Ráno vstávám v 6,00.
Jako normálně mám problémy se světlem. Ne a ne rozsvítit tam, kde by to nikoho nerušilo. Vařím a snídám.
Domodluji se a i ostatní již pomalu vstávají.
Ještě je tma, mě se skoro vůbec nechce. Francouz mě povzbuzuje: Allez, Vit ...
A tak beru bágl a jdu.
Do Astorgy vedou dvě cesty - jedna přes vesnice, druhá podél cesty. Volím jednodušší - podél cesty.
V San Justo se vydám na nákupy - čokoládu,velmi dobrá cena jus d´orange (100Pst), jeden pomeranč, jeden jogurt (nebyl moc dobrý). A pak už vyrážím do Astorgy.
Projdu malý okruh a směřuji ke katedrále. Že bych koupil pohledy? Počkám až u katedrály.
Palác biskupský. Gaudího architektura celkem jde.
Kolem katedrály bloudím, abych nakonec zjistil, že v pondělí je zavřeno.
I výstava, na kterou mě upozorňovali, abych nezapomněl.
A tak skoro hodinu (11,30 - 12,30) zůstávám sedět na sluníčku.
Mají to tu dobře zařízené: nemocnice,katedrála, pohřební ústav ... vše na jednom místě.
Abych nezapomněl: upoutal mě velký nápis ARCHIV DIOCESANO, tam měli otevřeno.
Začínáme stoupat. Tři cesty: jedna pro poutníky, druhá pro traktory, třetí pro zvířata ...
Santa Catalina - dopíjím zbytek džusu, fotím se, lezu na vyhlídku na věži.
El Ganso - ničím zajímavý.
Krajina se vlní, po dnech plochých a „nezáživných" skutečně balzám.
Rabanal se ukazuje několikrát, ale spočinu. Asi 30 m od dubu, pod kterým každý podle tradice spočine. A tak zamířím ještě k dubu. Chci se ubytovat v El Pilar. Jmenuje se podle Nostra Seňora del Pilar
Vítají mne srdečně, chtějí 500 Pst. Je tu krásně, jsem tu zavčas, zatím jsme tu jen 3.
Alberque u kostela je skoro plný. Peru, atd., běžná údržba. Sprcha.
Útulek se začíná plnit. Enric, kluci z Madridu a další a další. Jdu na VCH. Jsou v latině a zpívají je 3 benediktýni. Přišli z Německa, zakládají tu klášter - zvláštní stát na počátku něčeho, co musí být neseno požehnáním Božím. Večer mě Enric zve na večeři. Máme „Cocino Maragata" - místní specialita. Spolu s námi tři Madriďani - 2 z nich zítra končí, tak se to slaví.
Cocino Maragata: Masový mélange, je ho hodně, zelenina (fr. Chiche), NAKONEC polévka, víno, voda ...
Díky Enric (2300 Pst) Mám pocit, že jsem se najedl za posledních 14 dnů. (Měl jsem ještě před tím Mišutku). Krásný den,
Název etapy: ZMĚNA!
Ráno vstávám - v jídelně někdo spí (FR - cyklista) a tak se modlím na chodbičce.
Snídaně: chleba, marmeláda, čaj. Vyrážím ještě za tmy.
Původně jsem chtěl být na východ slunce u Cruz de Hierro, ale vzdal jsem to. Šlapu. - Asfalt.
Uhnu bokem, chvíli mám pocit, že bloudím, nakonec jsem se našel.
Foncebadón: Na to, že to má být místo jednoho z koncilů, skutečně zříceniny. Jedna z mála opravených staveb je kostel. Za vesnicí se prochází přírodou. Připadám si jako v pohádce.
Cruz de Hierro - malý křížek na velkém sloupu - trocha čokolády a jdu dál.
I kamínek jsem odhodil.
Manjarín - útulek - je to snad jediný domek v celé vesnici, jinak zbořeniště. Je tu NÁDHERNĚ.
(KRÁVA V HOUŠTÍ)
Vrcholek - na něm jsou vysílače a vojáci, za 200 m fotím panorama a pak sestup.
El Acebo - přelepuji palec pravé nohy a vydatně odpočívám (Kafe u Josého).
(José chodí vyhlížet, zda jdou nebo ne a se Peregrinos zastaví někde jinde a tak jsem si dal alespoň kafe).
Riego - je to vesnice skanzen a podle toho taky zachovaná a vybavená.
Molinaseca - velké městečko, útulek, který se nabízí, je při cestě, ale je ještě zavřený. Stejně bych tu nezůstal. Za kopečkem by měla být Ponferrada. Vidím ji a mé srdce plesá. Rád bych šel ještě kousek za ni (5-8 km), ale uvidím. Asi nepůjdu, protože podle místních zvyklostí mě ženou na obchůzku místních vinic, chlívků apod.. Vyhýbám se tak průmyslové zóně a řadové zástavbě. Na začátku Ponferrady mě zastaví dědoušek a horlivě mi ukazuje mimo cestu - tam je Refugio. Nevěřím mu, ale posléze mě nápis přesvědčí, že měl pravdu. Někdy se vyplatí věřit. (HORSKÁ ETAPA)
Možná spíš nedůvěřuji své španělštině. Esta aquí - jste zde.
"Muchos kilometros." "Sí."
Alberque je novučký, nikoli to, co slibovaly poznámky od Katky. Vítá mě sympatická volontérka - umí lecjak, jen ne francouzsky. Přichází volontér Brazilec a je na tom podobně. Rukama nohama se ptám na nejbližší útulek. Tam kde jsem předpokládal, tak není. Nejbližší je 15 km. 30 + 15 je 45, to dnes nedám. A tak se rozhoduji: zůstanu.
Stejně je to tu super.
Jdu pobloudit po městě, nakonec najdu i ten kostel, kde má být v 20,00 mše svatá. Dávám si pivo - něco jako Gambrinus (typické Pilsen, ale nevím ...; malé pivo 150 Pst - vše se má zkusit) něco málo pojím, mišutka se hodí. Osprchovat, vyprat ponožky, pomodlit se a tradá na mši svatou.
Kostel Panny Marie La Encina. Je to asi živá farnost, odpoledne nejen, že byla bazilika otevřená, ale hrála v ní hudba. Teď se paní předmodluje růženec.
Este Padre? Ne, je to sakristián. Odhaduje mne na panáčka a dává mi dovolení ke koncelebraci.
Za 5 min 8 přichází celkem mladý šohaj tak 35 - 40, zapálí si v sakristii cigaretu,našteluje magneťák a pak se domluvíme, co dál. Jdeme k oltáři. Za chvíli již asi budu schopen koncelebrovat španělsky.
Por Christo con El y en El Por los síglos de los síglos. Amen.
Při přijímání pustí dálkovým ovládáním magneťák, nějaký zbožný zpěv, jinak je tichá a bezkázání.
V sakristii říká: Pros u hrobu apoštola por nosotros - ukazuje na sebe a kostelník dodává "i za mě, my se budem modlit za tebe."
Tak jo, je tolik lidí, kolik jich nesu k hrobu apoštola ... dva se jistě ještě vlezou.
Návrat a dovečeření - chléb, paštika, marmeláda, jakýsi zbytek melounu, jakési víno.
A jde se spát. Neklidně, těžce, je moc horko.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.