14. 11. 2011 – 36.den

Granja de Moreruela – Tábara

Ráno vstávám na první zazvonění – zvlášť proto, že nějak nemůžu vypnout zvonění mobilu. Modlitba a tiché rychlé sbalení. V 7 opouštím albergue za hluboké tmy. Chvíli váhám, ale mám čelovku, tak vyrážím na cestu.
Samozřejmě zabloudím a tluču se do hlavy. Chvíle rozhodování za větru, rozednívání a občasných kapek deště. Doprava nebo doleva? Pak se rozhoduji vrátit a jít doleva.
Pokouším se zorientovat. Moc se mi to nedaří. Ale jdu cestou, která se mi zdá nejpravděpodobnější. Zázrak svatojakubský. Nacházím Caminu. Deo gracias. Zašel jsem si maximálně tak 2 km. Možná ani to ne.
Docházím k řece Esla. Cesta mě vede přes most Puente Quintos. Kvůli němu tady provozuji orientační chůzi terénem. Jinak se přes majestátnou řeku nedostanu. Na konci mostu mám na výběr. Striktní, náročnější variantu a snazší, méně příjemnou po cestě. Kdyby pršelo neváhám. Teď taky neváhám. :-)
Nádherná příroda. Začíná poprchávat. Když funím do kopce a nemám žádnou energii, tluču se do hlavy, že jsem si vybral tuto cestu. Ale vím, že bych to udělal zas. :-) A – byla to dobrá volba. Cesta je klidná; na silnici by to bylo náročné jiným způsobem.
Podle mě ubíhá cesta pomalu. V 10 hodin u portella Val de la Rosa sundávám boty. Mám za sebou tak třetinu cesty. Vzhledem k brzkému vstávání se mi to zdá nespravedlivé. Cesta však nyní ubíhá buď rychleji, protože jsem myšlenky soustředil na slova modlitby, nebo to mají v průvodci nakresleno asymetricky.
Fakt je ten, že mi cesta do Faramontanos utekla celkem rychle. Jen poslední úsek rovné cesty byl dlouhý, předlouhý.
V baru Boya jsem si dal kafe. Asi jsem vypadal unaveně, když mi paní říkala: „Encanzado?" „Sí."
Do Tábary je to už jen 7 km. Po cestě 6. Když nemůžu najít šipky, jdu po cestě. Pomalý růženec, rychlá cesta. Ještě před Tábarou odpočívám. To jsem zvědavý, co bude tělo (a zvláště nohy) říkat na delší trasy, které mě ještě čekají. Nebudu se tím trápit. Je ale fakt, že levé rameno se brání. Tedy občas musím najít způsob nesení batohu a přitáhnout si bederák, aby batoh tak netížil ramena. Ale tak hrozné to není, že? Aby se to nedalo snést...
Kolem kostela Santa Maria z XII. století odbočuji na Plaza Mayor, kde hned vlevo je bar Palacio; tam by měly být klíče od albergue. Číšnice na mě hledí jak zjara. Naštěstí se mě ujme jeden štamgast a dovede mě na obecní úřad, kde mi sympatická sekretářka dá klíče a nadvakrát i razítko do kredenciálu. Ještě se na náměstí kouknu, v kolik hodin je mše. V 19:00. Super.
Po cestě nakoupím. Místní prodavač by prodal i knoflíky od své košile, je tak ochotný a nabízí i to, co nepotřebuji. Posílá mě pro chleba do panaderie. Tam už mají vyprodáno, tak ještě jedna. Pak už k albergue, který je za vesnicí. Tedy téměř.
Albergue je v pohodě, ale čistotou to v kuchyni moc nezáří. Aspoň trošku se to snažím zušlechtit během toho, co vařím polévku. Sbaštím taky jamón currado (to mi bude v Česku chybět :-)), sním i marmeládu. Otevřu si víno – prostě pohoda. Topení hřeje a albergue začíná vypadat útulněji. Až na některé věci (rozbitá sprcha apod.)
Venku prší, a to tak, že dost intenzivně. Hmm. Bohu díky za dopoledne bez deště.
Po cestě na mši se ještě stavím u pana prodavače a koupím čaj a rybičky.
Mše svatá – před ní je růženec. Předříkavající má dobrý mikrofon, odezva z kostela je tichoučká. Při litaniích se zvednu, ale protože je zákristie neosvětlená, pochopím, že ten chlapík v černých polobotkách a tmavých kalhotech je kněz. Počkám na konec litanií.
Není problém s koncelebrací. Dokonce má i ministranta (zásadně se ministranti neoblékají  ke mši, viděl jsem to snad jen v Aljucén). Ale čte si sám čtení, žalm... Má to asi náročné.
Místní blahoslavený Miguel San Roman Fernández ať se za něj přimlouvá.
Slavíme mši svatou pokojně. Sloužím ji za své obrácení a za kněžskou službu.
Po cestě zpět ještě navštívím jednoho obchodníka, který mi prodá nějaký krém na boty, který by měl pomoci v případě vody. Tak uvidíme.
Zítra má na 100% pršet. Ale nad tím vším je Pán Bůh. Nahřívám si záda u topení. Příjemné. Pomodlit se a jít spát. Zítra je náročný den. Jako každý jiný. Trasa nebude dlouhá, pokud se nerozhodnu ji prodloužit, abych zkrátil pozítřejší...

„Co chceš, abych pro tebe udělal?"
„Pane, ať vidím"
„Pane, uzdrav mne"
„Pane, dej mi nové srdce"
„Pane, dej mi své milosrdenství"

Fotografie ze dne
https://www.signaly.cz/fotky/51092

1,30€ kafe s mlíčkem
0,80€ chleba
7,80€ potraviny
víno 3,35€
mléko 0,75€
džus 1€
jamon 1€
džem 350g 1,70€

2€ potraviny
čaj 1€
rybičky 1€

6,95 €
oplatky 1,45€
kartáč na boty 1€
krém na boty 4,50€