30. 10. 2011 – 21.den

Mérida – Alcuéscar


Spím až do 7 hodin, což znamená, že vstávám v 6. :-) Posbírám pár věcí a jdu do kuchyňky, kde ohřívám mléko v mikrovlnce, ovšem v talíři, protože žádná jiná nádoba do mikrovlnky tady není. K mléku si dám – oplatky. Už je s sebou nesu minimálně 4 dny. Modlím se. Když si zalepím prsty, už se rozednívá a ostatní také vstávají. Rozloučím se s Jacquesem a Marií, protože oni nepůjdou až do Alcuéscar, ale jen do Aljucén.
7:50 vycházím a vyjde mi to přesně k Akvaduktu, když vychází slunce. Pár noblesních pohlednicových snímků neuškodí :-)
A pak už z města. Noha pobolívá – má to výhodu, nevšímám si pat.
V táhlém kopci a rstaurace DAKAR odpočívám. Cesta vede po cyklostezce, míjím ceduli konec MÉRIDY. Na kopci je křížek – připadám si jako fotograf církevních objektů :-). Klesání – po hodině a čtvrt chůze jsem opět za cedulí začátek MÉRIDY. :-( Ale to je jen starořímská vodní nádrž PROSERPINA. Moc pěkné. A že jim to vydrželo tak dlouho. Potkávám nějaké lidi. Muž, žena, dívka. Dívka na mě cosi žvatlá o albergue. UÁÁ. Právě jí jsem se včera odpoledne u restaurace ptal na albergue v Méridě. Má taky za sebou poutnickou zkušenost do Compostely. Hezké. Ukazují mi, že nemám jít po břehu, ale po cestě. Škoda, že jsem se s ní nevyfotil...
Stoupám do kopce, sluníčko praží, občas mě míjejí cyklisté.
Najednou mi nějak přijde, že pláču nad životem. Prostě se něco „odšpuntovalo". Nebo jen někde vyrazil pramen. Nebráním se tomu. Je to vzácná chvíle, kdy opět pláču – protože je dobré občas plakat. Mám pocit, že tím zjemní srdce.
Odbočka. Uff, už jsem myslel, že jdu špatně a „tloukl se do hlavy", že jsem si nechal špatně poradit.
Míjím dvě skupiny lufťáků, kteří vyrazili na nedělní piknik do přírody. U jedněch se line z auta celkem hlasitá hudba – i tak se dá trávit nedělní dopoledne.
El Carracalejo. Příjemná vesnička s pěkným kostelíkem, dole ve vesnici fotím ještě kříž. Je zvláštní, jak se toto znamení stalo součástí našich životů... Kéž by připomínal neustále, že jsme byli vykoupeni draze...
Camina mě vede pod dálnicí, stoupám do kopce, nahoře nad Aljucén je svatojakubský kříž a inzerce albergue. Scházím do vesnice. Jsme v pokušení dát si u baru něco k pití a k jídlu, ale jdu až ke ksotelu. V baru je skupinka asi 5 mladých. Sedím u kostela, na jedné lavičce jsou dvě děvčata a klučina.
Sundávám si boty a větrám nohy... Ještě mě čeká 21 km. Najednou jde kolem 12 hodiny chlapík otevřít kostel. Nějaké paní (je to hospitalera) se ptám, jestli bude mše. Ano, ve 12:30. Požehnaný je Hospodin. Už nemusím řešit, kde dnes budu slavit mši svatou. Trochu se upravit a hurá do kostela. Vesnický kostel, starý, zasvěcený sv. Ndřeji. Pklidná příprava na mši svatou. Nestresují, kněz ještě nepřijel. Asi půl a 5 minut jde kněz – starší, tak padesátník. Nejprve v zákristii vypustíme můru oknem ven, pak mu říkám o koncelebraci.
Mše svatá je „zážitek nepopsatelný". Děti dělají čurbes, zvláště ten klučina a ty holčiny, co seděli před kostelem. Ministrant Jesús se snaží, pater zapojuje děti do liturgie... Čtou, jdou vybírat, během kázání se mám představit. Tak španělštino: Io soy Vít Zatloukal, sacerdote de la Rép. Checa. Io camino a Compostela :-) ... Musím recitovat část třetího kánonu ...Uff. Snad moc netrpěli.
Po mši svaté jdu ven. Kluci tam oblbují jednu pěknou slečnu. Vyhrává ten, co má mopeda (funguje to stejně asi všude na světě), dva se perou. Za kostelem se převleču zpět do propocených kraťas. Než opustím N-630, u benzíny naberu vodu. Tedy rád bych, ale benzinka nefunguje.
Naštěstí je vedle dům, kde mi vodu natočí i dají. Opět mám na mysli požehnání, protože jít těch dvacet kilometrů bez vody si nedokážu představit.
Procházím přírodním parkem. Je pěkný, ale nohy mi neslouží, hlavně levá.
Piknikující široká rodina, nebo přátelé... Jeden klučina mě dobíhá a ptá se, zda jdu do Compostely.
„Sí."
„Vale" - odbíhá spokojený.
Překračuji pomyslnou hranici provincie Badajoz – Cáceres. Jenže nevím přesně kdy.
Když je přede mnou dlouhá rovná cesta a v dáli kopec, vím, že až tam někde se skrývá můj cíl. Půjdu přes vrchol? Nebo sedlem?
Jeden kříž – možná je to ten kříž San Juan. Vystoupám do sedla a je tam šipka albergue. Ale trvá ještě víc jak 40 minut, než se přiblížím k pueblu. Dlouhých bolavých 40 minut.
Když se blížím ke klášteru, kde ubytovávají poutníky, mám dost.
Jednoduché ubytování, mám k dispozici místnůstku pro sebe.
Ve sprše teče jen studená voda, po chvíli zprovozní i teplou. Bohu díky.
V klášteře potkávám i padreho, kteý byl v Aljucén na mši svaté.
O půl osmé je večeře. Bohu díky.
Byl to pestrý, barevný den. Náročný, protože mám za sebou víc jak 38 km.
Noha bolí; v noci několikrát vstávám.
V útulku jsem potkal skupinu Španělů, jej jich 7. Jsou z Alcaly de Guadaíra. Mají s sebou kněze – Dona Pepe.
Pokoušíme se komunikovat španělsko-francouzsko-anglicko- rukama nohama :-)

Fotky dneška:
https://www.signaly.cz/fotky/50854

10€ albergue (donativo) s večeří

Zobrazeno 763×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz