Pouť, která je svědectvím víry a obrácení 3

12. 7. 2010 0:00

Pátek 6.10.

Krátká a unavená, bolavá etapa,
NEJSOU FOTKY
Je už 2. den zataženo - počasí ideální
2 Francouzky, řidič Portugalec, místní Aktiv
ZAKLETÉ LOGROŇO

Ježíš a učedníci trhají klasy v sobotu.
Už včerejší kontrola stavu podvozku se ukázala být neútěšná a to jsem ještě podcenil stav svých chodidel a ráno se nacpal s třemi ponožkami do bot. Počítaje, že nohy opuchnou až tak čtvrtý až šestý den - a v mých dobrých botách...
„Můj Bask" vyráží brzy, zatímco já v Los Arcos zjišťuji, že „sopka" se nedá konzumovat. Pavlíček měl pravdu, že kukuřičný šrot škrábe v krku. - A zbytek se dá nasypat zpátky. Počítám a velkoryse 2 kg šrotu vysypu slepicím...
Už když jsem vycházel z LOS ARCOS, cítil jsem, že Claudio měl pravdu a tak počítám, kam až mohu dojít, už do SANSOL mě postupně předchází spousta poutníků. Nevadí, jsem pokorný a - nešlape to!
V Sansol si vyběhnu kopeček zpět - zapomněl jsem nahoře růženec a teta Pavla říkala, ať ho opatruji. Ale bojoval jsem, být to dál než těch 200 m do kopce - uteču dál.

Po cestě do TORRES se střídavě předháníme s 2Fr. - to jsem ještě schopen tu mladší, která má evidentní problémy s nohama, povzbudit: „COURAGE"
Přelepuji, dolepuji po cestě ... Zvlášť z kopce to nejde ...
To už se s FR. Navzájem předháníme, abych jim v kopečku před VIANOU utekl.
Ale VIANA ne a ne přijít.
Nakonec se dobelhám a jsem v pokušení zůstat. To by ale včerejší úprk do LOS ARCOS byl k ničemu.
A tak v Albergue vyruším z obědu Španělku a prosím o odpočinutí, mohutně kýve, nohy strčím na chvíli do lavoru se studenou vodou a odpočívám. Španělka chodí stále sem a tam, je to její způsob relaxace a trávení
Přicházejí 2 FR a ubytovávají se; já se mezitím připravuji a jdu - pomalu a ztěžka, ale líp než doposud. Co mě drží při životě jsou bobule vína, které mě živí.

Krajina se mění v pustinu - borovičky, šedočerveno ....
Dálniční křižovatka LOGROŇO. Jakési infocedule, kudy vedla původní trasa. Už vůbec nemůžu. Předchozí koketování s Navarette je dávno pryč. Chci dojít. Dojde mě řidič. Už má taky dost, ale ve dvou se to šlape lépe až do města, které se schovává...
Ve městě padnu do trávy u hřbitova => zázrak, taková obyč. Tráva (jinde je pichlavo, bodláčí apod.) Řidič jde dál (má v útulku 2 osůbky, které jely busem, jedna má zraněný kotník.
Jdu po značce - ouha most je uzavřený. Člověka, kterého jsem oslovil, těžko popsat. Zosobuje španělskou ochotu pomoci. Stačilo by, aby řekl - tam je most, za mostem doleva.
Doprovází mne, čímž mi chvíli žere nervy, protože jde a nejde. Zastaví se, něco mi chce sdělit, což někdy odkývu, a něco se snažím rukama nohama odpovědět.
Dovedl mne k útulku a zmizel, uvědomil jsem si, že jsem ho měl vlastně moc rád.
V útulku se mne ujmou, zkásnou, ubytují na posteli č. 20.
Studená voda na nohy ... najíst se - dělám kaši ze šrotu. Nejedlé, chvíli s málem dávím. Ale nakonec jsem to téměř vše snědl. Nějaký zbytek chleba, ošetřit nohy, a hurá do kostela na mši svatou.
Je právě po svatbě, která musela být velkolepá (v Pá večer!), kostel je super nazdobený
Odchytnu pana faráře, ten mě předá starému kaplanovi, který bude celebrovat v kapli - asi 15 lidí
V albergue si vše připravím na ráno, abych mohl vyrazit a ještě před 22 usíná, - noc je náročná, někdo zavřel okno, kterým se větralo, spí tam dobře 35 lidí.

Sobota 7.10.

DLOUHÁ, VELMI VELMI DLOUHÁ. (46-49 km)
DOUFÁM, ŽE VÍC UŽ v ŽIVOTĚ S BATOHEM NEPůJDU

Javier
JEDNO  DĚVČE ŠPANĚLSKÉ
CIRUEŇA - MŠE SV.

Ráno před 6,00 vstávám a jdu se pomodlit, dobalit, nazout boty (s méně ponožkami - spásný nápad!) a 6,45 jdu přes LOGROŇO, které ještě spí, ve tmě, Bohu díky - vidět město ve slunci je na zabití
Příjemná cesta jako v parku - a on to taky park je. Na konci je přehrada GRAJEIRO; svítá a vychází slunce. Malý kopec.
Kolem 9,15 jsem už v Navarette (10 km) a bývalý špitál hostí mne - dělám si snídani, větrám nohy.

Vyrážím po 10 hod.
Dnes to šlape jedna radost.
Do Najery je to téměř úprk, chci si tam schladit nohy - ale je zavřeno. Těch dlouhých 14 - 15 km v kuse bylo k ničemu. Sedím a vidím X a Javiera jak jdou dál - AZOFRA je jen 5 km a něco. Sbírám sílu a jdu za nimi.
Kdesi v polích je doženu. Javier mluví francouzsky a tak se bavíme o tom, jak daleko, o etapách 22 - 30 km, že AZOFRA JE 32, a že jít dnes Santo Domingo je blbost.
Uź mu skoro věřím, chci si jít namočit nohy a uvidíme. V AZOFŘE je útulek u kostela. Seňora tam není, ale jsou tam již spokojení poutníci - pokušení zůstat je silné.
SD je ještě 15 km a už je skoro 16 hod.
Ale přicházejí další a další a v malém útulku bude těsno. - JDU DÁL. 16,30
Ještě se nechám vyfotit, to kdybych umřel po cestě ...
Slunce pálí, nohy se motají.
Určím si cíl: HORIZONT
Prosím S.D. o zázrak.
A ten se stal: 18,20 jsem v CIRUEŇA! 10 km
Hop nohy do vody. Babičky stojí s chlapíkem asi 40
Ptám se: „Santa messa?" - v 19,00
Ještě chvíli váhám a pak jdu do kostela. Ptám se na padre. - Ten 40-cátník s Marlborem je padre.
Můžu koncelebrovat? - Jistě!
Nacvičím kousek 2 kánonu ve španělštině a jdeme k oltáři.

19,20 je po nedělní bohoslužbě - bez kázání,. Bez přímluv ...
Nabízí mi svezení - pokušení je velké, ale Camina má svá pravidla
Říká 1 hod cesty - to už bude tma!
Myslím si: nebude to poprvé
Po cestě prosím S.D. ještě o jeden malý zázrak, aby těch 6 km byla fakt jen 1 hod:

20,20 za pološera stojím na hranici města.
Po cestě kopu do kamene - on to nebyl kámen, ale brambora, tak jsem 4 vzal do uzlíčku.
Skvělé přijetí. Dokonce mi i odnesou batoh nahoru: ještě vařím, zjišťuji, že vepřová konzerva, co nesu, je lančmít...
Uvařit brambory, osmahnout cibulku, do ní lančmít. Uf - to nesním, zůstane mi na ráno.
Ještě se několikrát pohledem setkávám s nějakou dívčinou. Nakonec se zeptám: Viděli jsme se v LOS ARCOS? Ona, že prý v LOGROŃE - vzpomínám si, litovala má spálená ramena.
Jedou na kolech!
Pak už poklidit, domodlit a spát...
Super noclehárna, fakt to stojí za to.

 

Zobrazeno 1268×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz