22. 10. 2011 – 13.den

Castilblanco de l.A. - Almadén de la Plata


BRZY, PŘÍLIŠ brzy zvoní budík... Stejně vstávám až v 6:15 :-) Probudit se, uvařit čaj, pár tyčinek müsli nemüsli... Pomodlit a pak obalování prstů, balení věcí.
7:40 vyrážím na cesty. Ještě za hluboké tmy. Je příjemně, odhaduji 16-17°C. Nemám představu jak rychle jdu, ale ještě za svítání se rozhodnu pro modlitbu všech 4 růženců. Ne naráz, ale během celého dne. Podle instrukcí průvodce mám na zádech asi 4,5 litru tekutin. Zatím však nejsou třeba. Pofukuje, je příjemné babí léto, na obloze se objevují mraky, spíše oblačnost. Což působí, že slunce je přívětivé, neboť zápasí s mraky a ne se mnou ( lépe řečeno, nemusím já zápasit s ním).
Kolem 9:15 zkouším zavolat Hance, aby pozdravovali na svatbě. Myslím na Petra s Veronikou, modlím se. Špatný signál. Ale pak zas volají oni, ale mi se to nedaří vzít. Tak zas volám já. Konečně... Když se (marně) pokouším zjistit, jaký mám kredit, blokne se tlf. Co bych chtěl za 260Kč, že (tedy za 10€)? PIN mám na spodu batohu, teď ho vytahovat nebudu. Potkávají mě dva týpci – ON a ONA a pes. Říkají mi, že v lese je voda u toho domu.No myslím, že já vodu potřebovat nebudu, byť 30 km je už celkem tak akorát...
Když jsem měl pauzu, došel mě Alain (to je ten Francouz), pak jej zase předcházím. Kilometrovníky odpočítávají postupně a nemilosrdně pomalu cestu. Kupodivu na km  4 už je odbočka do Parque natural (přírodní park). Odpočívám, sundávám boty a protahuji si zmáčknuté prsty.
Odhadem ještě 11 – 12 km. Ale už ne po asfaltu. Přijíždí cyklovýprava. Pak mě míjí Alain i Olaf. Nechce se mi dál, je mi příjemně. Po dvaceti minutách, možná půlhodince, se zvedám. Zachvíli míjím odpočívajícího Olafa , a pak i Alaina. Prostředí je krásné, cesta klesá a pak se vlní. Voní, to je lahodné! Eukalyptová vůně se mísí s borovicovou vůní. Neskutečné. A je to nádherné prostředí. Občas sluníčko připomene, že je tady na jihu Španělska v Andaluzii. Ale to je jen ozvěna toho, co bylo první týden. Zítra to bude 14 dní, co jsem na cestě. Modlitba Ježíšova v různém rytmu plyne s cestou. Ke knonci cesty přírodním parkem je to více do kopce, za jeho hranicemi je to už jen 3 km do Almadén.
Ale přes Calvaria. Což je trhák – první třetina, téměř polovina přímo do kopce, potom napříč vrstevnicemi. Nasazuji tempo, pak si říékám, s čím se peru? Komu co dokazuji? Peru se s únavou? S cestou? Co to ve mně je?
Potím se, slunce se přidává, ještě jedna zatáčka. Jsem nahoře. Spokojený. Asi to je přece jen moje ješitnost. Doušky Coly mě dopují. Fotím (v průvodci je to poznačeno, že se tu má fotit :-) MIRADOR (trochu od MIRACLE – zázrak). Čeká mě cesta dolů. Náročný sestup je korunován tím, že procházím kolem kostela až na náměstíčko, kde se mě místní podnikatel snaží přemluvit, abych využil jeho soukromého albergue. S díky odmítám. Jdu hledat městský.
Jdu hledat místní hospitaleru Consuelo. Za chvíli přijde a otvírá mi útulek. Býval jistě prvotřídní, s postupujícím časem a množstvím poutníků se opotřebovává. Ale pořád poskytuje dostatek pohodlí. Nohy si žádají odpočinek. A to tak, že velmi.
Za chvíli přichází Alain. A po chvíli i Olaf. V jedné noclehárně zaujímáme dostatečné vzdálenosti, abychom se nerušili. Ale přijíždějí ještě další cyklopoutníci; myslím, že tři dvojice. Po sprše se jdu projít a najít obchod. NADA. Nu což, vracím se; musím něco sníst. Kombinuji housku s čokoládou, vařím si chemický čaj. To je dostatečný přísun energie, abych vyrovnal celodenní námahu.
Zapínám mobil. Čeká mě šokující zpráva – ve dvě hodiny měl pohřeb strejda Hasa. Vhání mi to slzy do očí. Dnes večer budu sloužit mši svatou ne za rodiny, ale za něj. Píšu SMS našim i Janě.
Takový je život. Kde je naše naděje? Jen v Kristu. Nevstal-li z mrtvých, je marná. Ale on vstal, jako první z těch, kdo prošli branou smrti. Kde je smrti tvé vítězství? Smutek nás provází, ale naděje a život vítězí.

Jdu na mši svatou – vidím otevřený obchod. Třeba budou mít otevřeno i po mši. Po příchodu do kostela- několik překvapení: 2 sestry (nějaká nová komunita, olé!), poměrně dost lidí. Pan farář - mladíček - říká: „To je kněz." Sestra na něj čučí jak zjara. Pablo mu volal :-). Jmenuje se Alfredo. Mše je s nedělním formulářem. Život.
Při kázání povídá, že jsem z Česka a že jdu z Málagy, protože ze Sevilly se mi to zdálo málo. :-)
Věru, proč vlastně jdu z Málagy? :-)
Mše je živá. Alfredo – ač nemocný – káže o 106; o prioritě lásky k Bohu a k bližním. Bude misijní neděle. Na konci vysvětluje zítřejší průvod. „OČO Y MEDIA" se sochou Matky Boží po vesnici; mše bude až potom.
Protože v El Real de la Jara je mše už o ½ 11, zítra budu celebrovat někde v přírodě, nebo až večer. Farnost je velmi srdečná. Zdraví se se mnou. Přejí mi šťastnou cestu. „Buon camino".
Obchod je ještě otevřený. Kupuji nezbytné i zbytné...
Ach, jak je život bohatý!
Almadén leží ve výšce asi 480 m.n.m. Tak jsme zas o něco výše.
Ozývá se pravá kyčel...
Večeře, zápisky, modlitba – večerní program samoty mezi lidmi. Relativní samota.

Fotky dnešní etapy:
https://www.signaly.cz/fotky/50760

5€ albergue

5,34€ potraviny
                      1,20€ pivo
                      0,55€ mléko
                      0,73€ salát kalifornia
                      0,73€ salát kalifornia
                      0,80€ sardinky
                      0,50€ těstoviny'
                      0,65€ džus

Zobrazeno 1145×

Komentáře

prig

prague - natural:-)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz