26. 10. 2011 – 17.den

El Fuente de Cantos – Zafra

Ráno vstávám relativně včas. Budí mě telefon, ale ještě si dám 15 minut. Balím se, marně hledám nůž.
Modlím se. Slib modlitby se během pouti dá plnit celkem snadno. A breviář je modlitba církve. Občas je to složitější s technikou. S telefonem by to bylo ještě snadnější, ale co už plakat „nad rozlitým mlékem". Tlf mi to nevrátí a dnešek je prostě takový. Nůž jsem našel v kuchyni, kde jsem ho zapomněl. Snídaně je jednoduchá – ohřáté sendvičové chleby, máslo, marmeláda. Kafe s mlékem ohřáté v mikrovlnce. Co byste chtěli za 2€ :-). Jacques a Marie mi nabízejí nějakou dobrotu; a ještě jednu na cestu. Zalepím si prsty, zajdu na WC a jdu. Při odchodu mi nějaký dobrák ukazuje cestu, následkem čehož za 3 min bloudím a hledám žluté šipky neomylně ukazující k Santiagu. Aspoň ale mohu vyfotit syté ranní červánky nad El Fuente.
Mraky se prohání po obloze a já odhaduji, kdy se spustí déšť.
Po cestě do Calzadilly vidím na zemi květy. Fialový kvítek vyrůstající bez stonku, bez listí, přímo ze země. Už před 11 lety jsem si ho nazval květem pokání. Kéž by ze zatvrdlých míst mého srdce vypučel s takovou silou, jak tento křehklý květ žije zde na cestě. Za chvíli potkávám hlemýždě. Neodolám a vyfotím si tohoto boháče – má čas a vše své si nese s sebou. Podobně jako poutník.
Než dojdu těch cca 6 km, musí se to spustit. V Calazadille je podle onfocedule nějaké fajnové retabulum oltáře. Nic, stejně je zavřeno.
Přede mnou jsou Jacques s Marií. Na náměstí na nás volají, že jdeme špatně, tak se všichni tři necháme nasměrovat. Úsměv – a nechávám je za sebou. Přes potok obvykle není žádný můstek, musí se po kamenech a pak trochou bahna.
Změna! Olivy a vinice! Někdy i dohromady ... Zajímavé. Ochutnávám hrozny (omlouvám se vinařům), jsou slaďoučké. A cesta se táhne, neodhaduji rychlost. A najednouse vynoří koleje a Pueblo de Sancho Pérez.
Kostel je otevřený, protože jej opravují. Před kostelem si uvolňuji nohy. Fouká studený vítr. Taky jsem si mohl najít závětří.
Za Pueblem S.P. stavějí koryto potoka – zákaz vstupu. Nedbám a procházím jej.
Přechod přes koleje. Most. Před dalšími kolejemi překvapení. Cesta vede podél kolejí, potom mezi naskládané kolejnice s pražcemi, tak jak to udělali, když opravovali kolejiště. A na nádraží. Zadem. Neuvěřitelné.
Vynořím se před nádražím. Šipky jsou sporadicky.
Zafra je velké město. Vede mě to přes náměstí, obchodní ulici, kolem konventu klarisek (muzeum). Najednou jsem na konci, konvent Sa. Rosario. Hmm, útulek nikde. Rozhoduji se, jestli nepůjdu dál. Nohy říkají: NE!
Kolem prochází spousta mladých – skončila škola. 3 pubošky mě zdraví (pokus o angličtinu). Tak se jich (možná) španělsky ptám, kde je konvent sv. Františka.
Celkem bezpečně mě posílají, ale pro jistotu se ještě jednou zeptám.
Měly pravdu, pubošky :-), nedělaly si ze mě srandu.
V albergue je útulno. Je to AP – Alba Plata, turistická ubytovna. Tak uvidíme.
Vše proběhne OK., já se vydávám po očistě do města.
V muzeu života klarisek je vstupné zdarma, tak jdu, je to příjemné. Opravdu náročný život kontemplativních klauzurovaných řeholnic. Svatá Klára nebyla žádná naivka. A myslím i na sv. Anežku Českou, dceru královskou.
Mezitím se venku rozpršelo. Vydatně. Ještě do kostela, který je otevřený a je tam vystavená NSO. Do ticha modlitby vpadne zástup turistů. Španělé. Po chvilce ticha – výklad průvodkyně. Ti dva lidé plus já, co jsme se modlili, máme po soustředění. Inu, život.
Turisty zajímá vše, kromě Tebe, Ježíši. A s úsměvem a s bolestí to vnímáš. Někteří z nich přece jen poklekají i před Tebou. Některé zbožné ženy se obracejí k tvé Matce, k Tobě zády. Jestlipak Ti to nevadí? Myslím, že spíše ne. Spíše Tě trápí lhostejnost velké části, kteří přišli jen „za kulturou".
Při hledání obchodu celkem promoknu. Njn. Snad do rána uschnu.
Vařím večeři. TORTELINY doplněné ensalada mediterraneo. Těstoviny jsem přesolil. La vida.
Jacques a Marie jdou do kostela a na večeři. Venku leje jak z konve. Zůstávám na pokoji. Mohl bych večer slavit liturgii... Jenže zaklepání a dva noví obyvatelé pokoje to vylučují.
Řečně se projevující děvče na mě chrlí něco anglicky, já rozumím něco o ČR. Yes, i am from CZECH REP.
„Ahoj, já jsem Veronika."
No to mě omývejte. On je Španěl z jihu od Málagy. Ještě jižnějí. Manolo.
Veronika je z NJ. Před nějakou dobou (před rokem?) skončila pouť ze Sevilly v zafře a letos navazuje – do 11.11.2011 :-) Kam dojde, tam dojde.
Manolo ji doprovází do soboty.
Neuvěřitelné věci se dějí na světě.
Ještě je upozorňuji, že chrápu... Kolem 11 hodiny zhasínáme a jdeme spát.
Večer jsem vyřídil pár věcí na mailu a na vzkazech, komfort WIFI je ale jen u recepce. Ne na pokoji.
V noci je pořádný slejvák s bouřkou.

Fotky 17.dne
https://www.signaly.cz/fotky/50826

12€ albergue
4,50€ potraviny
torteliny 1,75€
džus 0,95€
chleby