Slavnost Ježíše Krista Krále
A Gudiña – Campobecerros
Protože jsem se rozhodl rozdělit etapy, ráno mě budík nezneklidní. Vstávám až před sedmou hodinou. A venku prší. Jsem opět v albergue sám, takže mohu zrána slavit mši svatou. Dnes ji spojím s RCH. Nechce se mi do deště, tak to protahuji, balím se pomalu.
Vycházím až 9:45, když už jen trochu mrholí. Nestudoval jsem průvodce, protož jsem večer viděl šipky městem. U kříže velká šipka zavelí na N525, vůbec si nevšímám směrníků. Kolem pumpy šlapu dál... Fotím sochu blahoslaveného Sebastiána, místního rodáka a po nějaké době je mi divné, že nejsou šipky. Uklidňuji se, že jsem neviděl žádnou odbočku. A pak mi to přece jen nedá. Sundám batoh, vyštrachám průvodce a zjistím, že jsem úplně mimo. Na nejbližší odbočce se vracím do A Gudiña, mimochodem po cestě, která vede na Verín, což je alternativní trasa delší o 30 km. A tam já nechci, naše cesta má vést pohořím Sierra Seca. Po půl jedenácté jsem zpět v A Gudiña a zcela rozhozen tím, že jsem si našlápl o 4 km víc, jdu do baru na kafe.
Těsně před jedenáctou za mírného deště opouštím A Gudiña, tentokrát nadobro. Cesta vede po asfaltce a stoupám výš a výš. Kdyby mraky dovolily, jistě bych měl nádherné pohledy do krajiny. Občas poodkryjí pohled a stojí to za to.
U Venda da Teresa (prostě u Terezky :-)) je maličká boudička, asi autobusová zastávka, skoro neprojdu dovnitř. Zouvám botu a rovnám prsty levé nohy. Ne že by to bolelo moc, ale občas se ozvou dost nepříjemně.
Neprší, jen občas mě to donutí přehodit pláštěnku i přes sebe. Ale po chvíli zjistím, že to nebylo zas až tak potřeba, tak ji zase vyroluji za krk.
Ve Venda da Bolaño opékají lovci nějaké dobroty na ohni. Dva skolení srnci jsou na vozíku, vyvržení... To budou hody! Jen mi ti lovci připadají jako správní primitivové, kteří po úspěšném lovu pojídají srdce uloveného „mamuta“. Ale to bude tím, že jsem nikdy nelovil. Za Bolaño podle průvodce má být nějaká odbočka a já netrpělivý zkouším jednu, pak se vracím, zkouším druhou, pak se vracím.
Až za dlouho (ve francouzštině plus loin) je ta správná. Vede do kopce, a ještě kousek do kopce... To proto abych mohl za chvíli vystoupané metry sestoupat do Campobecerros. Albergue má být na nádraží a já tuším, že sestoupané metry zase polezu nahoru, protože nádraží jsem viděl asi 100 metrů (výškových) nad vesnicí. A je to tak. Ale nejdřív se musím najíst. Nacházím bar, kde je slibované menu za 7€. Laškuji s myšlenkou, že bych se plácl přes kapsu a ubytoval se tam za 18€, ale pak mě myšlenka opustí. Byla by to rozežranost... Vylezu k albergue. Už dlouho jsem nespal na nádraží :-). Právě mi ujel vlak :-) Hospitalera nemá ani drobné, ani razítko. Svěřím jí Kredenciál a ona odjíždí. V albergue je nějaký chlapík z Nazareta (po předvčerejším uvítání Ježíšem mě to už ani nepřekvapí).
Zato albergue mě překvapuje.
Běží na generátor, voda tu není pitná. Pro pitnou vodu se chodí ke fuente.
V 5 hodin vypli generátor, že až zase v 8 hodin.
Místo hospitalery přijíždí její manžel. Chvíli ještě koketuji s myšlenkou na změnu, ale dnes to nechám tak. Jsem vlastně nezávislý.
Pomodlím se, usínám. Generátor pouští o hodinu dřív. Jdu se tedy osprchovat. Lámaně se domlouvám s Nazaretským (:-)); tak nějak vypadá má modlitba. Místo jazyka nebe se pokouším domlouvat „rukama nohama“. Modlitba tělem :-).
Nepije ani čaj, ani kávu. Jen vodu a džusy.
Venku jsou hvězdy. Zavřu za sebou dveře, nejdou otevřít zvenčí. Tak házím kamnky do okna, Nazaretský mi přichází otevřít. (Jak si nevzpomenout, že ON říká: Já jsem dveře …)
Za hodinu a půl je všude kolem mlha. Asi jsme v mracích. Když Pán Bůh dá, zítra bude v údolí mlha a tady bude jasno :-)
Chtělo by to romantickou inverzi :-)
O půl jedenácté vypíná agregát. Nejde tedy voda, netopí se a světlo je jen únikové. Dobrou noc.
Fotky:
https://www.signaly.cz/fotky/51242
1,20€ kafe s mlékem
5€ albergue
7€ menu
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.