7. 11. 2011 – 29.den

Calzada de Béjar - Fuenterroble de Salvatierra

Na osmou ráno mám objednanou snídani; tomu odpovídá vstávání. Modlitba, balení, olepování prstů na nohách, zavázat nohu... Stíhám tak akorát. Před osmou se za dveřmi ozývá otvírání dveří a ruch, který mně říká, že tady hospitalera nezaspala :-)
Dvojité kafe vyrovnává to, že není chleba, jen suchary. Zkouším i domácí marmeládu – je lepší než ta pomerančová s kůrou, hořká i sladká …
Pak už jen batoh na záda, rozloučit se, poděkovat a jde se dál. Stejně jako v noci bylo těžké se zahřát, i ráno je chladné. Přece jen jsem v nadmořské výšce kolem 800 m.
Šípky, které mě zaujmou, mi připomínají úsloví „jdi mi k šípku“. No tak jsem tady :-)
Rovnou krajinou v úžasu nad okolními kopci, které se opět nepříliš úspěšně snažím zachytit do jedniček a nul digifoťáku, se dostávám k Valverde del Valdelacasa. Nejdříve na mne dýchne Malý princ a jeho růže. Je vůbec možné, aby v listopadu kvetly růže? :-) Malou oklikou, abych objevil albergue (btw. neobjevil jsem ho) zvaný Nenúfar, pokračuji v cestě. Čekají mne 3 km stoupání do Valdelacasa. Odpočívám. Na foukací harmoniku zkouším hrát různé melodie. Moc mi to nejde, budu muset cvičit. Ach, synku, synku...
Před Valdelacasa mne překvapí malá soukromá vinice. Tady???
U kostela balí příležitostný trhovec svůj krámek. Pes vyhřívající se na slunci líně mžourá.
A kříž, jehož stín v koutě se láme... Jako ozvěna včerejších myšlenek.
Na konci vesnice mne jeden pán chce upozornit, že nejdu správně, ale já ho ubezpečím, že vím, kam jdu. Guijuelo. 10 km.
Stoupám do kopce. Je pondělí téměř poledne, provoz je zde naštěstí mizivý.
Anděl Páně.
Nemedituji dlouho nad tím, kam jdu. Snažím se vzbudit vděčnost a vnímat to jako součást Cesty.
Nahoře jsem odměněn nádhernými výhledy a zároveň mě kilometrovníky s milosrdnou a neúprosnou neústupností přesvědčují, že ještě víc jak polovina cesty do Guijuelo je přede mnou. Nu což. Musím opět krotit svou představivost a myšlenky, které jsou napřed. Nikdo mi nezastaví, musím všechno odšlapat. 2200 m před G. Odpočívám. Dravci krouží nade mnou. Snažím se je vyfotit.
V Guijuelu najdu banku, takovou zelenou. Nedá mi na kartu víc jak 300€ a ještě si započítá 3% za transakci. Hmmm.
Jdu do obchodu. Najednou začnou zhasínat. Pauza mediodía.
Zaplatím a hledám bar, kde bych si dal Colu nebo Café. Čeká mě totiž ještě 6 km do Fuenterroble. Nakonec to vzdávám, že až v cíli se uvidí.
Zastaví mi auto -kam jdu? - „Fuenterroble“.
„Do albergue?“ - „Sí.“
Mám pocit, že je to kolega. Nakonec se ukáže, že nejenže se nemýlím, ale že je to kněz, který provozuje farní albergue. Tak to dnes nakonec byly navíc jen 2 km. :-)
Neuvěřitelný týpek. Poté, co mě uvede do albergue, říká: „Es tu casa.“ Aneb – jako doma. Poobědváme spolu nějakou chemickou stravu, nad níž se ušklíbá. Má 5 farností, poměrně dost daleko od sebe (asi do 30 km).
Kolem 16. hodiny přibývá další poutník. Španělský, z Madridu. Během JMJ byl v Pyrenejích :-)
Blas (Blažej), místní kněz, nás nechává a odjíždí. Občas ho někdo shání, občas se projde domem někdo cizí... Open House.
Zapomněl jsem, že po příjezdu mě nad vchodem vítá český text žalmu: „Svým andělům jsem dal příkaz, aby tě chránili na všch tvých cestách.“ Neuvěřitelné.
Připravuji do krbu, nacházím na internetu adresu do Jablunkova (konečně).
Starší asketický pán, který putuje ze Sevilly, má za sebou asi 45 km. Je „professeur“, ale už je „au retrait“. Je fajn, že mluví francouzsky.
Na první pohled je profesorský typ, ale jinak je velmi zručný a šikovný. Vaří špagety. Mezitím se chystám na mši svatou. Ouha, v oratoriu není světlo. Inu což, sehnat svíčky, čelovku... Pan profesor jde také na mši svatou, byť je česky. Aspoň první čtení bude španělsky a vstupní znamení kříže: „En el nombre...“
Po mši jdeme večeřet. Špagety jsou výborné. S rajčatovou omáčkou, hráškem, paprikou, troška vína, postres... Máme se královsky.
Pak už jen sedime u krbu, já píšu, dávám na net překlad o síle, která žene poutníka vpřed...
Pan profesor jde spát kolem 22:00 hod. Já až kolem půlnoci. Oheň v krbu dohořívá.
Neuvěřitelný den.
Přes spacák dávám deku. Nějak si nemohu zahřát ruce... Je celkem chladno, tak stahuji spacák do mumie, aby má pleš nenachladla. Noha nebolí, byť ji cítím. Je dobrá, ale v pořádku ještě není.

Fotografie:
https://www.signaly.cz/fotky/50964

4,82 € Potraviny
müsli tyčinky 1,65€
isotonic 0,75€
polévka 0,65€
marmeláda 0,79€
taška 0,02€
čokoláda 0,58€
Crisante 0,38€

20€ albergue - donativo