29. 10. 2011 – 20.den

Torremejía – Mérida

Ráno si přispím, Vstávám až kolem 7. hodiny. Pak se pomalu balím. Doprčic, večer jsem nechal boty v patiu – asi v nich bude rosa. Není to tak zé, ale mohlo to být i lepší.
Modlitba, srovnání se do poutnické formy. Loučí se se svým černým kloboukem. Nejsem na něm citově závislý a tak jako jedna z nepotřebných věcí putuje do popelnice. Moc mi to neulehčilo, ale aspoň mi nepřekáží v batohu.
Po snídani v Er Gitano (bar v napojení na albergue) vyrážím. Po focení kostela a albergue Palacio (je to asi jediné, co v Torremejíi stojí za vyfocení). Stavuji se na hřbitově. Modlím se, fotím.
Pohodová etapa. Za mnou Manolo s Veronikou, přede mnou Jacques a Marie. S nimi se zastavím na kus řeči. Příjemné. A pak vlastně až do Méridy. Nenáročné. Na začátku Meridy chci počkat. Ale pak se tak jako tak vydávám do města. Jacques mi říká, že albergue je od 13. do 16. hod zavřený. En théorie. Po procházce po románském mostě hledám albergue, který má být u řeky. První člověk není místní, další mě neomylně posílá.
V albergue je sympatický hospitalero, který říká, že mě viděl i s Francouzi na mostě, a tak mi jel otevřít. Albergue je velmi jednoduchý.
Po chvíli se objevují i Jacques a Marie – s tím, že hostel je beznadějně plný. Mérida je turisticky atraktivní a je „dlouhé volno", protože v úterý je státní svátek, tak nastupuje španělský „ponte" - tj. v pondělí se nejde do práce. :-)
Vařím si polévku – jsem rád, že mám vařič.
Pak se mi podaří zapomenout, že jsem si posatvil vodu na kafe. Zcela jsem po ¾ hodině vyvařil vodu z ešusu. Je to znát i na množství plynu, tedy na váze bomby. Což je v podstatě pozitivní. Nicméně kafe to jistí.
Zatímco píšu, hospitalero se mě ptá, jestli píšu „novii". Nechápu – tak dodává „amante".
„Io soy sacerdote" - tak spráskne ruce a chytí se za hlavu.
Pak jdu obhlédnout město. Památek spousta, většina se platí, tak si fotím římský amfiteatr přes plota do Muzea taky nepůjdu. Po dnešní etapě mi to celkem chodí. V infostánku nafasuji mapu města. Chci najít kostel (baziliku) sv. Eulálie, ale nějak se zamotávám. Nakupuji. V Día potkávám německého bicyklistu, který snad jede za prací někam na jih, pokud jsem to správně pochopikl. Příjemný, šikovný mladíček, může být tak 20-22 let. S batůžkem těžším o potraviny a lehčí o 8€ (což bylo přesně jako vstupné do amfiteátru) se ptám po Trajánově oblouku na baziliku sv. Eulálie. Borec mě pošle – právě na opačnou stranu. Ale díky tomu najdu Plaza de España. A zorientuju se v mapě. Jak tak usilovně hledím do mapy, šup – nakopl jsem asi 60 cm vysoký patník, skopl jsme si palec, praštil se do spodní části holenní kosti a navíc mi batůžek udělil štulec plnou vahou cca 4 kg, protože jesm přes ten kandelábr málem hodil rybu na zem. Zmatený jek lesní včela jsem se dezorientoval a místo doprava šel doleva a místo k bazilice sv. Eulálie šel k akvaduktu, který byl mým cílem až poté. Nu což, i naopak to jde. Zapadající sluníčko akvadukt osvětluje nádherně. Fotím manželský pár. Nechávám se vyfotit.
Za stmívání již nacházím významnou baziliku. Nepochybně bude o ½ 8 mše svatá, tak jdu a hledám zákristii; chci koncelebrovat. Po ukázání celebretu není problém. Mše svatá je relativně animovaná, mají farní chór a hrají na elektrovarhánky. Je totiž s nedělní platností, tak to je v plné parádě, dookonce je i pastýřský list (k volbám). Podávání sv. Přijímání je radostí, uschovat NSO je zkouškou bystrosti – je to v boční kapli. Městská farnost v mnoha ohledech. Po mši ještě poděkování a dostávám nějaké obrázky. Sv. Eulálie z Méridy je ctěnou patronkou a o tomto místě bych měl zjistit víc...
po návratu do albergue zjišťuji, že přibyli ještě nějací bicigríni a nějaký Holanďan, s nímž vedu debatu o Havlovi, kardinálu Beranovi. Česko zná, jezdívali lyžovat na Šumavu. Líbilo se mu u nás, dokonce se k nám dostali ještě několikrát po roce 1968.
Už po příchodu do albergue cítím levou holeň. Bolí. Natírám ji alespoň krémem, ale moc to nepomáhá. Bolí. Uvidíme ráno.
Večeřím. Houska, salám, džus.
Marie říkala, že viděla Veroniku u amfiteátru. Ale do albergue se ubytovat nepřišla, tak už se asi nepotkáme. Škoda, ani jsme se nerozloučili. Třeba se potkáme na severní Moravě. Bylo milé mluvit česky a slyšet češtinu.
V poloplném albergue pak již zhasínáme a kolkem 11.hodiny se jde spát, jen můj NetB září do tmy, když se modlím breviář.
Jacques a Marie naštěstí mají od hospitalera přikrývky, jinak by v noci zmrzli. Je totiž příjemných 16 stupňů a jsme u vody.
Večer ještě rozšíří zprávu, že se posouvá čas. Inu vyhráli jsme hodinu navíc :-)

Fotky z etapy
https://www.signaly.cz/fotky/50853

Překlad textu pro poutníky v poutnické ubytovně
https://viz.signaly.cz/1111/ochutnavka-caminy-de-santiago

6€ albergue
1,50€ pivo
0,90€ + 0,40€ pohledy
8€ potraviny
    chleba 0,45€
    salám 1,00€
    jamon serrana 2,25€
    sardinky 0,55€
    mléko 0,85€
    džus 0,52€
    müsli tyčinky 2,40€