4. 11. 2011 – 26.den

Galisteo – Oliva de Plasencia

Nechť nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v Tebe, Pane, Hospodine zástupů, nechť nejsou kvůli mně zbaveni naděje, kdo hledají Tebe, Bože Izraele. (Žl 69)
Ráno, ještě za tmy zjišťuji, že prší. Hustě. To je život. Po ranních úkonech včetně sbalení odcházím projít si městečko, hodit pohledy. Počasí je právě teď krásné. A tak to prostě je. Chvíli déšť, chvíli slunce. I v životě. Co by bylo slunce bez deště a jaký by to byl život bez slunce?
Procházka po hradbách. Když opouštím Galisteo, je to neuvěřitelné, ale (nyní vlastní vinou) bloudím.
Je 10 hodin a na středověkém mostě je čerstvý lidský pozůstatek... Ten pán nekrmil labutě, ale odhazoval z mostu papír do řeky. I to je poznání Španělska. Hmm.
Cesta vede po asfaltce. Šlapu dál, cestou dlouhou, šlapu dál, cestou svou...
Je tady podzim a listopad. Vesnička Aldeahuela del Jerte je útulná vesnice, opravují tu kostel (nevídáno!). Milé ... opradvu dýchla na mě atmosféra vesnice, kde jim záleží na životě.
Pomalý růženec mi zrychlí cestu, takže další kilometry asfaltu ukusuji rázným tempem. Zatím neprší. Zatím je pohoda. Občas uvažuji, jestli není na tričko s krátkým rukávem přece jen už chladno, ale zatím se to dá, dokud se hýbu.
Carcaboso mě vítá cihelnou. Nic zvláštního. Jeden pán mě upozorňuje, že cesta vede tudy, ale pak nesmím po cestě, ale po zemi (volný překlad: carretera no; tierra, tierra – podupávání nohou). Jdu na kafe a colu, dostávám 2 tapas. Dobré posilnění.
Na konci vesnice je „malá Kalvárie" - tři kříže. Předznamenání toho, co přijde?
Začíná pršet. Hmm.
Calzada romana není tak náročná, jak inzerovali, ale stoupá pěkně.
Kdyby nepršelo a kdyby nezlobily nohy, byla by to pěkná vycházka. Takhle je to poutní etapa se vším všudy. Občas prší víc, občas méně, občas vůbec.
Tempo držím celkem dobré, zdá se mi. Ale to se těžko odhaduje. Musím spočinout.
Zanedlouho jsem u Mura de piedra a na křižovatce, kde šipky pokračují rovně k Arco de Cáparra.
Odbočuji po silnici. Čeká mě 6 km do vesnice.
Cyklisté, kteří nejedou mým směrem, ale pokračují v Camině, hodí rukou k jedné vesnici v polovině kopce. Nějak se k tomu gestu upnu. Asi mají podrobnějšího průvodce.
Jeden růženec, navazuji druhý ... ale silnice vede jinam, než k té vesnici nahoru!
Musím se zastavit. Poslední kilometr jsem syčel na svět.
Zanedlouho začíná být hezčeji. V údolí vykukují střechy domů – a kupodivu je to Oliva de Plasencia.
Albergue je zavřený, ale na telefon přijíždí hospitalera – KATALÁNKA, jak hrdě prohlásí.
Dá mi klíče, ukáže mi albergue a já utíkám do kostela. Není mše svatá, „jen" adorace. Nezůstávám však na celou adoraci vedenou skupinkou 3 žen.
Noha, potvora, zlobí a zlobí.
V albergue najdu dva poutníky z Francie. Otec a syn. Každý je ubytovaný v jiné části (v poschodí), já zaujímám nejvrchnější patro. Volají hospitaleru, zda jim uvaří večeři. Večeře bude +/- v 8. Asi se přidám. V Oliva je opravdu vše zavřeno, tedy kromě Farmacie (lékárny), kde si pořídím lepší pružné obinadlo.
Slavím mši svatou na pokoji, suším boty na topení.
Na večeři je polévka, ryba, víno, voda, chléb.
Ač mám co jíst (nesu s sebou zásobu základních potravn), je dobře, že jsem si dal pořádnou večeři. Při řeči o tom, že ve vesnici nic není, prohlásí hospitalera: malá vesnice, to je malé peklo. Ale velká, to je velké peklo. Je tam hodně barů, hospod atd. Tady jsou jen dva a to je na tuto vesnici dost.
Na pokoji však ještě vařím čaj. Plný ešus. Voda zvenčí mě vede k tomu, že málo piji a pak mi chybí tekutiny.
Modlitba, uvolnění při hře solitéru.
Nemohu spát, bolí mě celý člověk. Rozhodnu se vzít si paralen. Zabírá.
Dobrá volba. Spím až do rána.

Fotografie:
https://www.signaly.cz/fotky/50931

15€ albergue
8€ večeře
2,60 cola& café (1,50 + 1,10)
1€ pivo
4,95€ potrvainy
müsli tyčinky 2,65€
jamón serrano, 2,30€