Únor 2009

Z textu Společenská skleróza 

  Naše finanční možnosti nám dovolují opravdu leccos. Počítač j e pro nás samozřejmým pomocníkem a často nám doma zabírá pracovní stůl. Hustota mobilních telefonů je v České republice jedna z největších na světě. Bylo by jistě zajímavé zjistit, o kolik musí rodiče měsíčně navýšit kapesné například 13letému synovi nebo dceři, kteří bez mobilu již nedovedou žít. A nákupy? Už nekupujeme pouze to, co je, ale zvykli jsme si procházet dlouhými regály prostorných supermarketů a vybírat z velkého množství zboží. A že často vybereme více, než potřebujeme, a že vybereme i mnoho zbytečností, které se nám líbí, to si ani neuvědomujeme.

   Toto vše svědčí o jedné důležité proměně, která se s naším národem stala. Nejsme chudí. Nepatříme mezi drtivou většinu lidí, kteří zápasí o holý život nebo mají jen to nejnutnější. Nežijeme pod jařmem znásilňující totality, ale pohybujeme se jako svobodní občané své země, mající velké možnosti.

   Svět je ale mnohem větší a my bohatí máme odpovědnost nejen za sebe, ale za celý svět. Učit se vděčnosti a skromnosti, část ze svých peněz darovat chudým, to je směr, kterým je třeba se vydat. Sobectví je přeci vždy cestou k chudobě, kdežto Kristovo "dejte a bude vám dáno" je cestou k pravému bohatství.
                                                                       P.Jan Balík, zdroj: www.pastorace.cz

Ne 1.2.  – 4. neděle v mezidobí        
1Kor 7,32-35 Já bych však chtěl, abyste neměli starosti – To je nádherné přání! Kdo z nás by se k apoštolovi Pavlovi nepřidal?! Také bychom jistě chtěli mít bezstarostný život… Položme si otázku, zda mnohé starosti v našem životě nevyplývají prostě z toho, že nesledujeme Boží cesty? Mnohé starosti v životě jsou zbytečné (např. starost o spoustu majetku) a malicherné (např. kariérní postup). Život podle Boží vůle, ač není bezstarostný, si lépe vychutnáme…
Mk 1,21-28 Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! – Často takovou věc slýchám: „To je moje věc!“ a „Po tom nikomu nic není!“… Jestliže to lidé říkají prakticky i Bohu, není v tom kus posedlosti? Není nějaká oblast života, v níž nechci dát Bohu volnou ruku a jdu si sveřepě za svým? I taková skrytá nečistota potřebuje uzdravení…
Po 2.2. Svátek Uvedení Páně do chrámu, Hromnice     
Žid 2,14-18 Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků – Apoštol Pavel je realista. Nedělá si iluze ani o sobě, ani o druhých lidech. Být „potomkem Abraháma“ je však vznešený titul: jsme lidé víry a zaslíbení. Nechvástejme se původem (srv. Jan8,33 - i pýcha na to, že jsem křesťan, je zlá), vždyť vše je darem a milostí. Spíš se  abrahámovsky nechme vést do zaslíbené země i za cenu nejvyšších obětí v bázni před Bohem (čti: Gn 22,1-19)
Lk 2,22-40 On je ustanoven… jako znamení, kterému se bude odporovat – V současnosti se naplňují tato slova… Mnozí odporují Ježíši a ve jménu „postmoderní humanity“, „moderní vědecké společnosti“ a z důvodů náboženských (islám, východní náboženství, NewAge atd.) Ježíše odmítají. Poznáme v něm svého Mesiáše? Je v nás Duch svatý jako v starci Simeonovi? Najdeme Ježíše skrze věrnou službu Bohu jako prorokyně Anna?
Út 3.2. 1Kor 7,32 Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu – Ačkoli je zde apoštolem Pavlem míněn stav člověka nežijícího v manželství, mohu si to přeložit jako opravdu povolání ke svobodě! Nakolik jsem ve vztahu ke skutečnostem světa svobodný? Poznám to mimo jiné podle toho, zda mi na srdci leží starost o Boží slávu a o spásu ostatních lidí, zda opravdu toužím po slavném příchodu Pána Ježíše a jestli to „očekávání“ není jen náboženskou frází z Creda.
St 4.2. 1Kor 7,33 ženatý se stará o světské věci – Naše závazky, naše zodpovědnost, naše povinnosti … to není špatně! Ale jde o světské věci, díky nimž někdy zapomeneme na věci Boží. Ruku na srdce(!), opravdu je v našem životě Bůh na prvním místě? Nebo jeho místo zaujal někdo jiný (např. manžel/ka nebo děti) nebo něco jiného (např. práce, zábava nebo studium)?
Čt 5.2. 1Kor 7,33 je rozpolcen – Pavel ví, o čem mluví, sám to zažil, ačkoliv v manželství nežil. (srv. Flp 1,23 – táhne ho to ke Kristu a zároveň se cítí svázán s církví). Vnitřní napětí však nesmí znamenat nerozhodnost nebo přelétavost. Naopak: je výzvou k seřazení hodnot, vztahů a posunuje nás dál v naší snaze dát každému to, co mu patří (Mk 12,27).
Pá 6.2. 1Kor 7,34 aby byla svatá tělem i duchem – Svatost je záležitostí celé lidské bytosti. Nesmíme usilovat o svatost jen ve smyslu duchovní dokonalosti, a nesmíme dobré skutky pokládat za jediný projev svatosti. Být svatý v každé oblasti svého života! To je ideál, o nějž máme usilovat.
So 7.2. 1Kor 7,35 abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu – Křesťanský život je povoláním k důstojnému životu. K životu, v němž je zřejmé naplnění možností v řádu, který je vrcholem stvoření. Svévole a údajná svoboda, byť tisíckrát vydávaná za pokrok, zůstávají tím, co nás uvádí do vnitřního i vnějšího chaosu a nepořádku a zbavuje nás podstaty naší důstojnosti: věrného života v naději vložené v živého Boha!


Ne 8.2.  – 5. neděle v mezidobí    
1Kor 9,16-19.22-23 Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium, nemohu jinak – Kdo má živou zkušenost s Ježíšem, ví, jak naléhavá je potřeba zvěstovat a jak není nemožné mlčet o Lásce. A každý, kdo hlásá v Pravdě, zároveň s pokorou vyznává svou nezpůsobilost mluvit o Tajemství spásy. Opravdu není zásluhou kněží, že kážou. Není to rétorické cvičení, nýbrž živé Slovo!
Mk 1,29-39 Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají.“ – Dvojí naději nám může tato věta zvěstovat:
1/ I ti, kdo hledají přirozené dobro a pravdu života, hledají Krista.
2/ Ti, kdo hledají, naleznou (srov. Mt 7,7). Jen ti, kdo se setkali s Ježíšem, vlastně podle těchto slov došli k cíli. Našli jej, protože byli jeho přátelé a nelitovali námahy a brzkého vstávání, aby „šli za ním“!
Po 9.2. 1Kor 9,16 běda mně, kdybych nekázal – Ačkoliv jsme jen „nedochůdčata“ (1Kor 15,8) a neoplýváme žádnými zvláštními dary (Mt 25,15), máme zcela nenahraditelnou roli v díle spásy (1Kor 1,28; 1Sam 16,7)! Jedno tiché slovo, každý skrytý skutek lásky, upřímná modlitba milujícího srdce mění svět. Nemohu se vymlouvat, jestliže je mi dána důvěra Boží. Jestliže někdo nepřijímá svůj podíl na hlásání evangelia, pak přímo odmítá Boží milost a hřeší opomíjením. Vyznávám se, že často nekonám, co mám konat. Je to má vina, má veliká vina!
Út 10.2. 1Kor 9,17 jestliže jsem byl povolán, plním svěřený úkol –   Povolání není zátěž, to není trest za to, že jsme byli obdarováni osobními schopnostmi a dary. Je to větší milost, je to ještě větší a nezasloužený dar. Udivuje mne, že mnozí tak vznešený dar odmítají. Možná je to jen proto, že tu drahocennou perlu nehledali, že na poli svého života neorali a nechali ho zarůst býlím (Mt 13,44-46). Nemysleme si, že jde jen o povolání k zasvěcenému životu nebo ke kněžství. I povolání k manželství je třeba objevit a svobodně se pro něj rozhodnout!
St 11.2. Panna Maria Lurdská    
1Kor 9,19 hlásám evangelium a nic za to nechci – Apoštol Pavel ví, že „dělník si zaslouží svou mzdu“ (1Tim 5,18). Ale také ví, že milost Boží je zdarma daná a láska Boží je bezpodmínečná. (Zj 22,17). A tak zatímco ten, kdo přináší radostnou zvěst, se řídí slovem Ježíšovým (Mt 10,8), obec věřících se učí mít velkorysé a pozorné srdce vůči potřebám církve (čti Flp 4,8-18)
Čt 12.2. 1Kor 9,19 Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal – Pavel si uchovává vnitřní svobodu, nechce hned vidět výsledky svého působení a pocítit vděčnost za to, co dělá. Jde mu především o Boží království. Je opravdu dobrým služebníkem, který slouží svému Pánu ve svých bratřích a sestrách, které chce ke slávě Boží získat. Kolik dobrých lidí v dějinách církve jednalo podobně! Připojíme se k nim i my?
Pá 13.2. 1Kor 9,22 Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé – Připodobnit se, ponořit se do života těch, k nimž přicházíme, s výjimkou hříchu! Apoštol Pavel zde napodobuje Ježíše Krista, který se nám také stal ve všem podobný a pro nás se zřekl všeho (Flp 2,5-7). K účinnému hlásání evangelia vede cesta především skrze citlivý a otevřený přístup. Neobrátíme nikoho naučenými a poučujícími frázemi…
So 14.2. 1Kor 9,23 Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl – Dnes si připomeňme ještě jednu větu z Písma: „Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“ (Lk 9,25) Veškerá vnější snaha o dosažení sebekrásnějších cílů bez vnitřního postoje odevzdanosti Bohu a bez Ducha svatého je jen bezduchou mrtvou činností.

Ne 15.2.  – 6. neděle v mezidobí    
1Kor 10,31 – 11,1 ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte – Obyčejné lidské potřeby a činnosti mají své místo v životě a křesťan jimi nepohrdá. Nesnažíme se především o dosažení velkých a zázračných výsledků, neusilujeme o úspěch podle měřítek tohoto světa. V každodenních činnostech a ve věrnosti všedního dne dosahujeme slávy, která patří svatým!
Mk 1,40-45 Ježíš s ním měl soucit – Opakujme si dnes často tuto kratičkou větu: „Ježíš má se mnou soucit!“ a vyprošujme si navzájem milost Ducha svatého, která nás naplní vděčnou důvěrou a neochvějnou nadějí pramenící z vědomí, že Bůh k nám není lhostejný!
Po 16.2. 1Kor 10,31 všecko čiňte k slávě Boží – Když přijmeme a uskutečníme tuto biblickou radu, bude každá naše činnost modlitbou. Nebudeme ztrácet drahocenný čas marnými snahami a plány a naše srdce bude naplněno pokojem. „Pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“(Flp 4,7)
Út 17.2. 1Kor 10,32  nebuďte kamenem úrazu – Dnes s lítostí a v důvěře předložme Bohu všechna svá selhání. Všechny okamžiky života, kdy jsme lidem nedali dobrý příklad a odradili jsme je od následování Krista. Kéž Bůh ve své lásce doplní naše nedostatky v lásce…
St 18.2. 1Kor 10,33  já se také snažím všem vyjít vstříc – Není to neuskutečnitelný požadavek? Nezdá se nám to jako nedosažitelný ideál? Je jen jedna moc, jediná skutečná a pravdivá síla, která to dokáže: láska. Nechtějme hned dosáhnout 100% úspěchu, začněme hned dnes s malými drobnými skutky lásky, které prokážeme lidem kolem sebe. Tak si nás Bůh připraví k velkému svědectví svatosti.
Čt 19.2. 1Kor 10,33 nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých – V lidech je hluboce zakořeněna touha po odměně za dobro, které udělají. Také apoštolové se ptají Ježíše: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“(Mt 19,27) Ať nás dnes posílí velké Boží zaslíbení, že ten, kdo dokáže růst v nesobecké lásce, najde hojnost obdarování, které Bůh slibuje (Mt 19,29-30). Naše dobré skutky nám připravují nebeskou odměnu!
Pá 20.2. 1Kor 10,33 aby byli spaseni – Spása? Podívejme se do katechismu: „Ospravedlnění odděluje člověka od hříchu, který odporuje lásce k Bohu, a očišťuje srdce člověka od hříchu. Ospravedlnění navazuje na iniciativu milosrdenství Boha, který nabízí odpuštění. Odpuštění smiřuje člověka s Bohem, osvobozuje z otroctví hříchu a uzdravuje.“(KKC 1990) „Užitek z toho je vaše posvěcení a nakonec věčný život“ (Řím 6,22) Usilujme o dosažení spásy skrze Boží milosrdenství!
So 21.2. 1Kor 11,1 Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova – Říká se, že mladým lidem dnes chybí vzory opravdového života. Dnes nás apoštol vybízí k zamyšlení, jestli     
1/ následujeme Ježíše a učíme se žít láskou
2/ můžeme na sobě ukázat druhým: „Podívejte, křesťanský život je možný i v dnešní době.


Ne 22.2.  – 7. neděle v mezidobí, svátek Stolce sv. Petra    
2Kor 1,18-22 Bůh je svědek – Nemáme nikdy přísahat a dovolávat se Boha za svědka svých úmyslů a skutků. Naše srdce jsou často ne zcela pravdivá a v našich motivech jednání bývá přimíseno sobectví. Spíše si máme být osobně vždy vědomi, že Bůh je s námi a opravdu nás zná lépe, než my známe sami sebe. Bůh spravedlivý a vševědoucí je také nejvýš milosrdný Soudce!
Mk 2,1-12 Ježíš viděl jejich víru – Tam, kde lidé vidí bláznivé jednání (rozebrání střechy), Ježíš vidí víru! Viděl také, jak ostatní uvažují a jejich myšlenky jsou plné pochybností. Upevní mne to v radostné naději, že Ježíš skutečně zná skryté pohnutky, nebo mne to naplní strachem, protože mé srdce je prakticky nevěřící (nedůvěřivé)?
Po 23.2. 2Kor 1,18 mé slovo k vám není zároveň „ano“ i „ne“ – Šťastný člověk, který je čestný a jehož slovu se  dá věřit. Společnost kolem nás jedná „politicky“ a „diplomaticky“ a myslí se tím společensky korektní pojmenování obyčejného pokrytectví a lži. Kéž bychom byli lidmi pravdy!
Út 24.2. 2Kor 1,20 skrze něho (Ježíše Krista) zní i naše „Amen“ k slávě Boží – Připomeňme si slova každodenně pronášená při mši svaté: SKRZE NĚHO A S NÍM A V NĚM JE TVOJE VŠECHNA ČEST A SLÁVA, BOŽE OTČE VŠEMOHOUCÍ, V JEDNOTĚ DUCHA SVATÉHO. Bez Ježíše je náš život jen koktavým a nezřetelným vyjádřením Boží slávy. Když však svůj život odevzdáme Kristu a s Kristem Otci, zazáříme jako hvězdy na nebi (čti: Flp 2,9-16). A kdo zná jiskřivou krásu hvězd na čisté noční obloze, dobře rozumí té kráse, k níž jsme povoláni.    

Začíná doba postní
Obraťte se a věřte evangeliu!


St 25.2. Popeleční středa    
2Kor 5,20 – 6,2 jako Boží spolupracovníci vás proto napomínáme – Otcovské napomenutí je výrazem lásky. Bůh nás často upozorňuje skrze své služebníky. Pokud nemáme v kněžích nebo biskupech opravdové otce, připomeňme si alespoň toto Ježíšovo slovo: „Čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní.“(Mt 23,3) Prosme za všechny Boží spolupracovníky, aby jim Bůh také dal milost obrácení. Kyrie eleison!
Mt 6,1-6.16-18 dejte si pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale před lidmi – Pochvala a povzbuzení je jistě dobré. Dnešní evangelium nám však důrazně říká: „Lidská sláva, polní tráva“. Lépe je žít v nevděčnosti od lidí, než ztratit pohled upřený na Boha a jeho lásku.
Čt 26.2. Lk 9,22-25 Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí? – Půst nás vede k tomu, abychom urovnali svůj život a dali věcem, svým snahám i svým vztahům správné místo. Půst nás vede k tomu, abychom si uvědomili, že si děláme starosti a trápíme se pro mnoho věcí, jen jedno však je třeba!(srv. Lk 10,41-42) Možná nám pomůže také tato věta evangelia:Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"“ (Mk 10,21)
Pá 27.2. Mt 9,14-15 tvoji učedníci se nepostí? – My se postíme, protože žijeme v době, kdy pociťujeme, že „ženich byl od nás vzat“. Půst nám má otevřít oči, abychom se naučili vidět, že navzdory všemu „je s námi po všechny dny až do konce věků“(Mt 28,20). Druhý důvod našeho postu je rozmařilost a neskromnost, kterou jsme přijali jako normu svého života. Musíme se znovu učit žít jednoduše a prostě, abychom objevili pravou chuť života.
So 28.2. Lk 5,27-32 řekl mu: „Pojď za mnou."  Levi nechal všechno, vstal a šel za ním. – Jak velká je Boží moc, která se dotýká srdce člověka! Levi byl „ztracený případ“, člověk bohatý a s velkou pravděpodobností ne příliš poctivý. Jediné Ježíšovo slovo však změnilo jeho život a on otevřel srdce nejen pro Něj, ale i pro lidi kolem sebe. Také moje nemoci uzdravuje tento božský Lékař. Také mého srdce se dotýká. Nezlomí nade mnou hůl, pro něj jsem „ztracená ovečka“.

+++   ***  Vydala Sekce pro mládež ČBK  ***  +++

Zobrazeno 1452×

Komentáře

růžetrnitá

Díky za příspěvky (nejen tento), ale i za něj. Velmi souhlasím. Já i s dětmi spadla hmotně dolů - kvůli nemoci nemůžu pracovat, na inv. důchod nemám nárok,... A přesto se můžem dosyta najíst, obléci a mít doma počítač a internet. Jde to. Jsme vlastně "bohatí". <br />
Těžší je najít porozumění, přijetí, ale tady Signály dělají skvělé věci. <br />
A díky že jsi. Slyšela jsem krásný zkušenosti od Katuldy, POAy, teď to můžu potvrdit.

Nikodema

Vybavují se mi slova o. Z. Čížkovského OMI (40 let byl v Jihoafrické rep.), kdy říkal, že nějaká paní tady v Čechách o sobě tvrdí, že je chudá. "Přitom ji vidím, že má každou neděli v kostele jiný kabát!"

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz