezávislé soběstačnosti nebo z pocitu prázdnoty. Ježíš však nás vede do samoty s Bohem, která je plným společenstvím a zjevením slávy, která přesahuje naše dosavadní poznání a zkušenost. Možná proto se jí sami vyhýb