La Puebla de Cazalla – ARAHAL
Neděle, sv. Hedvika
Po ránu, abych předešel možným komplikacím, sloužím na pokoji mši svatou. Pak už vyrážím na cestu, která je, podobně jako včera – jednotvárná. Po via servicio podél dálnice.
Vycházím relativně normálně – tj. kolem 9:00 hodiny. Vracím se kousek k dálnici a nastupuji. La Puebla mi toho mnoho nenabídla. Přemýšlím nad spoustou věcí, hlavou mi běží myšlenky na včerejší maily. Modlím se.
Myslím na sv. Hedviku, na naši diecézi... a jestli je cesta, abych přijal službu, kterou ode mě chce otec biskup. Nezdá se mi to, ale každý krok, který dost cítím, jako bych dával za poznání toho, co je cesta Boží. Uvidíme.
Nevím, kde je to slibované ochlazení:-), je pravda, že pofukuje větřík, ale slunce je stále poctivé, jižní, andaluzské.
50. km – Monte Palacio.
Mezitím, co medituji nad podivuhodným značením, kdy je na km 50. sjezd 49 (pak mi dochází, že rozhodující je sjezd od Sevilly), ploty mě neúprosně ženou od dálnice. Takto to má fungovat na zvěř. Pitomé ploty, zatímco zajíci to podlezou nebo se podhrabou … Padesátý km je pro mě doooost dlouhý. Poté, co se podél jiných plotů ohraničujících soukromý pozemek Monte Palacia dostávám zpět k dálnici, rozhodnu se odpočinout, roztáhnu si i karimatku a přijde na mě polední dřímota. Příjemné. Jen s malou nevýhodou, že do mě potom opět bude prát slunce. Život. Za nějaké tři kilometry se objevují podél dálnice asi tři restaurace – bary.
Jeden je zavřený – tam odpočívám, sundám si na chvíli boty.
U druhého si dám colu s ledem.
Místní „zlatá mládež“ - kluci – tady vymýšlejí nějaké pitominy, popíjejí (nealko), hrají karty, zvědavě na mě pokukují. A já dělám, že nic, píšu si do deníku, popíjím Colu, kterou pak doliju vodou, aby jí bylo víc.
A pak zase na cestu. Jednotvárné? Ano i ne.
Stejné a přece jiné. Bez výčitek dané euro za něco, abych se občerstvil, je něco úplně jiného než včerejší hloupost v restauraci, což byla spíše rozmařilost. Přesné do života. Není třeba litovat smysluplně věnovaných sil, prostředků, peněz, pokud nejde o rozežranost civilizace a tzv. Kulturu.
Během snění o tom, jak už budu „skoro“ v Seville, mi ubíhá cesta. Spíše se vleče.
Odbočka na ARAHAL a stoupání do kopce. Polevé straně je – dnes mrtvé – tržiště. Nahoře přicházím k městskému parku, u něhož je ermita San Antonio. Pro forma klepu, ale nic.
Ptám se na farní kostel. Chlapík mi ochotně, asi třikrát, vysvětluje cestu.
Na náměstíčku u farního kosteal sv. Máří Magdalény – stolečky, židličky. Usedám a zouvám si pro dnešek definitivně boty a obouvám sandály. Na otázky, kde bydlí pan farář, dostávám odpověď: támhle, tady bydlí farář – starý. Mám pocit, že tady ve farnosti něco ne-funguje. Při hledání jiných kostelů, kde by mohla být večerní mše, neboť farář doma není, narazím na klášter dominikánek. Bohužel je tam nějaká civilní herdekbaba, s níž není žádná řeč. Je to“rázná žena“, tak trochu semetrika. Omlouvám se za to povrchní posouzení. Pak jsem zdrojem obveselení místní pubertální skupiny, která se zvědavě vyptává (používá svou znalost AJ a FJ), co jsem zač.
Pak se otvírá farní kostel, kam si jdu sednout, na chvíli se modlit. Velmi příjemné. Pouští gregoriánský chorál , co na tom, že postní popěvky, že? :-D
Ptám se v sakristii, kde místní kostelník (jeden ze dvou) měří panu faráři tlak (je to ten starý), na razítko a ubytování. Od starého kněze zní „nejsem tady farář“. Ale razítko mi dává. Oblligátní upozornění, že Československo už neexistuje, pak vysvětelení, že jdu na pouť před tím, než budu farářovat (veliký údiv, že bych mohl být farář :-))
Řeknu mu, že si jdu hledat hostal. Když si vzadu v kostele už schovávám Kredencial do batohu, přijde za mnou kostelník-doktor a říká mi, že na náklady interdiecézní charity by mě poslal do hostalu Los Dos Naranjos – za městem; včetně večeře. Tak s vděčností přijímám.
Není to 2 km, je to km asi padesát. No relisticky, je to právě na km 37, což znamená, že jsem si musel došlápnout ještě 6 km od toho, co jsem sešel do dálnice.
Je příjemné, že v pokoji je klimatizace.
Peru klobouček a dvoje ponožky. Úroveň hostalu je průměrná. Na večeři mám teplou polívku (světe div se!) a nějaké ryby.
Ač objevím na klíčích heslo k WIFI, nemám sílu vůbec nic. Pomodlit a spát. Povinné ošetření nohou a hygiena se odkládá na noční probuzení.
1,20€ cola con llede
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.