13. 11. 2011 – 35.den

svátek sv. Anežky, 33.neděle v mezidobí
Montamarta – Granja de Moreruela

Dary nejmilejší Bohu jsou: milosrdenství, pokora, upřímnost, kajícnost, pokoj, láska.
Ráno je v albergue chladné. Když se přinutím vylézt ze spacáku, jdu uvařit čaj. Poslední pozdrav z domu – Teekane ovocný. Ten se nacestoval! :-) Modlím se breviář, pak se rozhoduji, ale přece jen přichystám mši svatou. Využívám klidu albergue a nikdy nevím, jak to bude vypadat jinde.
Díky Bože za tento den Vzkříšení.
Asi o ½ 10 opouštím albergue. Stavím se ještě na cafe con leche u RosaMary. A pak už jdu. Nebe kje zatažené a pár kapek mě přinutí obléct batoh do pláštěnky. Ale bylo to jen upozornění. Nad Montamartou se tyčí Ermita de la Virgen del Castillo se hřbitovem. Věnuji kostelíku pár chvil focení. Pak už opravdu čeká Camina. Nedlouhá etapa – asi 22 km.
Přehrada je skoro vypuštěná a přesto mě nutí obcházet ji z mého pohledu zdlouhavě.
Zřícenina Castrotorafe po levici. Sundám batoh, nechám jej u milníku a jdu se podívat. Uvnitř zřícenin jsou normální políčka... Není co obdivovat, ač se jedná bezesporu o zajímavé a důležité místo.
Vracím se k batohu, schovávám pláštěnku a dávám si doping: müsli tyčinku. Mezitím se přiblíží dav turistů od autobusu, jimž se stávám vítanou atrakcí Vía de la Platy. Jeden z nich popřeje Buon Camino a já („zvěčněn“ na videu a ve fotoaparátu) pokračuji.
Vesnici Fontanillas jsem měl minout, ale šipka mě vede dovnitř puebla. Kostelík a nápis o tom, že v této vesnici ryatíři řádu sv. Jakuba měli své sídlo a chránili poutníky. Nebo tak něco. Přeložím si to až doma. K vesnici Riego del Camino vztahuji své naděje, že si tam dám v nějakém baru kafe. Ale kdepak. Kostel je až na konci vesnice a hned vedle něj je vodojem. Zajímavé, nehezké.
Musím se vrátit až k místu, kde jsem odbočil do vesnice a pokračovat v cestě. Už by to měla být maximálně hodinka a půl.
Ale je to právě hodina cesty (rozporuplný údaj – zda 5 či 6 km z Riega si tedy překládám, že to bylo asi kilometrů 5) a už jsem ve vesnici, která je cílem dnešní chůze. Jsou 3 hodiny odpoledne.
Hledám cíl – albergue. Dobrý muž mi jej ukáže. Je vedle baru, v němž je dost živo. Za 5€ mě ubytují. Jsem už druhý. První byl nějaký chlapík z Tenerife. Zní mi to povědomě, ale nezařadím to na mapu světa. Dám si v baru kafe.
Potom – hladový – jdu hledat zříceniny kláštera cisterciáků. Nacházím však jen vinné sklípky. Po obchůzce se vracím k albergue. Jdu se alespoň podívat do „centro iterpretación“ na řád cisterciáků. Tam se mimochodem dozvím, že ten klášter je 3 km odtud. To nedám. Prostě ho nenavštívím... Aspoň malou infobrožuru o něm.
Večer sedím na autobusové zastávce a – s mizerným signálem – projdu internet. 9.listpadu umřel Martin Jirous. Dej mu Pán Bůh ve svém milosrdenství dojít věčnosti v nebi.
Jdu si dát sprchu, potom jdu na večeři. Není to za 8€, ale za 9. Nicméně porce slušná, takže můj hlad byl utišen. Škoda, že jsem předtím sežral svou železnou zásobu :-). Zítra je pondělí, něco zase koupím. Sedím v baru, popíjím vínko. Je mi blaze.
Předpověď na další dny není růžová. Nu což... Ještě 14 dní cesty. Je to moc nebo málo? Kdybych byl na začátku, řeknu málo. Teď říkám prostě 14 dní. Mohu si vybrat – jít do Astorgy (4 snadné dny) a pak už jen cca 250 km. Nebo podle původního plánu Sanabrijskou cestu přes Ourense. Hrdost by mi nedovolila zahnout. :-) Mužská ješitnost. Jejda, jak hluboko je!
Ráno chci vstát brzy, abych těch 26 km, co mě čekají, ušel co nejdřív. Protože odpoledne má v Tábaře na 100% pršet. Dopoledne jen na 60%.
Pán z Tenerife chrupká... asi mu budu sekundovat a budu „zpívat druhý hlas“. :-)
V noci mám žízeň, moc jsem toho přes den nevypil.
Vodu mají dobrou. :-)

Fotky dne:
https://www.signaly.cz/fotky/51082

1,20€ cafe con leche (Monatamarta)
1€ cafe con leche (Granja de Moreruela)
5€ albergue
9€ večeře N°1