Leden 2009

AVE maris stella,                    ZDRÁVAS, hvězdo mořská,
   Dei Mater alma,                       Matko Boží štědrá,
   atque semper Virgo,                ustavičná Panno,
   felix caeli porta.                       šťastná nebes bráno.
Sumens illud Ave                    Přijímajíc "Ave"
   Gabrielis ore,                           ze rtů Gabriele,
   funda nos in pace,                   vrať nám pokoj pravý,
   mutans Hevae nomen.            měníc úděl Evy.
Solve vincula reis,                  Rozvaž pouta vinným,
   profer lumen caecis                 slepé vyveď ze tmy,
   mala nostra pelle,                   odvrať od nás vše zlé,
   bona cuncta posce.                 vypros všechno dobré.
Monstra te esse matrem:      Vypros, Matko naše,
   sumat per te preces,               milost od Ježíše,
   qui pro nobis natus,                neboť on nám z nebe
   tulit esse tuus.                        byl dán skrze tebe.
Virgo singularis,                     Panno nejvýš svatá,
   inter omnes mites,                  mírná, vlídná, tichá,
   nos culpis solutos,                  veď nás cestou ctností,
   mites fac et castos.                ať jsme tiší, čistí.
Vitam praesta puram,            Uč nás, Panno čistá,
   iter para tutum:                      následovat Krista,
   ut videntes Iesum                   u něho ať s tebou
   semper collaetemur.                najdem radost věčnou.
Sit laus Deo Patri,                  Buď čest Bohu Otci,
   summo Christo decus,            Kristu Pánu sláva
   Spiritui Sancto,                        i Duchu svatému
   tribus honor unus.                  stejně nechť se vzdává.
Amen.                                    Amen.
   

Čt 1.1.2009 Slavnost Matky Boží, Panny Marie, Nový rok   
Gal 4,4-7 když se naplnil čas, poslal Bůh svého  Syna, narozeného z ženy – Nový rok není mimořádným dnem v dějinách světa. Je však mimořádný v dějinách spásy!    
Také dnešek je dnem plnosti, dnem, kdy spása přichází do mého života jako nová skutečnost: malé dítě, Ježíš.
Lk 2,16-21 Maria to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom – Dnes chci hodinu rozjímat, strávit čas v tichu před Bohem. Beze slov vnímat, že Bůh je velký.
Pá 2.1. sv. Basil Veliký a sv. Řehoř Naziánský     
Jan 1,19-28 za koho se sám pokládáš – Nepopírat falešně své schopnosti a dary, umět jich využít pro druhé; zároveň nemyslet si o sobě, že jsem zachránce světa. Že se beze mě nic neobejde. To znamená být opravdu pokorný.
So 3.1. Nejsvětější jméno Ježíš    
Jan 1,29-34 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží. – Možná často nesvědčíme o vlastní zkušenosti s Ježíšem, ale jen o tom, co říká církev. Zároveň však nikdy svou osobní zkušenost nesmíme povýšit na celou pravdu. Úcta k Ježíši nás povede k osobnímu pokornému postoji před skutečnou Pravdou.

Ne 4.1.  – 2. neděle po Narození Páně   
Ef 1,3-6.15-18  v Kristu nás obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů – Je to možná zvláštní, ale ne všechny dary od Boha přijímáme jako požehnání. A ne všechno, co přijímáme jako požehnání je od Boha. Prosme dnes o dar rozlišování duchů a ochotu přijímat od Boha i náročné a těžké skutečnosti.
Jan 1,1-18 bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka – Světlo Boží lásky osvěcuje opravdu každého člověka. Ježíšovo vykupitelské dílo začíná Vtělením. Celému stvoření, ale především lidem - jako jednotlivým osobám, ne jako bezejmennému davu (!) – je tento dar spásy nabídnutý (srv. Řím 8,22-23). Přijmeme toto světlo spásy? Necháme světlo proniknout do temnot svého nitra?
Po 5.1.
Ef 1,4 v něm (Kristu)nás již před stvořením světa vyvolil – Můj život není produktem náhody. Ať je to s mým narozením lidsky jakkoliv (může být přítomný prenatální stres, umělé oplodnění, nepřijetí mámou nebo otcem, postabortivní syndrom atd.), ať si nesu jakoukoliv rodovou zátěž, mohu si být jistý jedním: Bůh mě miluje úplně, bezpodmínečně a v Ježíši Kristu to ukazuje do krajnosti.
Út 6.1. Slavnost Zjevení Páně, Tří králů   
Ef 3, 2-3a. 5-6 Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti – Máš své místo v díle milosti! Máš svůj úkol v evangelizaci a v životě církve! Tvé dary jsou ti dány ke službě, ne k tomu, abys je zavřel do své soukromé „pokladnice“ a „užíval“ si jich. Oslavuj svými dary Dítě, které je největším darem tomuto světu. Ono je Vtělený Bůh!   
Mt 2,1-12  když uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí – Pokud vidíš znamení, kam máš ve svém životě jít a co dělat, jsi často plný radosti a pokoje. A když se ta znamení ztrácí? Když si vůbec nejsi jistý, kam jít a co dělat? Důvěřuj! Ten, který tě povolal, nenechá tě zabloudit. A i na ztemnělé obloze máš jednu Hvězdu, která tě bezpečně povede k Ježíši: Pannu Marii (Najdi si hymnus: Zdrávas Hvězdo mořská).
St 7.1.
Ef 1,5 ve své lásce nás předem určil – Boží záměra jsou projevem Jeho lásky, Prozřetelnosti. Je podivné, jak lpíme na své zdánlivé nezávislosti a jak urputně se snažíme prosazovat své plány pro život. Uvěřili jsme, že Bůh může dát pouze dar lásky? Uvěří lidé kolem nás, že Boží povolání (např. k zasvěcenému životu nebo ke kněžství) je projevem obdarování Láskou?
Čt 8.1.
Ef 1,15 když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše  – Dnes nám chybí autentičtí svědkové víry. Dnes nám chybí zralé osobnosti, které by mladé lidi (ale nejen je) inspirovaly k hrdinským skutkům víry, naděje a lásky. Jestliže chybí, není to tím, že jimi nejsme my? Na věku nezáleží…
Pá 9.1.
Ef 1,15 (když jsem uslyšel o vaší) lásce ke všem bratřím (a sestrám) – Bez víry nejsme schopni prokázat lásku k lidem až do krajnosti. Ptáme se často (podobně jako apoštol Petr: Mt 18,21), jaké jsou hranice naší blíženecké lásky a kde již začíná hloupost nebo fanatismus?! Přestaňme podle vzoru Ježíše kalkulovat v lásce. Prosme o nesobecké postoje lásky, o nichž se bude třebas i vyprávět mezi lidmi, při zřejmém zachování vědomých rozumných rozhodnutí. 
So 10.1.
Ef 1,16 nepřestávám za vás děkovat – Dnešní úkol je jednoduchý: V modlitbě poděkujme za lidi, co nás obklopují, za své nejbližší – se všemi jejich nectnostmi a chybami. Poté děkujme za lidi, kteří pro nás byli malými světélky na naší cestě života z víry… Nakonec si vyberme jednoho světce nebo světici a po připomenutí jeho (jejího) života, děkujme za tohoto člověka.

Ne 11.1.  – Svátek Křtu Páně, ct. Marie Elekta   
1 Jan 5,1-9 kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha – Znovuzrození je velké téma, které řeší Nikodém s Ježíšem (Jan 3,1-18). Co to tedy znamená? Žít jako ti, kteří svůj život podřizují Bohu, nechat se křtem přijmout za vlastní, dodržovat Boží přikázání a mít naději na život věčný.
Mk 1,16b-11 on vás bude křtít Duchem svatým – Křest Duchem svatým je zázrak obnovení života (Jan 3,6) k životu věčnému. V srdci člověka je pramen naděje, pramen světla, pramen modlitby… V srdci člověka je schopnost skutečně milovat Boha a bližní
Po 12.1.
1 Jan 5,1 kdo má rád otce, má rád i jeho dítě – Neznají-li lidé Boha jako svého Otce, jak by mohli mít rádi jeho děti? Apoštol Filip přišel k Ježíši a prosil jej, aby jim dal poznat Otce. (čti Jan 14,8-9). I my se naučíme milovat lidi, když v Ježíši poznáme, jak nás Otec miluje.
Út 13.1.
1 Jan 5,2 milujeme Boží děti, když milujeme Boha a plníme jeho přikázání – Proč by měla v lásce existovat přikázání? Protože lidské vztahy mají svá pravidla a Bůh nám dává tato pravidla pro život, abychom žili pokojně a dobře. Když naplníme přikázání, najdeme pokoj v našich vzájemných vztazích. A dokážeme i odpouštět…
St 14.1.
1 Jan 5,3 právě tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání – Bůh ve své svatosti je nedosažitelný. Potřebujeme - ze své lidské přirozenosti (!) – „návod“, jak se chovat v blízkosti Boží svatosti, abychom neztratili svůj život. Milovat Boha skrze poslušnost znamená jít cestou následování Ježíše pokorného a milujícího až na kříž. Znamená to najít cestu života!
Čt 15.1. sv. Pavel Poustevník     
1 Jan 5,4 vítězství, které přemohlo svět, je naše víra  – Jestliže nebude naše víra formální, jestliže naše víra bude vroucí vztah k Ježíši, pak žádná moc na světě (ani moc Zlého!) nás nevytrhne z lásky Boží, která se projevila v Kristu. Pravdivě se dnes podívejme na svůj vztah k Bohu, zda jsme ochotni z lásky k Němu k odevzdanosti života.
Pá 16.1.
1 Jan 5,6 ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus – Životodárný pramen otevřený v Nejsvětějším srdci Ježíše. Skrze znovuzrození ve vodě křtu, tj. ponoření do smrti a vzkříšení Ježíše (krev Ježíšova), vstupuje do našeho života nová skutečnost, nové lidství (Řím 13,14).
So 17.1. sv. Antonín Veliký    
1 Jan 5,6 Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch je pravda – Modlitba znamená přijmout Ježíše jako Pána svého života, nechat se Bohem milovat a „vstoupit do perspektivy Boha“, tzn. dívat se na svět očima jeho lásky. Duch svatý se v nás pravdivě modlí (Řím 8,26-27).
Ne 18.1. – 2. neděle v mezidobí, Panny Marie, Matky jednoty křesťanů   
1 Kor 6,13c-15a. 17-20 Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo – Tělesnost je velmi důležitý prvek v našem vztahu k Bohu. Uvědomme si, že i dnes při Vyznání víry recitujeme slova „očekávám vzkříšení mrtvých“(vzkříšení těla – apoštolské vyznání víry). Prosme také, abychom znovu objevili význam těla pro náš křesťanský život.
Jan 1,35-42 našli jsme Mesiáše – Tento výkřik úžasu apoštola Ondřeje je vyjádřením radostného a ohromujícího překvapení. Naplňuje se touha Izraele po příchodu Spasitele, Mesiáše. Je pro nás stále ještě překvapující zkušeností život s Ježíšem? Nebo jsme zařadili život víry mezi povinnosti, které nás spíš zatěžují a svazují? Ohromující zvěst: Ježíš je naše spása!
Po 19.1.
1 Kor 6,14 Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás – Spása se netýká jen naší duše. Abychom žili plně svůj život, potřebujeme své tělo! Jako křesťané věříme, že Bůh nám dá oslavené tělo, které už nebude zatíženo časovostí a bolestnými omezujícími skutečnostmi. Je potěšující vědět, že budeme moci obejmout ty, které milujeme a budeme s nimi navždy.
Út 20.1.
1 Kor 6,15 Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? – Nejsme jen souhrn jednotlivců. Společenství církve je spojeno v Tělo Kristovo. Jistě máme v úctě Eucharistii, proč tak nemáme v úctě i Církev? Každý z nás má podíl na posvěcení Církve nebo na jejím znesvěcení hříchem! Každý náš hřích je bolestnou ranou, který působíme Ježíši… KYRIE ELEISON!
St 21.1.
1 Kor 6,17 Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch – Máme strach z nekonečnosti Boží, ve které se ztrácíme. Máme strach z Božího Ducha, který je tak nespoutaný a svobodný a může nás vést neznámými cestami. Máme strach z budoucnosti, kterou neznáme a kterou si neumíme představit. Máme strach, protože jsme se nenaučili milovat Boha z celého srdce! Jen tak se však můžeme zcela vzdát jedinému Pánu, Bohu Ježíše Krista, který umí milovat (Spe salvi 3)
Čt 22.1.
1 Kor 6,18 Varujte se smilstva! – Smilstvo, jeden (!) z hlavních hříchů (pýcha, lenost, nestřídmost, lakomství, hněv, závist), nás zraňuje v hloubce naší osobnosti. Zároveň zraňujeme druhé lidi v hloubce jejich intimity, kde se máme zrodit k lásce. Prosme, aby nás Bůh obnovil k čistotě a schopnosti lásky, která dokáže vnímat citlivě cudnost a umí se chovat s úctou k tělu.
Pá 23.1.
1 Kor 6,19 vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá – V Hradci Králové je katedrála Ducha Svatého. Ale každý člověk by měl vybudovat v sobě prostor daleko vznešenější než je kamenný chrám: Sloupy ctností (moudrost, statečnost, spravedlnost a mírnost) mají nést klenbu skutků víry a naděje a svorníkem má být láska. V takovém prostoru bude naše bohoslužba živá a pravdivá, náš život bude posvátným prostorem pokoje.
So 24.1. sv. František Saleský
1 Kor 6,20 svým tělem oslavujte Boha – Schopnosti, smysly, rozum, vůle … to vše je stvořeno, aby oslavilo Boží dobrotu. Svatý František Saleský říká: „zbožnost je láska, jež nám ulehčuje práci a vede nás k tomu, abychom se věnovali skutkům, které se líbí Bohu, našemu Otci, srdečně, rádi a s dětskou láskou.“ Tak konáním dobra, využíváním darů, které nám Bůh svěřil, oslavujeme Boha a působíme to, k čemu nás stvořil.
Ne 25.1.  – 3. neděle v mezidobí, svátek Obrácení sv. Pavla   
1 Kor 7, 29-31 Čas je krátký – Žijeme jako bychom zde měli být navždy. Smrt našich blízkých nás vždy zaskočí a naplní smutkem. Je to přirozené, ale svědčí to zároveň o naší nepřipravenosti. Nezaskočí nás vlastní smrt? Jsme připraveni se DNES radostně setkat s Bohem tváří v tvář?
Mk 1,14-20 Obraťte se a věřte evangeliu – Obrácení je změna životního zakotvení. Když nebudeme věřit naplno evangeliu a žít podle něj, bude náš život ohrožený a nejistý, i kdybychom měli pocit jistoty a bezpečí… Stačí málo a naše křehkost se projeví ve ztrátě všeho. Můj Bůh, mé všechno! (sv. František z Assissi)
Po 26.1.
1 Kor 7,29 ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli – Nakolik je život s Bohem prakticky na prvním místě mého života? Nelze zanedbávat základní vztahy našeho života (být manželem nebo manželkou, být otcem nebo matkou, být dítětem), ale přesto nad nimi musí být vztah k Ježíši. Kolik času věnuji rozvíjení a naplňování svých vztahů a modlitbě?
Út 27.1.
1 Kor 7,30 kdo pláčou, jako by neplakali – Jakou roli sehrávají negativní emoce v našem životě? Nenecháme se jimi spoutat tak, že bychom ztratili naději? Je nutné prožít do hloubky srdce svůj smutek, bolest, nepochopení… Je důležité dát průchod slzám. Ale nikdy nesmíme propadnout beznaději a pocitu bezvýchodnosti. Ježíš je s námi ve všech okamžicích života.
St 28.1. sv. Tomáš Akvinský    
1 Kor 7,30 kdo se radují, jako by se neradovali – Jakou roli sehrávají pozitivní emoce v našem životě? Je důležité mít perspektivu, těšit se, toužit po štěstí a radosti. Nesmíme však z toho udělat „zlaté tele“ svého života. Nesmíme z toho udělat základní měřítko, jestli je náš život smysluplný. Základní smysl života člověka je v lásce, a to je někdy velmi těžký, náročný úkol!
Čt 29.1.
1 Kor 7,30 kdo kupují, jako by nevlastnili (nemělo by jim nic zůstat) – Kolik zbytečností si v životě pořídíme?! Dnes můžeme přemýšlet, jak hospodárně nakládáme se svými prostředky a zda z naší hojnosti nemáme pomoci jiným lidem. Uvažujme o podpoře charity, misií, práce s dětmi a mládeží, o farním životě… Nemusí jít vždy jen o hmotné a finanční prostředky!
Pá 30.1.
1 Kor 7,31 kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali – Carpe diem! (Užij si tohoto dne!) Možná se neřídíme výslovně tímto heslem, ale v praxi svého života pošilháváme po těch, kteří si „užívají“. Zkoumejme, zda naše srdce není naplněno závistí nad tím, jak ostatní mají dostatek všeho a mohou si užít. Na druhou stranu se nenechme svázat představou, že mít se dobře je hřích. Užijeme času tohoto dne ke konání dobra? Nebo se dál budeme chovat sobecky?
So 31.1. sv. Jan Bosko
1 Kor 7,31 podoba tohoto světa pomíjí (tento viditelný svět pomíjí) – Mění se svět, mění se lidé. Nejistoty jsou příliš silné, až z toho na nás může někdy padnout strach. Najdeme svou jistotu v Bohu? Ježíš nám ukazuje na neměnnou věčnou lásku Otce. Věta z Písma pro dnešní den: Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. (Žid 13,8)