Pouť, která je svědectvím víry a obrácení 1

Rozhodl jsem se přepsat své zážitky z pouti do Santiaga de Compostela, kam mi Pán dal možnost jít před deseti lety. Text je hrubý, protože ještě po deseti letech na mě působí a vzbuzuje emoce svou autentičností těch tří týdnů...

SOBOTA 30.9.2000

Po zmateném sbalení v 5:50 odjíždím do Ostravy. S Jiřím R. pojedeme na svatbu do Hradce Králové. Žení se Pavel K. a Eva P.
S Marcelou přijíždíme do Hradce včas. Díky, Pane, že můžu ještě před svatbou sloužit jako kněz i svátostí smíření!!!
Svatba je velmi milá, spousta známých, osm kněží, nádherný zpěv.
Na hostině je část přátel. Rozhoduji se zůstat až do konce a vyfotím téměř dva filmy (na obou bylo již něco předfoceno) Mám totiž nový foťák.
Asi 00:30 se převlékám ze svatebního do šusťáků a s batohem vyrážím.
3:15 - bus do Prahy

Neděle 1.10.

V Holešovicích, kam se dostanu metrem, mi poklesla čelist: můj batoh váží 30,5 kg

Nezbytnosti i zbytečnosti - v E se uvidí, velkou část stejně tvoří jídlo.
Teď sedím na nádraží v Holešovicích a rozhoduji se, že na nějakém skrytém místě bych měl slavit mši svatou. Jistota je jistota. Nevím, co bude večer. Místo jsem však nenašel a tak se modlím jen ranní chvály a četbu.
I to je povinnost, kterou chci během putování nově zakusit - priorita modlitby.

V 7:30 skutečně přijel Renault Kangoo z fy LUKO.
Zjišťuji, že nejsem sám - je to potěšující.
Další spolucestující je Katka, má 19 a chce se zdokonalit ve španělštině.
Prý měl jet ještě jakýsi Američan, ale nedorazil.

Pan Pavel nás zkasíruje - od každého z nás dostal 1550,- Kč.
Pak již nasedáme a vyjíždíme na cesty.

K tomuto dni cesty jen pár poznámek:

1)       Pan Pavel řídí celou cestu
2)       Máme vozík a tak se rychlost pohybuje do 110 km => strašně se to táhne
3)       Protože jsem z pátku na sobotu moc nespal, a protože ze soboty na neděli to nebylo nic moc (co se týká spánku!), jsem celkem grogy
4)       S Katkou se střídáme vedle řidiče, vždy při zastávkách
5)       Pan Pavel je ukecaný až běda. V podstatě stačí přizvukovat a když se na chvíli "ztratím", není to tragedie
6)       Jedeme přes Plzeň, Rozvadov, Německo, Švýcarsko a Francii. Z cesty moc nemám, protože  hodně spím.
7)       Za hranicí s Francií ve Viry zajíždíme na nocleh k hotelu Formule 1

125 FF za pokoj na noc (1-3 lůžka).
Možná pan Pavel očekával příspěvek na nocleh.

Ve Viry jsem sbalil "nádobíčko" a šupajdil ven najít nějaké vhodné místo na slavení nedělní bohoslužby. Našel jsem ho vedle parkoviště. Kámen.
Po mši svaté už jen večerní chvály, četba, .... kompletář, sotva ulehnu, spím. Díky Bohu.

Pondělí 2.10.

Po ranní sprše v F1 byla snídaně - z vlastních zásob: anglická slanina a chléb.
Cesta ranní Francií utíká nudně - opět pospávám. Doháním nebo ukládám do zásoby?
Na hranicích se Španělskem trochu vzrušení působí kamiony stojící u vjezdu na dálnici...
My jedeme bokovkami!
Asi v 19:30 překračujeme hranice a v 21:45 jsme v Barceloně u Kryštofa Kolumba.
Zde nastane loučení. Nijak srdceryvné, ale uvědomuji si, že od této chvíle jsem na "lodi" sám.

Nejdřív bloudím po nějakém umělém ostrově s maxi obchody ... pak se vracím ke Kolumbovi a vydávám se hledat nádraží: první překvapení - nádraží není "la gare" ale "estacio".
Estacio Franca zavírá v 23:00, navíc NIC nejezdí a informace nejsou.

Vidím směrovky na Estacio Barcelona Nord. Ubírám se tím směrem, s nadějí, že tam má být terminál autobusů.

Chvíle rozčarování (vidím jen autobus do Madridu) a chvíle bloudění po terminálu je vystřídána jiskrou naděje.
V 1. patře je cosi otevřeno. Nicméně na dotaz (francouzsko-česko-anglicko-španělsky) odpověď zní: do Pamplony nic nejede.
"Můžete jet v 1:00 do Zaragozy."
"A dál?" Odpověď: pokrčení ramen a "možná ráno".

Úterý 3.10.

Vydávám se do Zaragozy. Asi v 03:30 tam jsme.
Neutěšené osamocené stanoviště autobusové firmy mi dává malou naději.
Po chvilce čekání u okénka dostanu jinou adresu. Pro mne nečitelná.
Zkouším někoho na ulici, ale není místní.
Pak se zjeví dvě baběnky (že by andělé?) a po chvilce dumání mi říkají: "Avenida Navarra" to je daleko:autobus č.25, tam je zastávka".
Zjišťuji, že první jede v 6:00. dobrá, zkusím jít pěšky.
Po chvilce bloudění raději zůstanu na "jisté" autobusové zastávce.
První dvacetpětka mi ujede a tak jedu druhou. Podivuhodně platím v autobuse a - jedu až na konečnou. Autobusák se diví, ale pak mi prodá druhý lístek a jedu s ním zpět.

Sláva, 7:15 jede bus do Pamplony.
Samozřejmě usnu a sličná Španělka je vyděšena, když na ni na jakési zastávce vychrlím česky!: "Kde to jsem? To už je Pamplona???"
Chvíli kouká a ptá se: "Inglese?"
Mno, to jsem tedy asi ještě nepřejel.

Nakonec asi v 10:30 přijíždíme do Pamplony.
Opět stejné "nádraží". vylezu ven a stojím u mapy. Sympatický černoch mi chce pomoci, ale neumím sdělit, co vlastně chci.
Předává mne mladíkovi - Španělovi, který nemá vůbec žádnou trpělivost...
Nakonec jsem se na mapě našel sám.
Kouknu doleva, doprava a vycházím - samozřejmě opačným směrem.
U třetí mapy to zjistím a pomocí MHD jedu na výpadovku.
Autobus do Roncesvalles jede až v 18:00.

Stojím na sympatickém místě - za rondelem, takže řidiči nejsou rozjetí, místo k zastavení je zde taky...
DVĚ HODINY NIC.  Jdu pěšky - asi 3 km.
Vidím benzinku - stojím tam asi půl hodiny A NIC.
Zkouším poradit jedné Angličance, kudy na IRUŇ, ale bezúspěšně.
Asi za dalších dvacet minut znovu přijíždí a rozhodne se po 5 neúspěšných pokusech jet jinudy --- přes ZUBIRI!
Hurá, hurá, hurá!
Nasedám a - za 1 km: odbočka na Iruň
Madame mě vysazuje, omlouvá se mi, ale není proč. Tuším, že už jsem  za vodou.
A taky ano 3., 5., 10. auto - brzdy.
Celé auto od oleje, ale vezu se až do Zubirí.
Tam za policejní stanicí prostojím dalších x minut, ale jezdí jen kamiony.
Nakonec mi zastavil dobrý muž, který mě hodil až do Roncesvalles, ačkoli tam vůbec nejel.
Asi ve tři hodiny jsem na místě.
Volám domů - nakonec jsem se dovolal k Obrusníkům.
Seženu itinerář, mapu Španělska.
V 16:00 nafasuji Credencial.
Koupím těžkého průvodce za těžké peníze - 1600 Pst.
Protože není možné slavit mši svatou, pomodlím se kousek breviáře - četbu, malou horu.