Reb Pinchas z Korece říkal:
"Neustále se obávám, že bych mohl být více chytrý než zbožný."
A vzápětí dodával:
"Raději bych byl zbožný než chytrý; ale ještě raději než zbožný a chytrý bych chtěl být dobrý."
Reb Jechiel Michal ze Zločova:
"Stejně jako člověka pokouší zlý pud a svádí ho k hříchu, svádí jej i k přehnané spravedlnosti"
To je trefné!
Pochází mravnost z víry, nebo jsou to ctnosti navzájem úplně nezávislé? U morálky je to poměrně jasné, to je habituální ctnost. Ale přijde mi, že mravnost musí mít nějaké metafyzické kořeny. Akorát nevím, jestli je nám dána jako určitá konkrétní Boží milost - mravnost, nebo zda vzniká jako produkt víry, nebo ještě nějak jinak.
A lze být přehnaně spravedlivý? Co to jako znamená? Spravedlnost je ctnost, a jako každá ctnost která zdivočí se může stát neřestí. To už pak ale není přehnaná spravedlnost, ale např. krutost (k sobě nebo k jiným). Nevím, co si mám pod pojmem „přehnaná spravedlnost“ představit.
Víte, že se lidská spravedlnost od Boží spravedlnosti liší? Byť je v podstatě (esenci?) jejím odrazem...
Nakolik my, lidé, poznáváme jen čásatečně, natolik můžeme "přehánět spravedlnost"
Co se týká mravnosti: vnímáme-li mravnost jako odpovědnost vůči vyššímu principu (v posledku: vůči Bohu), je produktem "víry" (nebo víry v pravěm slova smyslu). Vnímáme-li mravnost jako schopnost (a z ní pramenící povinnost) volit dobro, apk je milostí (vlitou ctností). Máme tedy dva pohledy na tutéž skutečnost. Je milostí i ctností.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.