15. 10. 2011 - 6.den

OSUNA – La Puebla de Cazalla


Hostel jsem opustil – nemohu říct po špičkách, neboť mě nohy (plosky) moc neslouží. Ale po zalepení se to dalo. Bylo 8:45. Na konci města jsou tři hypermarkety. Vybírám si „známou firmu“, byť ne sympatickou – Lidl, a kupuju si isotonic – levné a energeticko minerálně výhodné pro fyzickou námahu... pozdě mě napadá, že jsem si to mohl ředit. Vyrážím s tím, že půjdu podle dálnice a že mě čeká cesta až do Paradas (asi 37 km). Zpívám si nějaké mariánské písničky, až mi z toho přijde sladkobolno, že se mi i slzy ženou do očí. Cesta je jednotvárná, podél dálnice, ale pohodlná. Kolem poledne, když hodnotím své plány a síly, dělám jedno z moudrých rozhodnutí\.půjdu jen do La Puebla de Cazalla. Podle dálnice 19 km; s tím, co musím ujít navíc – nějakých 22 km. Je sobota, není kam se hnát. Čím blíž jsem k La Puebla, tím víc se to jeví jako prozřetelné rozhodnutí. Nohy mě nesou jen po kouscích – co dva kilometry je třeba se zastavit.

„Via servicio“ mě vyžene až téměř na další sjezd z dálnice … pitomé ploty! Nicméně na začátku La Puebla si oddechnu, odpočívám, nabírám síly. Jsou asi tři hodiny a já jsem tam, kde budu nocovat. U kostela (je zavřený) čekám. Kolem obchází chlapík, který mi tvrdí, že „tarde“ bude kostel otevřený. Když se ptám: „Donde el Cura reside?“ pokrčí rameny a ukazuje na kostel, že bude otevřený. A tak na chvílku zdřímnu opřen o batoh, nohy natažené. Pak se rozhodnu hledat na vlastní pěst - najdu ještě františkánský konvent, nějaký církevní památný dům a pak se ocitám zpět u kostela Panny Marie.
Ptám se, jestli bude mše – paní říká, no v 7 nebo o půl osmé tady nebo v konventu (nevšední organizace bohoslužeb) podle toho, jak začnou zvonit zvony.

A tak čekám dál, zvony nezvoní a dveře neotvírají a již o ¼ na 8 ztrácím trpělivost a jdu hledat Hostal. Ani o půl osmé za sebou neslyším žádné zvony, tak asi mše dnes večer není. Hostal je až za městem. Když tak pátravě koukám na schematickou mapu města opustí jeden chlapík TV obrazovku v baru, kde se odehrává fotbalový zápas hojn ě sledovaný a radí mi kam. Tady to žije, tady to tepe a asi bude dlouhý večer – mladí tady rojí jako vosy a hučí to tady fotbalem, zábavou, hudbou... Hostal mě příjemně překvapí cenou – jen 20€; úroveň tomu odpovídá. Je relativně čisto -až na to, že 2 ze 3 ručníků už jsou použité. Za okny se ozývá hudba, španělské flamengo bezpochyby. Dostávám heslo na WIFI, vyřídím tedy poštu atd.
Jdu na večeři. Z neznalosti poměrů, ale restaurace je „pokus o úroveň v sále staršího data“. Jako byste chtěli v klasickém kulturáku udělat a zařídit restauraci 1. třídy. Číšnk se stará, objednám si – myslím, že bych se mohl vejít do 20€. Je sobota večer.

Na podiu zkouší jakýsi dlouhovlasý bard své pěvecké kreace. Pak přijde další skupina...
Výborné víno! Ale to bude tím, že mi číšník donesl tu dražší lahvinku (jak zjistím při placení).
Po návratu na pokoj mě to silně táhne k posteli... Ať se tak stane :-D

Pomodlit, vyčurat a spát – ještě rozlepit prsty. Aspoň některé. Uff.
Na mailu nebyly jen dobré zprávy... tak mě to docela rozhodilo.

 

0,90€ isotonic
20€ hostal
27,50€ večeře
2,5€ tringelt … dohromady 30€ uff, víckrát ne!

Zobrazeno 849×

Komentáře

Jan Škrášek

Covece, dohromady to vypada na 50 ojro!

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz