8. 11. 2011 – 30.den

Fuenterroble de Salvatierra – San Pedro de Rozados

Na zazvonění mobilu v 6:30 reagujeme oba. Jsme domluveni, že vstaneme o půl sedmé. Jsem jako obvykle pomalý. Po ránu jsem úplně negramotný. Po modlitbě a ranní hygieně, sbalen, jdu na snídani. Vařím si kafe s mlékem, houska s medem.
Byť donativo, chci přispět na chod tohoto neuvěřitelného podniku a vzhledem k plné pohostinnosti tohoto domu. :-)
Než odejdu i Blas už je na nohou. Hrkne do hrnku mléko, které dá ohřát do mikrovlnky – vycákne na zem. Pak to stírá. Typicky španělské jednání.
Loučíme se. Říká - někdy zas přijď. „Es tu casa"... GRACIAS.
Jdu se ještě kouknout na kostel. Vychází slunce.
Chvíli po asfaltu a potom kolem milníků. Včera jsem listoval na faře časopisem, který se zabýval otázkou, proč restaurovat miliaria... a proč vlastně existovaly tyto milníky. Já mám jasno. Bylo to proto, aby pejsci pana imperátora si měli kde po cestě ulevit. Mám podobné pocity... :-)
V Navarredondě si dám něco dobrého, už se těším. Ale když zjistím, že bych musel 0,6 km mimo Cestu, rozhoduji se jednoduše: ani metr navíc. Müsli tyčinka to spraví. :-)
Čeká mě stoupání na Pico de la Dueña. 
Abych mohl nahoru, musím klesat dolů ... Zajímavý obraz života?
Provází mě otázka: Kdo jsem? Nechci ji odbýt. Navazuje na mou úvahu o stínu.
Co je víc, křesťan nebo člověk? Nelze to odbýt frází.
Jsem kněz. Vím, že to je hodně. Ale s Augustinem vnímám jako prioritní křest.
A postavím-li křest a život? Dotýká se to někde v hloubi.
Když zvolím „život", mohu se stát prostě „humanistou".
Když zvolím „křesťan", mohu opomenout podstatu.
A třeba takto nelze otázku postavit. Na špatnou otázku existuje jen špatná odpověď.
Odbočka – alternativní cesta do Salamanky nebo kopec?
Volím jednoznačně kopec stoupající do výšky cca 1150 m.
Už od Fuenterroble jsou podél cesty dřevěné kříže. Podezřívám Blase, že je jejich iniciátorem. Nepočítal jsem je, ale možná jich je právě 14 jako + cesta. Některé fotím, některé ne.
Na hřebenu jsou vrtule. Dělají rámus a jsou ošklivé. Nechal bych zelené připoutat k takovým vrtulím aspoň na týden. Třeba by pochopili něco o „ekologii života".
Ke kříži sv. Jakuba cestu zahrazuje ostanatý drát. (pozn. podle jednoho průvodce je to přesně polovina cesty ze Sevilly do Santiaga) Právem svatojakubského poutníka překračuji toto omezení. :-) Odkládám tam kamínek, nevelký, ale hezký. Symbol mých hříchů. Kdyby to bylo tak snadné i v životě...
Příkrý sestup je krátký. Pak už to jde podél cesty.... Myšlenky mi opět utíkají dopředu. A já se nutím „myslet pomalu". Už bych chtěl být v cíli, ale díky tomu, jak rychle uvažuji (respektive jak za chůze sním) se čas i cesta vlečou o to pomaleji. Řekl bych, že jsa zvyklý na rychlé přesuny autem, prolétám časem a cestou tam a zpět. Trochu SCI-FI :-)
U milníku odpočívám. Jednotvárnost cesty podle asfaltky mě vede k vděčnosti, že nejdu po asfaltu. Další milník. Můj průvodce není dokonalý. Teprve za chvíli se objeví Finca Calzadilla de Mendigos. A u ní je ten miliario, který hledám.
Paní okopává zahrádku.
Pokračuji podél cesty do kopce a pak z kopce a za zatáčkou do kopce. Nahoře u směrovníku si slibuji odpočinek.
Asi v polovině kopce přijde překvapení. Do SAN PEDRO je odbočka – a ještě 2 km. Neváhám. Mohl bych sice jít do Morille, kam šel i pan profesor, ale já se vydávám do albergue. A opět nastupuje známý problém.
Teprve srovnáním se uznávám, že to asi byly opravdu 2 km.
Vesnice je malinká. „Malé peklo."
První ulice je bar VII.Carreras, kde by měly být informace o novém albergue za 7€. Pak je tu ještě jeden za 10€.
Obsluha je mizerná. A Cola drahá. Mladík mě doprovází do albergue. Ratejna a navíc čistoty nepobrali, možnost vařit není. Ptá se, jestli zůstanu. Kývnu.
Po cestě do obchodu, který je tak jako tak zavřený, objevím druhý albergue. Čisťounký, útulný, teploučko...
Sbírám se a jdu do baru. Budu měnit ubytování. Mladík to říká otci, otec naštvaně vytáhne z kasy 7€. To má za tu drahou Colu.
Udivuje mě, jak jsem pomstychtivý. Inu stíny osobnosti. Dnes se jich objevilo povícero....
Kávovar se naučím obsluhovat rychle, v obchodě otevřeli a já nakupuji potraviny. Pro chléb se dozvoním v panaderii.
Osprchuji se, poslouchám hudbu, píšu zápisky, popíjím vínko, relaxuji.
V osm přichází hospitalera – podle toho, co je na nástěnce, by se měla jmenovat Conchita. Je to příjemná usměvavá Španělka. Moc si nepopovídáme, ale před měsícem tu byla nějaká Petra Králová, a ta prý uměla výborně španělsky. Vysvětlím jí, že jsem změnil ubytování, protože tamto nebylo „gusto" (nebo „justo"?) :-) Říká, ať si vezmu do ložnice topení, protože je zima. Je teplomilná.
Večer po modlitbě ještě peru, suším, doléhá na mě únava a splín.
Vše mám k dispozici, vše je OK; ale přesto se rozvířené nitro neupokojuje.
V noci se modlím modlitbu se čtením. Je svátek Posvěcení lateránské baziliky.
Pod dekami je teploučko.

Foto:
https://www.signaly.cz/fotky/50986

10€ albergue
1,70€ chleba a sladké pečivo
7€ potraviny
víno 3,75€
ensalada 1,00€
brambůrky 1,00€
olivy 0,40€
mléko 0,85€
1,50€ Cola v VII.CARRERAS

Albergue MILIARIO
C/Rosario 14
San Pedro de Rozados
371 83 SALAMANCA