27. 10. 2011 - 18.den

Zafra – Villafranca de los Barros

V 6:00 hodin se potichoučku s NetB, nabíječkou a poznámkami vykradu z pokoje, abych nerušil. V jídelně se uvelebím a modlím se. Pán, který si vařil v kuchyni kafe (asi hlídač), je překvapen. Povídá o nočním dešti... A že snídani přijde udělat jeho spolupracovnice o půl osmé. (NetB si dělá své aktualizace, potvora)
Manolo s Veronikou už jsou na snídani, já si „přisedám" na opěrátko obyčejné židle. Tousťák, máslo, marmeláda, café con leche z mikrovlnky a džus.
Po snídani balím a kolem 8:15 vycházím. Buen camino.
Konvent San Francisco byl příjemný. Na východu z města je impozantní věž sv. Františka. Zanedlouho poté potkávám úplně zkřehlou ještěrku – je kolem 11° - 12°C. Poté, co si ji vyfotím, ji přemlouvám, ať jde z cesty pryč.
Cestou do Los Santos de Maimona lehce zamrholí. Prokličkuji uličkami a dostávám se na polní cestu, kde se poprvé propadám do rozmoklého terénu. Bláto, bláto, blatíčko. Tedy až poté, co projdu navážkou na cestě, která připomíná skládku. Olivy, vinice, jednotvárná cesta mezi ploty, kaluže, bláto...
Jsem vděčný, když přicházím na místo, kde se cesta dělí - „alternativa" a normální šipky. Ještě předtím jsem se usmíval, když byly šipky poškrtané a nápisy „800 m albergue". Tady má už i řádný šutr a značku oficiální. Njn, ale já chci do Villafrancy.
Šlapu cestou ke kolejím, které podjíždějí dálnici. Musím po krátkém hledání doprava až na N630. Střídá se mrholení, déšť-nedéšť, jdu v pláštěnce, pod níž se potím o to víc, že mám i větrovku. Občas fouká i chladnější vítr.
Pozn: koukám, že jsem stejný zážitek popsal dvakrát..., tak ještě jednou:
Asi 6 km před Villafrancou je přeškrtlá šipka Caminy, 800 m albergue. Za chvíli je dokonce směrovka a oficiální kámen. A „ruta alternativa". Já jdu přímo, bahno na botách je občas hustější a občas řidší. Mám na nich i bláto, když jsem si zašel utrhnout pár hroznů. Ale momentálně to jde.
Přes koleje chvilku hledám šipky, jak mě směřují o pár desítek metrů zpět k N630, abych po ní podešel dálnici. Začínám růženec, do toho mě nutí šipky obejít San Isidoro pěkně zezadu po polní cestě. Přes potůček, bahnem. A do kopce. Začíná opět normálně pršet. Když se blížím do Villafrancy, je to jen střídavý déšť a mrholení, občas slunce. Dívám se, jestli není vidět duha. Kostel si vyfotím, až se ubytuji v albergue. Ještě navštívím kostelík Panny Marie, který má otevřenou předsíňku. Tak u Zázračné Madony aspoň 1 Zdrávas. Hodný člověk mi říká, že tou ulicí nahoru se dostanu k ubytování. Na náměstíčku na konci města se ptám policisty, kde je albergue. Odpovídá mi, že musím 6 km před město. Jinak že tady je jen hotel El Perin. Nevěřím mu, on jen krčí rameny. V předsíni kostelíku vytahuji seznam albergů, který jsme dostali v Monesteriu. Pak se ptám na Antigua Almazara. Odpověď je stále táž. 6 km zpět. Zazvoním tedy na hotel. Po chvíli mi otvírá paní a zve mě dál. Pak říká, že cena je 18€. To se mi nechce dát, v Ant.Almazara je inzerovaná cena 10€. Poděkuji a přemýšlím, zda se vydám zpět. Říkám si, že na náměstí se rozhodnu. Rád bych se potkal s Veronikou a s Manolem. Třeba budou v albergue. Česština je milá, nemusím u toho zjednodušovat myšlení na základní slovíčka. A navíc mnou jako chlapem hýbe i to, že česky mluví sympatické děvče od nás ze severní Moravy.
Vedle mě zastavuje auto.
„Kam jdu? Do albergu."
„Sedej. Já jsem hospitalero."
Je rozhodnuto. Za chvíli mě děsí, jak to autem rychle a DLOUHO utíká ZPĚT. No nazdar. Zítra mám jít 28 km. Teď je to +6.
Po příjezdu do Antigua Almazary mě ubytovává nějaká paní. Se snídaní za 15€. Skoro se tluču do hlavy. Mezi řečí prohodí: „Chica Checa. Solo café...". Tak Manolo s Veronikou se tu zasatvili a šli dál.
Jsem tu sám. Odpoledne mě roztřásá chlad. Vařím si polévku a čaj. Vynikající, už není tak chladno. Na dvorku se prochází kohout, slepice jsou za plotem. Pos prše se snažím umýt si boty. Jsem zvědavý, jestli tady uschnou. Taky peru spodní prádlo a ponožky. Ty neuschnou určitě. Venku je občas zubaté slunce, občas se zatáhne skoro k dešti.
Z NetB se line zpěv Karla Kryla, odpočívám, přemýšlím.
Jak Bůh plní prosby – jen jestli ty naše jsou ty správné. Dostáváme-li to, oč prosíme, není to vždy tak, že „nevíme, oč žádáme"?
Za zvuku bacha chystám mši svatou. Má to tady výhodu naprostého soukromí.
Soustředěně slavím mši svatou.
Kolem 22 hodiny jdu spát.
Počasí, okolnosti, samota, vše to na mě dolehlo. Uvidíme; ráno moudřejší večera.

Fotky dne:
https://www.signaly.cz/fotky/50830

15€ albergue