12. 11. 2011 – 34.den

Zamora -Montamarta

Ráno vstávám na 3. zazvonění, a jako obvykle se mi moc nechce. Ale modlení, balení, lepení prstů mě probouzí. Po 7. hodině jdu do jídelny, kde je nachystáno vlastně všechno. Ale jako první se donutím sníst „kuličky“ ze včerejška. Uvařím si kávu a kakao, do kterého si ještě nasypu čokokuličky. Kolem 8:15 jsem v podstatě na odchodu. Překvapující je, že venku je krásně. Sice jsem východ slunce nestihl, ale i tak vypadá Zamora přívětivěji než včera. Brouzdám kolem katedrály, fotím.
Dům El Cida (jen jsem nepochopil, jestli tu nebyl uvězněný). Procházka městem. Na Plaza Mayor mě odchytí nějaký týpek, prý Němec a že má problém, že se mu zlomila kreditka. Prošel toho přes 1500 km. Nu já mu s tím problémem nepomůžu. Zavolá kamaráda se psem. Kluk má tak 35 let, prý se narodil v Karviné- Ráji, mluví slovensko-česky. Ani tomuto nepomohu. Kdybych měl v drobných 2€, tak mě o ně pumpne. Ale nemám. Pak už se vydávám podle průvodce na dnešní etapu. Vzdálenost sobotní cesty :-) je asi 19 km. Na konci Zamory se ještě pokusím o zakoupení impregnace na boty, ale marně. Nakoupím potraviny.
Cesta vede kolem smetiště... I lidského... Když opouštím Zamoru je kolem 10:00 hodiny.
Teplo, je teploučko a slunce svítí jako by nebyl listopad.
Po pár překvapujících odbočkách se ocitám ve vesnici Roales del Plan. Na začátku je kříž s pěknými nápisy - podněty pro přemýšlení. Potom je zahrada se slíbenými kolorovanými sochami. Bizarní. Od mořské panny, přes žirafu až k Betlémské scenérii...
Kostel ač neoplývá krásou musím vyfotit. Je to příklad sepětí trůnu a lotáře, neboť kostel tvoří jednu budovu s ayuntamientem. A pak že to nejde :-)
Potom už jen teploučko na polní cestě. Jdu v tričku, jsem líný převléci si i kalhoty za kraťasy, které jsou hluboko v batohu. Jelikož jsem si špatně přečetl průvodce, vyhížím vesnici s barem, kde bych udělal přestávku. Dnes není kam spěchat. Když míjím statek s koněma a výběhem, kde se trénuje parkur, uvědomuji si, že tou vesnicí byla Roales del Plan.'
Kolem stavby dálničního přivaděče ale poměrně rychle dorazím do Montamarty. Mezitím se zatáhlo, takže od jedné hodiny si uvědomuji, že pěkné počasí není samozřejmost. Kdyby mě náhodou napadlo místo víkendové odpočinkové trasy jít dál... V Montamartě nic není. Na telefonát přijel Felipe, ukázal mi albergue, suché dřevo do krbu... Je vlhko, chladno, jsem hladový. Poslechnu průvodce a jdu do baru Valdeloga. Zavřeno. Uff. Když to obejdu, jestli není někde jiný vchod, otevře paní a ptá se, jestli budu jíst. Ano.
Jako první plato (chod) si dám něco, rozhodně ne polévku. Nakonec se to ukáže jako sýry a sušené „jamon“. Moc dobré. Jako druhé vím, že bude maso,ale mile mě překvapí tři kusy masa se zeleninou. Jen chleba není mnoho. Zato vína je celá láhev :-). Jako postres sice chci jogurt, ale paní rozuměla broskev. Taky dobré. Kafe si uvařím v albergue.
Nanosím dřevo dovnitř. Když rozdělám oheň, pochopím, proč je jídelna tak cítit kouřem. Krb netáhne. Musím vyvětrat. A tak pochopím, že musí být pootevřené okno, aby táhnul.
Večer ještě jdu kouknout, zda není otevřen obchod. Zapomeň, Zatloukale. Je sobota večer! Tak si dám v baru u kostela pivko a vracím se do albergue. Tam mě čeká udírna, neb jsem před odchodem zavřel okno. Větrám, a pak už je jen příjemný večer u krbu, kafe, čaje...
Vcelku příjemný den. Přesto cítím únavu. Cesta je dlouhá. Čas je dlouhý.
Samota je tíživá v nevlídném prostředí, byť si ho člověk zpříjemní třeba ohněm v krbu.
Mříže v oknech (ve Španělsku všudpřítomné) ještě umocní tento pocit.
Modlitba a jdu spát.

5€ albergue
3,14€ potraviny
isotonic 0,65€
polévka 0,60€
šunka 1€
müsli tyčinky 0,89€
1,10€ pivo
10€ Menu del día