Pamatuje si ještě někdo v době sáčků s předvařenou rýží, že se rýže před vařením musela přebírat?
To se vysypala na stůl hromádka rýže a vybíraly se z ní kamínky či jiné přimíseniny, abychom si po uvaření nevylámali zuby.
Možná by se však hodila také jiná vzpomínka.
Když jsme jako děti (tehdy nebyla dětská práce trestná :-D) sklízeli s rodiči 40 q (metráků) uhlí do sklepa na topení, vybírali jsme z té hromady šmíru lesklé třpytivé kousíčky kyzu železného. To byly naše poklady.
Vzpomněl jsem si na to nedávno.
V mnohém mi život dnes připomíná něco podobného.
Je třeba umět přebírat a mít na to trpělivost.
Nesmíme konzumovat vše, jinak si to v životě pokazíme.
Je třeba umět v hromadě balastu nacházet poklady, které poznají jen oči dítěte.
A pamatujme:
Nám je dáno znát tajemství Božího království (Mk 4,11), které je mezi námi (Lk 17,21)!
Pamatuji si na stejné momenty, přebírání rýže i skládání uhlí. A to nejenom doma, ale i u sousedů. Krásné to časy.
Pamatuju, že jsme museli přebírat čočku. A dostali vynadáno, když jsme přehlídli kamínek a ten zkazil oběd všem-většinou ten kamínek našel ve svém talíři táta-nevím-asi zákon schválnosti. Ale maminka vždycky říkala-takovou blbost jsem po vás chtěla abyste udělali pořádně....!!!Neměli jsme čočku rádi-možná jsme tím mámu odnaučili ji vařit:-)
pamatuju si to také, ale nejvíce to, že se mi nikdy do toho moc nechtělo, bylo to zdlouhavé. No a čočku jsme měli skoro vždy s nějakým tým kamením, ale vždy chutnala.
taky sem párkrát přebíral čočku a fazolu
Pěkné
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.