Sevilla – Guillena
Tak je to tady, druhá etapa – teď ta opravdová – začíná. Po ránu mě budí budík. Od toho tu je. Balím, ne rychle, spíš pohodlně. Jsem hotový až kolem 8:45. Přece jen pomodlit se, dát do provozu nohy, sbalit se, trošku se zkulturnit... chvíli trvá. Jdu na snídani. Jejda, to jsem si ale naběhl. Snídaně není v ceně pobytu. Ale co už, když už jsem tady, tak to nevzdám. Opečená houska s máslem a marmeládou dává vydatný základ dnešnímu dni. Samozřejmě káva s mlékem. Kdybych si odpustil džus (byl dobrý!), mohl jsem si dát chleba se šunkou :-)
Klíče nechávám na porteriá, snad je tam sestra najde.
Ještě vyhodit odpadky (poctivě třídím, tak sklenici nesu ještě asi ½ kilometru). Jdu podle mapy s tím, že po cestě musím najít žluté šipky, které mě budou 1000 km doprovázet. V podstatě se tak stalo. Za mostem pro pěší,cyklisty – občas auto – je vidím. Ten most byl přes skutečnou řeku Gudalquivir.
V těchto částech bezdomovci – a často jsou to Romové – těží z okrajů civilizace. Sběr, věci... Před řekou jsem viděl 3 bezdomovecká sídla, ve své těsné blízkosti, jedno z nich bylo celkem překvapivě zařízeno – měli tam i zrcadlo a byl to v podstatě dvoustan, který byl rozšířen o další zákoutí z dek... měli židle, sušili prádlo... Jak komfortní mám život, i když teď zrovna jsem poutníkem...
Přes CAMAS se dostávám až do Santiponce, kde je zkraje klášter sv. Izidora Rolníka. Byl jedním z patronů SDM. Jdu se podívat. Prohlídka je zdarma. Hezké. Oproti tomu je Římský (amfi)teátr zavřený a další římské vykopávky míjím. Je tam nějaká školní výprava.
V Santiponce potkávám manžele ze severní Francie – Marie a Jacques. Jsou už nepracující, ale jdou jen do Salamanky. Jdu malinko rychleji než oni. Podle Jacquese za 5 km je na té přímé via servicio něco – tak k tomu spěchám. Jenže kde nic, tu nic. Tak za jakousi technickou věží na slunci odpočívám. Dnes je příjemněji. A je znát, že jdu na sever. Doposud mě slunce opékalo zleva celý den. Teď smaží po ránu zprava a pak do zad, kde mám dostatečnou ochrannou vrstvu batohu. Po půl třetí jsem v Guilleně.
----------------------------------------------------------
Teprve když se situace změní a on se ohlédne zpět, vidí, kolik bylo v jeho předchozím životě špatného.
UŽITEK Z TOHO JE VAŠE POSVĚCENÍ.
----------------------------------------------------------
Místní policie mě ani nenechá domluvit, ochotně se mnou jde asi 20 m, ukáže mi cestu (je to pořád rovně:-)). Albergue je nový, na stole tlf. Číslo. V útulku jsou již dva – Olaf z Frankfurtu a ještě jedna z Francie. Za patnáct minut přijel německý pár na kolech. Tak vytáhnu tlf a volám. Do 20 min tu prý bude El Hospitalero. Teda pokud moje španělština stačila na telefonování :-DD. Nekecal, je tu ještě dřív. Německý pár má problém – albergue není pro cyklisty. Ale v podstatě hospitalero jen pouští hrůzu – apk jim dá klíčky a ubytuje je. Ještě mu říkám, že do hodiny tu budou ještě dva lidi a jdu se podívat na to, v kolik je mše svatá. Vracím se nahoru, protože Jacques a Marie už jsou na dohled, a s lišáckým úsměvem říkám: „No una hora, dos minutos!" :-)
Mše je v osm.
Odpočinek, lehký oběd (hodně lehký), fajn sprcha a peru ponožky a spodní prádlo. Střídmá konverzace s ostatními, především francouzsky. Modlím se nešpory.
Potom vyrazím do „města", kter žije pokllidným vesnickým tempem. Mám několik cílů – jeden je najít konektivitu (spojení, prostě wifi). Projdu centrum, ale v žádné místní restauraci to nenabízejí. Kostel už je otevřený, tak tam nakouknu – a je tam adorace. Super! Hledám místní spojení a zatím tady je „open source", spojení s Věčností.
Na závěr jáhen čte z nějakého dokumentu (asi Církev z Eucharistie). Požehnání a nezbytné modlitby - „Bendi sua" (Požehnán buď), jak ve starém Izraeli :-) Mše sv. Není – je jen Liturgia palabra, ale prý můžu být v albě, když není el cura, nedovolí si jáhen změnit ohlášené, že by byla mše třeba v latině :-).
PŘIJÍMÁNÍ – v čem je tajemství Tvé přítomnosti, Pane?
Pokoj. Pokoj. Pokoj!!!!
Volání o pokoj – Ty jsi přece „Pokoj", a přece přinášíš rozdělení. V čem je to rozdílné???
Farníci – pár slov; přání dobré a šťastné cesty. Dostanu na pmátku obrázek Patronky – Nuestra Señora de Granada a obrázek upozorňující na oltář „VERA CRUZ".
WIFI nenajdu, i když si dám na Plaza España pivko.
Vybírám z bankomatu (i když zvolím polštinu, ptá se mě na 1000 věcí, které asi volím špatně). Nakonec z něj ty tři stovky vytřískám. Ale už se zdálo, že i nechá i kartu :-). Jdu do útulku. Manolo (což je hospitalero – obecní strážník) se loučí.
Jdu vařit. Salám vydržel v ANDALUZII 12 dní, neměl bych to dál pokoušet. Voňavá večeře – salám s cibulí osmaženou (pro Vojtu – je to jako pod Mont Blancem). Pomodlený jsem. Jdu spát.
Jacques přivírá okno, no nazdar. Domlouváme se, že budeme vstávat v 7:15.
Foky z dnešní etapy:
https://www.signaly.cz/fotky/50735
3,50€ snídaně (2€ houska s máslem a marmeláda; 1,50€ džus z pomerančů)
5,00€ albergue
1,00€ pivo
Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt (Ž 32).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.