15. 11. 2011 – 37.den

Tábara – Santa Marta de Tera

Po ránu nevidím na krok. Protože je tma. Vstávám až 6:45. Jdu vyhodit koš do popelnice a zjistit počasí. Prší. Tak aemet.es byl 100%. Nespěchám, něco málo sním, něco málo vypiju. Balím celkem poctivě do igelitu. Tak kolem 9 hodiny vycházím a kupodivu právě neprší. Celkem jistě hledám cestu. Za 20 minut se objeví déšť nedéšť. Kolem jsou mraky a občas mám pocit, že jsou až na zem. Mrholí. Přestane. Někdy mám pláštěnku přes sebe, někdy jen na batohu.
Co je ale znát, je voda v cestě. Polní cesta (normálně tvrdá) je měkká a lepí se. Ne tak jako kdysi mezi vinicemi, ale přesto mám občas pocit, že jdu po kouli bláta.
Když dojdu na rozcestí, kde se mi nabízí cesta přes Bercianos nebo rovně přes Villanueve.. Chvíli váhám a pak volím alternativní rovnější trasu.
Asi dělám dobře, protože za chvíli zcela regulerně prší.
Ve Villanuevě má být bar Moña. Tam si dám něco teplého (kafe s mlékem :-)).
Nedám. Bar jsem nenašel. Zato se dá jít až ke zvonům kostela. Jsem tu přesně v poledne, tak i přes občasné kapky se modlím Anděl Páně. Nezvoním. Jeden ze zvonů už na to doplatil... Po návratu z „nebeských výšin“ na zem marně hledám značku. Tedy nějakou vidím, a pak už žádnou. Držím se tedy cesty s názvem Calle Santa Croya.
Deštivý den, den samé bláto, vyjít si ven nestojí za to – tak nějak to zpívá Zuzana Navarová.
V modlitbě a dešti s očima upřenýma na asfalt ukusuji kilometry, které odpočítávají kilometrovníky. Před Santa Croya se potkávám s oficiální cestou Sanabrijskou a vím, že už to je asi jen 1 km. Těším se na komfort, který slibovaly obrázky albergue Casa Anita. Soukromý albergue, reklamu má důkladnou minimálně už od Fuenterroble. Investuji do komfortu 10€ a dám si menu za 8€ … jsem přece poutník z EU, tak nějaké euro mě nezachrání. Procházím Santa Croya. Na náměstí se ptám, kde je Casa Anita. Ještě kousek – asi 400 m (to je skoro ½ km!). V dešti ani o krok dál, i když je teprve půl druhé.
Když přijdu ke dveřím, málem mě trefí šlak. Od listopadu do února zavřeno. Pro skupiny nad 15 lidí – na domluvu předem.
Tak to se jděte bodnout. Spravedlivý hněv Jonášův dští slova jako „komunisti“ a „neuvěřitelné“ s notnou dávkou emocí.
„Hněváš se právem?“ „Ano, hněvám se právem“, odpovídá Jonáš.
Jdu do Santa Marta. Po cestě rozvažuji, že vlastně mají právo zavřít, a já si mám zjistit info. Jenže prší.
Most a užší most. A jsem v Santa Marta de Tera.
Vedle kostela – mimochodem moc pěkný! - je dům, který nese hrdý nápis něco o přijetí poutníků. Ale je zavřeno. Úpím. Vytahuji průvodce. Klíče od albergue mají být v baru STOP.
V baru mě posílají naproti, kde je značka STOP, že tam je albergue.
Skromný, skromňučký. Ale Bohu díky za něj. Ještě chvíli koketuji s myšlenkou jít o 5 km dál, kde je hostal Juan-Manuel za 19€ a 10€ menu.
Pak si říkám, že jsem jak rozmlsaný turista, a že mi to stačí. Pravda, usušit se bude oříšek... Ale nějak se to zvládne.
Jdu do baru Stop na jídlo – bocadillo s jamónem mě postaví na nohy.
Úklidem albergue se zahřeji. V pět hodin jdu nakoupit – snad už místní tienda (obchod) bude mít otevřeno. A pak do kostela, orazítkovat Credencial, na mši svatou.
Kostel je nádherný, pater v Tábaře nekecal. Nádherná románská stavba v gotickém hávu. Jejda, to je ale krása!
V přítmí kostela sedí jedna stará paní. Kostelníka – akolyty se ptám na kněze. Nerozumí mi. Tak říkám obligátní větu: „Io soy un sacerdote de la Républica Checa. Es possible concelebrar?“
Jó holenku, to se musíš zeptat místního kněze Dona Pedro. Není problém. :-)
Tak tato mše svatá je za uzdravení nemocných... Mystický prostor a zbožný klasik. Je memoria santo Alberto Magno.
Po mši svaté v setmělém kostele se ptám, jestli je možné zazpívat. Jistě...

Salve Regina, tonus solemnis.
Don Pedro stojí vzadu a poslouchá. Poznává to jistě :-).

Moc, moc, moc pěkné. V tomto prostoru, tento chorál. Málem se z toho rozpláču (nadsázka), ale místní paní a pana kostelníka tím dostanu :-)

Pak už večeře – 2 chody, postres, víno... Jsem ve Španělsku. Abych tedy byl přesný: polévka instantní, rybičky s chlebem, jogurt – dvojitá dávka, víno lehké stolní :-)
Pak se zahřívám v dece a jdu do baru Stop, kde mají WIFI.
Večer pak završím modlitbou a ve spacáku se pokouším zahřát.
Zítra aemet.es i Don Pedro slibují lepší počasí. Zatím prší, lehce, ale zkouší to mou důvěru. Takže ráno se uvidí … A taky se uvidí, zda rozdrobím následující tři etapy na čtyři.
BTW: To, že Casa Anita měla zavřeno, mi připravilo větší věci. A tak to je v životě často.
Naše plány nechává Bůh selhat, aby nám nadělil větší věci.
A ještě niterná zkušenost (s volbou cesty): Když jsem se rozhodl pro jednu ze dvou tras (obě vedly k cíli), nemohu se z poloviny vracet. Byla by to hloupost.
Jak tuto zkušenost předat váhavým?

Zacheus: Dnes přišla do tohoto domu spása neboť Syn člověka nepřišel hledat spravedlivé, ale hříšníky.

Fotografie:
https://www.signaly.cz/fotky/51106

4,50€ bocadillo & pivo
11,50€ nákup především potravin
víno 1,75€, mléko, džus, instantní polévky
jar na nádobí 1,45€
brambůrky, jogurt, marmeláda

1€ café con leche
1€ cerveza - bar STOP