březen 2008

Boží slovo – březen 2008

 

V Bohu nalézáme radost a naději naplněného života.

Cožpak není iniciativa na jeho straně? Skrze Ježíšův příchod  Bůh začíná skutečný dialog s každým člověkem.           
I když zůstává vzdálený všemu, co dokážeme pochopit, stává se blízkým. Z lásky se rozhodl žít náš život a stal se člověkem. A co víc: vybral si poslední místo a vydal svůj život na kříži. Tím, že na sebe vzal to, co nás dělí od Boha, přijal naši vlastní podstatu a celé lidství. Za to nám dává svůj vlastní život, a tak již začíná proměna celého stvoření. Toto sdílení s Bohem se uskutečňuje v modlitbě; Bůh k nám přichází skrze Ducha svatého, aby v nás přebýval. Kristus se nám dává ve svém slově a ve svátostech a my mu naopak můžeme všechno odevzdat. Což toto není ten oheň, který přišel Kristus uvrhnout na zemi, ten oheň, který již hoří v nás?

(bratr Alois z Taizé, Dopis z Cochabamby)

 

Ne 2.3. – 4. neděle postní

      Ef 5,8-14 byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu – Mnoho lidí si stěžuje na chování  nás, křesťanů, a často je to právem! Polož si dnes ve ztišení otázku, jestli tvá slova a skutky jsou „světlem“ nebo „temnotou“. Jestli to, co děláš, je opravdu podle Písma a učení Církve, budeš světlem pro lidi, které září svatostí.

     Jan 9,1-41 On na to řekl:“Věřím, Pane!“a padl před ním na kolena. – Věřit neznamená jen vyznat ústy (Řím 10,9-10), ale také jednat podle tohoto vyznání (Jak 1,22; Jan 6,29). Pokleknout, sklonit se v modlitbě, to nemá být jen vnější gesto. Ať vyjadřuje postoj srdce!

Po 3.3. Ef 5,9 žijte jako děti světla – Ve křtu jsem se opravdu stal dítětem světla. Neumím však často jednat prozíravě (Lk 16,8). Možná je to proto, že v mém srdci je ještě mnoho nevykořeněné touhy po skutcích temnoty, po zlých skutcích světa (Jan 3,19!)        
„A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.“ (Gal 6,10)

Út 4.3. Ef 5,9 ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda – Budu –li zakořeněn v životě modlitby, v životě s Bohem, budou o mně platit slova žalmu: „Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.“ (Ž 1,3)  Pomoz mi, Pane, najít cestu požehnání.

St 5.3. Ef 5,10 zkoumejte, co se líbí Pánu  – Spíše častěji přemýšlím, co se líbí mně samotnému. Spíše hledám naplnění toho, po čem v srdci toužím já. Velmi často jsou to skutečnosti proti Božímu Duchu. „Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim.“ (Gal 5,17) Dnes si v pokoji uvědomím, že Bůh chce vždy dobro!

Čt 6.3. Ef 5,11 Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem – Pokrytecké uhýbání před „nazvat svůj hřích pravým jménem“ brání procesu odpuštění a  uzdravení. Na mnoho skutků se dívám jako na „nedokonalosti“ a „slabosti“, ale jsou to skutky temnoty: svévole, hřích.  Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným!

Pá 7.3. Ef 5,12 je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají – Kolik hnusu je v médiích, kolik sprostoty je v tzv. „společenských řečech“. Díky tomu mnohé z toho začíná společnost tolerovat jako normální. Dnes si najdu chvíli ticha a budu prosit Pána Ježíše o milosrdenství za hříchy jazyka. Mohu na tento úmysl obětovat i dnešní postní kající skutek.

So 8.3. Ef 5,14 všechno totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé – Když si nevíme rady, když nás svírá nejistota, je dobré na prvním místě se ptát, kde je zdroj světla: „Ježíš řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje … bude mít světlo života."(Jan 8,12). Druhá otázka zní, zda něco nebrání světlu: „Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?“(Job 8,32) Třetí věcí je nesoudit ze svého poznání a nechat konečný soud na Pánu: „On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě,
a zjeví záměry srdcí“ (1Kor 4,5)

Ne 9.3. – 5. neděle postní

    Řím 8,8-11 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil (žijí vlastnímu tělu), nemohou se líbit Bohu – Půst nás učí ovládat se, učí nás, jak dát správný poměr všem vztahům lidského života: k sobě, k bližním i k Bohu. Tak se učíme žít správně a „líbíme se“ Bohu. Bůh však má rád bezpodmínečně…

    Jan 11,1-45 Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. – Ježíš jasně svědčí, že jeho vztah s Otcem nestojí na vyslyšených nebo nevyslyšených prosbách.  On ví, že je Milovaný Syn, zná lásku Otce.  Ježíši, kéž se Tebou nechám vést a učím se opravdové lásce k Bohu, neboť On je Tvůj i můj dobrý Otec (Jan 20,17; Lk 11,13).

Po 10.3. Řím 8,9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha – Když se stane něco přesahujícího naše síly, voláme k Bohu o záchranu: „Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě“(Ž 7,2). I Ježíš nás učí: „proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout“ (Lk 21,36). Když jsi udělal vše, co bylo potřeba, nauč se spoléhat nejen na své síly, ale i na pomoc Boží.

Út 11.3. Řím 8,9 Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho – Nestačí být křesťanem podle jména. Nestačí být dobrým člověkem a zároveň jen „matrikovým katolíkem“. Abych měl oprávněnou naději ve spásu, musím být živou buňkou církve, musím mít v sobě život Ducha svatého.  Jeho čekám, o jeho příchod prosím, na něj spoléhám. Spiritus Jesu Christi confirmet cor tuum!

St 12.3. Řím 8,10 vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život  – Smrtelnost lidského těla nás zarmucuje. Ve smrti se loučíme se vším, co tvořilo viditelnou jistotu našich vztahů a celého lidského života. Zbývá jen víra, naděje a láska. Posilovat a rozvíjet v sobě tyto ctnosti znamená jít cestou života v moci Ducha svatého

Čt 13.3. Řím 8,10 jste ospravedlněni – Jedině skrze milost prostřednictvím víry ve spásonosné působení Krista, a ne na základě našich zásluh, jsme přijati Bohem a dostáváme Ducha svatého, jenž obnovuje naše srdce, uzpůsobuje a vyzývá nás konat dobré skutky. (Augsburg, 1999)

Pá 14.3. Řím 8,11 ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá – Zázrak života je již v tom, že tělo je dokonalé ve své psychofyzické existenci. Ještě větší zázrak života je v propojení lidské duše (duchovní = spirituální rozměr) a těla. Nejpřekvapivější je však naše povolání k životu věčnému. Duch svatý je Dárce života!

So 15.3. Slavnost sv. Josefa

Řím 4,13.16-18.22 mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti – Svatý Josef, podobně jako patriarcha Abraham, „uvěřil Bohu a to mu bylo připočteno za spravedlnost a byl nazván ‚přítelem Božím‘“ (Jak 2,23). Proto může být o něm napsáno v Písmu, že byl spravedlivý (Mt 1,19). Jak je to se mnou a s mou důvěrou v Boha?

Mt 1,16.18-21.24a (Josef) učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův – Na svatých je obdivuhodná jejich odhodlanost poslouchat vše, co chce Bůh.  Stejně i svatý Josef je spravedlivý díky své trpělivé a tiché spolupráci na díle spásy podle Božích přikázání.

Ne 16.3. – Květná neděle

      Flp 2,6-11 každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán – Ježíši, v tento den, kdy vstupuji do velikonočních událostí, mi dej sílu podřídit Tobě celý můj život. Ať se učím vidět tvou všemohoucnost, která se jeví jako bezmoc – z lásky ke mně! Ať opravdu přijmu Tebe jako svého Pána a Spasitele a najdu slávu Milosrdného Otce.

        Mt 26,14 – 27,66 Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou! – Podobně jako v Getsemanech, i v současnosti Ježíš je „naplněn smutkem“. Osamělost Ježíše v tomto světě, jeho opuštěnost mohu umenšit svou „bdělostí“, svou modlitbou. Pane, který znáš osamocenost člověka ve své bolesti, buď mou posilou, když na mne dolehne strach a úzkost. Vidím ve svých bližních Ježíše opuštěného?

Po 17.3. Jan 12,1-11 mne vždycky nemáte – Je to tíživá a přece osvobozující pravda: Tebe nemohu vlastnit, Ježíši. Jen láskyplný vztah k Tobě (stejně jako Ty jsi plný lásky ke mně!) mě může dennodenně naplnit jasným vědomím Tvé přítomnosti. Kéž je mé srdce otevřenou nádobou „drahocenného nardu“ – lásky k Tobě, která naplní dům církve vůní modlitby a oběti.

Út 18.3. Jan 12,21-33.36-38 Pane, proč nemohu jít za tebou už teď? Svůj život za tebe položím!  – Velkomyslnost a odhodlání Petra mnozí z nás dobře znají. Neprostoupí-li však toto nadšení Boží moc, zapřeme Pána. Lidské nadšení vyprchá, věrnost se ztratí. Dej mi, Ježíši svého Ducha, který mi dá sílu k tichému následování, bez velkých slov v prostých skutcích oběti.

St 19.3. Mt 26,14-25 Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko  – Jako na počátku, při vtělení, i nyní se blíží „plnost času“. Ježíš není hříčkou osudu, obětí politických událostí. On sám přijímá a naplňuje tento čas jako „kairos“, čas spásy. I můj čas se naplňuje, i já se musím rozhodnout, abych následoval Ježíše: ve smrti i ve vzkříšení.

Čt 20.3. Zelený čtvrtek

Lk 4,16-21 Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě – Dar kněžství je vyvolením, povoláním a posláním. Vybíráš si mezi námi ty, které chceš pověřit zvláštním úkolem: posíláš své služebníky, kněze, aby sloužili lidem svátostmi. Aby byli působivým znamením Tvé milosti. Aby zvěstovali, že i dnes se naplňuje Slovo spásy, které slyšíme.

Velikonoční triduum

Památka ustanovení Večeře Páně

Jan 13,1-15 Dal jsem vám příklad: jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy – Podle Ježíšova příkladu neexistuje v projevu lásky limit. Ta krajnost lásky, kterou nám při poslední večeři ukazuje skrze službu mytí nohou i ustanovení Eucharistie, se završí smrtí pro nás na kříži. Dám Bohu možnost, aby mě vedl až za hranice mých schopností milovat? Budu ochotný milovat s rizikem ztráty a životních zranění? Nebo zůstanu omezený a neschopný opravdové lásky?

Pá 21.3. Velký pátek

Jan 18,1 – 19,42 tak se mělo splnit Písmo – Čas od deváté hodiny do hodiny třetí  je ústředním bodem dějin. Kříž je pevným bodem, který pohnul světem. Bůh definitivně ukazuje, jak miluje člověka: Spravedlivý se vydává do našich nespravedlivých rukou, Nesmrtelný umírá, Nevinný Beránek prolévá svou krev. Od počátku až do konce světa se díváme na Kalvárii, horu lásky, kde zraněné Srdce touží po lásce člověka a kde pro nás vytryskl pramen Života, Duch svatý.

So 22.3. Bílá sobota

CREDO - sestoupil do pekel – Dnes Boží slovo mlčí. Nejtěžší je vyznat víru, když se cítíme osamoceni, opuštěni, zklamáni. A přece o dnešním dnu vyznáváme: Ježíš vstoupil do temnot naší beznaděje, do osamocenosti našich zklamání lidmi i do mých osobních zklamání sebou samotným. Uvěřil jsem a vyznám svou víru, že mne Bůh nikdy neopustí? Uvěřím v čase temnoty a smutku, že Bůh je mi blízko a že Boží láska zvítězí?

Velikonoční vigilie

        Řím 6,3-11 i my teď musíme žít novým životem – Nový život musím svobodně přijmout. Zní to paradoxně. Ale bez svobodného rozhodnutí pro život s Kristem zůstane radostné „aleluja“ jen koncertem, zvěst o Vzkříšení jen součástí starověkých bájí a Ježíšovy obrazy si budu prohlížet v muzeu. Musím Bohu říci své „ano“, abych v sobě měl život a žil v plnosti.

        Mt 28,1-10 rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých – Bezodkladnost, naléhavost radostné zvěsti o Vzkříšení není až tak překvapující. Spíše by nás mělo překvapit, jak jsme liknaví ve svém křesťanském životě. Což jsme se ještě nesetkali s Ježíšem Zmrtvýchvstalým? Copak nám ještě nezahořelo srdce pro Něj? Ježíši, daruj nám v osobním setkání odvahu (Nebojte se!) žít a zvěstovat Tebe; sešli nám oheň svého Ducha a obnov nás.

Ne 23.3. – Neděle Zmrtvýchvstání Páně

      Kol 3,1-4 usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici – V tento „Den Páně“, v tuto velikonoční neděli otvírám své oči i srdce pro větší skutečnosti, než je každodenní úsilí o naplnění a zachování života. Od Boha přijímám nový život

        Jan 20,1-9 Marie Magdalská běžela k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval – Všichni tři svým mimořádným způsobem zakoušejí Ježíšovu lásku. Také dnes jsou mezi křesťany lidé, kteří mají zvláštní zkušenost s láskou, která je vytrhuje z průměrnosti. Usiluji patřit mezi ně? Přinese mi to nepochopitelné okamžiky bolesti a pláče, ale také momenty silné zkušenosti radosti nového života, opravdové setkání se Vzkříšeným Ježíšem.

Po 24.3. Mt 28,8-15 Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím – Slyšíme dvojí zvěst o Ježíši.
Druhá zpráva je pochopitelná, logická. Je proto pravdivá? Dá se pravda života vysvětlit a třeba
i koupit? Ta první zpráva je neuvěřitelná. Je však nesena osobním svědectvím o zkušenosti s pravdou života, o setkání se Zmrtvýchvstalým Ježíšem. Které zvěsti uvěříš?

Út 25.3. Jan 20,11-18 Ježíš jí řekl: „Marie!“ – Mohu se setkat s mnoha svědectvím lidí a možná
i andělů o životě s Ježíšem. Nedojdu-li však k osobnímu setkání, kde v mém srdci zazní laskavé
a pevné oslovení mým vlastním jménem, těžko se promění mé slzy v radost. Tento hlas uslyším jen skrze touhu po lásce, skrze vyznání, že blízkost Ježíše nutně potřebuji k životu.

St 26.3. Lk 24,13-35 Zůstaň s námi, neboť se připozdívá…  – Také my bychom si chtěli udržet co nejdéle chvíle porozumění a naděje, která zasvitne v naší beznaději. Cožpak je to možné pro nás, uspěchané lidi současnosti? Neměl bych slyšet to dnešní slovo spíše naopak?! Zůstaň se mnou, poslechni si mé slovo a setrvej ve chvíli ztišení před svatostánkem. Vyčleň si pro mne čas, aby se ti otevřely oči a poznals mě…

Čt 27.3. Lk 24,35-48 Hle, já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec – Bez Ducha svatého, na jehož příchod se připravujeme a na jehož seslání toužebně čekáme, nemůžeme plně rozumět smyslu života. Bez Světla, které osvěcuje každou temnotu a které vstupuje do nitra, budeme pořád jako „zabedněnci“, kteří se sveřepě pokouší najít lidskou moudrost pro život.

Pá 28.3. Jan 21,1-14 Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ – Bůh neznehodnocuje naši prostou lidskou snahu (v poslušnosti vůči Jeho slovu zažíváme dokonce i zázraky!), ale jeho působení ji převyšuje. Všechna milost nového života je mi dána bez mých zásluh, pro nový den života s Kristem jsem vždy obdarován! Není to také velká útěcha, že na mé snaze všechno nezávisí?

So 29.3. Mk16,9-15 káral je pro jejich nevěru a tvrdost srdce – Ježíš pro nás nemá jen slova hřejivá
a tišivá. Někdy je jeho slovo opravdu jako meč, který tne do živého! Jeho přítomnost však osvobozuje od zatvrzelosti a otvírá opravdové víře. Bude-li to třeba, Pane, i mne svým pevným a jasným slovem osvoboď k životu!

Ne 30.3. – 2.neděle velikonoční – neděle Božího milosrdenství

      1P 1,3-9 protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse – Vím, že se setkávám
ve svém životě s utrpením, které je očistnou výhní mé víry. Bože, dej mi ryzí a pevnou víru, která se opře o důvěru v Tvou  moc, a přiveď mne bezpečně k cíli mého života, ke spáse.

       Jan 20,19-31 abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu – Co je největším cílem v životě člověka? Mnoho lidí si představí, aby byl život  bezbolestný a šťastný. Ale je to tak opravdu? Cílem života je láska, pro lásku lze podstoupit i sebeobětování. Ten, koho miluji, má jméno Ježíš. Je to i tvá životní láska? Dáš pro Něj svůj život?

Po 31.3. Slavnost Zvěstování Páně

Žid 10,4-10 tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli – Rád splním to, co po mně žádáš. Jen tobě chci sloužit. Kéž by mě toto následování příkladu Panny Marie, pokorné služebnice Páně, přivedlo k životu  v plné přítomnosti Boží!

Lk 1,26-38 u Boha není nic nemožného – Uvěřit bezpodmínečně Bohu není snadné. Maria to dokázala bez vnějších znamení, která si často jako lidé vyžadujeme. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona (Gal 2,16).          
Maria, vyprošuj mi pevnou víru, jasnou naději a vroucí lásku.