Mám na stole bílý kámen.
Je to Mont Blanc.
Když jej pohladím, vzpomínám na déšť, sníh, vítr, slunce, únavu, bolest, nedostatek kyslíku ... a radost. Krása všudepřítomná v obyčejném světě.
A přece je ještě něčím hlubším... Je o mé cestě nahoru na Horu. Je o mé cestě k vítězství, které je ještě vzdálené a tak neskutečné, a přece zaslíbené.
Je o mém novém jménu, které nezná než ten, kdo mě přejmenovává jako Šimona. Ten, který mi dává nový život, jehož symbolem je kříž a koupel znovuzrození ve jménu Krista Ježíše. (Zj 2,17)
Kéž bych vystoupil na Horu sedmi stupňů, kéž dokážu jít po úzké cestě spásy...
krásné
Pěkné
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.