Bože můj, hořím nadějí,
že věci, které se nedějí
se stanou,
že přece skončí se výsměšná step,
v které, cest nevida, chodím jak slep
a prahnu:
usnu, a přiletí radost jak pták,
srdce mi otevře, aniž zvím jak,
a v hněvu
zabije hada v něm, obludu zavěsí,
zčernalou, na haluz ve vlhkém zálesí
zoufání,
ve branách duše mé zaskví se stráží,
čekání barvínky slzami svlaží
zpívajíc.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.