Arahal – Alcala de Guadaira
Ráno vyrážím brzy – již kolem 8. hodiny.
Je pondělí a kamiony frčí. Už od 4 (odhadem) byly pod oknem slyšet, jak startují.
37 km do Sevilly láká k úvaze, že bych to stihl dnes. Ale při podrobnějším zkoumání mapy je vidět, že ve skutečnosti je to o minimálně 8 až 10 km dále. Protože dálnice to počítá jen na okruh.
Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.
Dnes je sv. Ignáce z Antiochie - „Být rozemlet na prach zuby šelem, abych se stal pravým chlebem Božím. Přejte mi to; stane-li se to, přáli jste mi a milovali mě, jestliže ne, nenáviděli jste mě.“ Těším se, že si přečtu něco z jeho listů z patristiky.
Kupodivu se včera neozvala kyčel, ale zato se ozývá lýtkový sval levé nohy. Stav chodidel je stabilní. Vždycky se musím rozpajdat a pak - časem - to jde. Stejně však zjišťuji, že rychlost klesla na 3,5 km/h. Nu což, není kam spěchat, nebo že by přece jen? Ne ne ne! Jsem přece jen méně „výkonný“, než bych chtěl.
Po cestě obcházím jakýsi pozemek – plot a kaktusy z něj dělají „nedobytný hrad“. Má svůj kurt... Zezadu mohu obdivovat nádherné koně. Teda moc t)omu nerozumím, ale tihle byli fakt nádherní.
Protože Alcala je na levé straně dálnice, raději využívám včasné příležitosti, abych si to neprodloužil.
Je přede mnou volný kus pláně a slunce žhne, takže přemýšlím, kde se schovám, aspoň na chvilinku. Kousek od cesty je trafostanice, tak metr x metr – dává trochu stínu, v němž se uvelebím, a říkám si, jak je to výborné. Odpočívám asi ½ hodiny. K mému údivu se „via servicio“ stáčí a podchází dálnicí – teče tam opravdová říčka (je zde chladivý stín a já si říkám, že jít o pár metrů dál, byl by můj odpočinek ještě vydatnější. Dobře, že někdy nevíme, co nám Pán nachystal, když my si libujeme ve svém hnízdečku, které jsme si vybudovali. Jen jít víc do hloubky, jen být vytrvalý … (BTW: je to říčka Río Guadaira, a kdybych se jí držel místo dálnice, ušetřil bych si možná mnohá trápení).
Cesta jde od dálnice, zvedá se do kopce – AROYO del Salado. Nahoře je nějaké významné místo – musím se zeptat H.G. (Mesa de Gandul). Přecházím dálnici, směrovka ukazuje na druhou stranu Colegio San Juan de Dios. Posléze, když se prodírám mezi dálnicí a pískovnou, vidím, že se jedná o velkolepý projekt... že by mě tam třeba uvítali (ale je to na druhé straně dálnice /La verdad solidaridad.../)
Abych se podíval do městečka, musím kousíček po odbočovacím dálničním pruhu. A pak do města – je to jakési zamotané, a já se skrz to nemohu prodrat.
„El hostal, por favor?“
Ukazují směr do centra, tak 1km až 2. Jdu. Ptám se ještě 2x, vždycky rozpaky a pak mě pošlou dál. Kolem Colegia salesiánů (pokušení zazvonit...), svatyně Svatého Hrobu, přicházím k hotelu, tak 4*. A do prčic.
Jdu se zeptat taxikářů...
Ti mi nakonec poradí, abych šel asi 1 km zpět (uff!) a hledal Penzion Buonillo.
S trochou nedůvěry, ale jdu. Po cestě došla voda, tak jdu do prvního mercada Más – a kupuji si citronový patok.
Pak už jsem u penzionu, - na dveřích tlf. číslo. Hmm, nemám tlf. Zazvoním, po chvíli otevře stará paní a vede mě do baráku, mnoho bych mu nedůvěřoval. Inu což. 20€. Platí se na dřevo.
Pak jdu nakoupit. Zabloudím místo do nákupního centra do fitcentra. Vtipné.
Ještě rozchodím vodu v koupelně (byl zastavený hlavní přívod). No, alespoň povlečení je čisté.
Nohy mají dost.
Ráno v 8 chci vyjít.
Myslel jsem, že třeba budu slavit mši svatou, ale jsem rád, že žiju.
Piju. Na večeři je v podstatě jen houska a mléko a džus. Na sýrový krém není chuť. Peru ponožky.
Pomodlit, umýt se (kupodivu funguje malý nedůvěryhodný ohřívač vody).
A děkovat Bohu za život.
V noci jsem ještě něco chtěl zapsat, ale zapomněl jsem to.
----------
„Když to nejde, jde to. Když to jde, nejde to.“
1,05€ pití
20€ penzion Buonillo
6,71€ jídlo – 1,5l isotonic 1€
čaj v prášku 1,29€
1 paprika 0,36€
2 pomeranče 0,64€
chleba 0,5€
sýr.krém 1,75€
1l jabl.džus 0,59€
1l mléka 0,58€
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.