Mám na stole bílý kámen. Je to Mont Blanc. Když jej pohladím, vzpomínám na déšť, sníh, vítr, slunce, únavu, bolest, nedostatek kyslíku ... a radost. Krása všudepřítomná v obyčejném světě. A přece je ještě něčím hlubším... Je o mé cestě nahoru na…
(před rozedněním na Lysé hoře) Dlouho již vyhlížím svítání a chladno vnikne hluboko k nitru. Třesu se. Hlasitě necinká pár mincí v kapse, nýbrž zvon srdce rozhoupán zní tónem naděje k modlitbě zvouce. Pozvednu ruce k vděčnosti za život člověka v…