Listopad 2008

Na začátek omluva: Už třetí měsíc za sebou se mi nepodařilo dát dohromady komentáře k nedělnímu Božímu slovu tak, jak jste byli
v poslední době zvyklí. Protože však nechci, abyste nadále strádali a chyběla vám strava Božího slova, předkládám vám pomůcku, která může být pro vás tento měsíc velmi užitečná (a dá-li Bůh, příští měsíc s novým církevním rokem zase začneme).  Někdo se možná rozhodne dále sledovat listy apoštola Pavla spolu s autorem podnětů – P. Angelem Scaranem. Najdete je na této webové adrese: www. pastorace.cz
V brožované podobě je vydalo
Pastorační středisko Arcibiskupství pražského,
Thákurova 3, Praha 6,160 00.
A teď již do práce…

ÚVOD
Rok svatého Pavla vybízí takřka samozřejmě k „novému oprášení“ Pavlových listů. Tyto listy se sice předčítají v liturgii, ale ne v celé šíři, a proto právě v tomto roce můžeme odhalit ty texty méně známé. Ale i texty známé notoricky nebo skoro notoricky mohou nově oslovit, nejen proto, že (aspoň některé) pavlovské pasáže jsou pověstné svou obtížností a hloubkou, ale také proto, že styl je velmi živý, provokující – a čtenář nemůže zůstat lhostejný, „stejný jako dřív“. Buď si Pavla zamiluje a oblíbí, nebo si ho… Některé texty jsou poněkud „abstraktní“, jiné mnohem více zaměřené na konkrétní život. I proto se dá říci, že následující texty „uspokojí“ každého člověka: jak toho „laděného spíš intelektuálně“, tak toho „zaměřeného spíš na praxi“.

Předložený plán četby je rozvržen pouze na všední dny: to proto, aby víkendy zůstaly volné pro případné dohnání skluzu nebo pro hlubší promyšlení toho, co oslovilo. Koneckonců sami z vlastní zkušenosti víme, že klíčová témata potřebujeme promýšlet delší dobu, opakovaně. Četba Pavlových listů se zakončí právě před závěrem Roku sv. Pavla, tj. před slavností sv. Petra a Pavla. Zařadili jsme jak autentické Pavlovy listy, tak i ty, které se dnes přisuzují spíš „žákům“ velkého apoštola národů. Kromě toho, že i tyto „pochybné“ listy jsou některými biblisty považovány nadále za autentické, zůstává v platnosti to, že v nich nacházíme Pavlovo dědictví.

Krátké úvody k jednotlivým textům nejsou míněny jako vyčerpávající komentáře, ale spíš jako podněty k reflexi, resp. k modlitbě.
V některých případech tyto úvody obsahují i stručné vysvětlující poznámky k těžším místům nebo klíčovým tématům či pojmům. Bude vhodné doplnit tyto krátké podněty úvody k listům, obsaženými například v našich Biblích.

Nezbývá než popřát, aby tato dobrodružná pouť se svatým Pavlem byla osvěžující… a přivedla ke Kristu… alespoň o krok blíž.
Pokud se tak stane, tak dodnes živá Pavlova slova splní svůj účel.
                                                                                                                       P. Angelo Scarano
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pondělí 3. 11. - Sk 19,23-40
Obyčejný ekonomický zisk, popularita, vlastní žebříček priorit – i to je někdy příčinou odmítnutí evangelia. Neplatí to částečně pro tvůj život?

Úterý 4. 11. - Sk 20,1-12
Stále nové výzvy a těžkosti se vyskytovaly ve službě Božího muže
z Tarsu. Avšak Bůh stále nově projevoval svou moc – jako na tom mladíku, který byl znovu navrácen k životu. Naprosto všechno si Bůh dokáže použít ke své slávě – i ve tvém životě…

Středa 5. 11. - Sk 20,13-38
Vzácný text! Je to magna charta dobrého pastýře, zrcadlo Pavlova srdce. A každý z nás si v těchto slovech může najít něco pro sebe.

Čtvrtek 6. 11. - Sk 21,1-26
„Já jsem připraven nejen nechat se svázat, nýbrž i zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše“ (Sk 21,13) – toto může říct ten, který poznal: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší.“ (Fil 1,21.23)

Pátek 7. 11. - Sk 21,27-40
Je obdivuhodné, jak Saul dokáže využít všechny lidské okolnosti k tomu, aby hlásal Krista a jeho evangelium. Pros i ty za to, abys byl Ježíšovým svědkem za všech okolností – i za těch, které budou pro tebe stresové a náročné.
-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Pondělí 10. 11. - Sk 22
Nový příklad Pavlovy pokory – staví se na stejnou úroveň jako jeho posluchači, řečeno jeho vlastními slovy „židům jsem byl židem, abych získal židy“ (1 Kor 9,20). V posledku on kráčí ve šlépějích samotného Boha, který se stává člověkem nám podobným ve všem, kromě hříchu (Žid 2,17; 4,15).

Úterý 11. 11. - Sk 23,1-11
„Neztrácej odvahu,“ říká Pán svému služebníkovi. Odvaha je nezbytným postojem hlasatele – a především je to dar Ducha, vždyť bojácní apoštolové začali hlásat s odvahou Boží slovo právě po seslání Ducha (Sk 2,4; 4,31). Často prožíváš ochromující strach, který ti znemožňuje předávat evangelium? Pak tím spíš potřebuješ Ducha odvahy a síly (2 Tim 1,7).

Středa 12. 11. - Sk 23,12-35
Žalm 2 je výstižným komentářem k tomuto textu, vyjadřuje totiž „bezmocnost mocných“, kteří se staví proti Božím plánům (v našem případě uskutečněných skrze Pavla): „Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: ‘Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.’ Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.“
Kéž jsou tato slova pro tebe útěchou a ujištěním, že Bůh je svrchovaný, nade všemi „mocnými“ tohoto světa – třeba i nad těmi, kteří „tě ohrožují“.

Čtvrtek 13. 11. - Sk 24
Bezcharakternost proti charakternosti – takto se dá popsat setkání Félixe s Pavlem. A možná i tvoje setkání s různými lidmi… na čí straně jsi? Jsi spíš takovým Félixem, nebo Pavlem?

Pátek 14. 11. - Sk 25
Spis Skutků apoštolů má mimo jiné dokázat, že křesťanství není pro římské impérium hrozbou.
To je zřejmé i z tohoto úryvku, který nad to ukazuje Pavlovu přímost a svobodu od lidských soudů,v duchu 1 Kor 4,3-4: „Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud. Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou; ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán.“ Pavel je zcela závislý na Pánu, ve všem – proto je
v určitém smyslu nezávislý na lidech a jejich postojích.
-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Pondělí 17. 11. - Sk 26
„Proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat“ (Sk 26,16). To je centrální výpověď tohoto textu – a svým způsobem to platí i pro tebe. A Pavel tě dnes učí vydávat svědectví o tom, jak se tvůj život mění díky Božímu působení.

Úterý 18. 11. - Sk 27 – 28
Je zvláštní, že Skutky apoštolů nekončí tím, jak Pavel vydal život za evangelium a zemřel mučednickou smrtí. Závěr tohoto spisu zní spíš jako otevřený: „Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli, zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek“. Není divu, že se těmito slovy uzavírá tento spis: hlavním záměrem autora totiž není líčit skutky Petra či Pavla, ale spíš „skutky“ (resp. působení) Božího slova v moci Ducha (proto se Boží slovo začalo šířit teprve po seslání Ducha, Sk 2). Jde o Boží slovo, ne o Pavla – ten je pouze nástrojem.
Končí skutečně tato kniha kapitolou 28? Svým způsobem nekončí – je tu ještě kapitola 29, která pojednává o Božím působení v životě církve (čili i ve tvém životě) až dodnes. Je to kapitola „napsaná na tvém srdci inkoustem Ducha svatého“ (srov. 2 Kor 3,3), zjevná ve tvých slovech a skutcích.
Co mohou vyčíst druzí lidé?

Středa 19. 11. - Ř 1,1-17
Úvodní část určitého spisu skoro vždycky prozrazuje hlavní myšlenku celého díla: tak tomu je i v tomto případě, protože verš 17 obsahuje hlavní téma celého listu, ospravedlnění z víry. Ospravedlněním se přitom rozumí „omilostnění“, uvedení do přátelství s Bohem, do jeho blízkosti.
A následkem toho přichází i proměna. Ospravedlnění tedy není pouhým vnějším „aktem“ (jakýsi soudcovský rozsudek o nevině, resp. o prominutí trestu), je něčím, co zasahuje celého člověka. Jak? To bude vyloženo právě v následujících kapitolách.

Čtvrtek 20. 11. - Ř 1,18-32
„Když je Bůh na prvním místě, všechno je na správném místě“
(sv. Augustin). A obráceně – když Bůh není na tom předním místě, všechno se zvrtne do chaosu, jak dokazuje tato pasáž. Bůh samozřejmě nemůže zůstat netečný vůči lidské zvrácenosti – to je vyjádřeno tím výrazem „Boží hněv“, který se samozřejmě nemá chápat jako pomstychtivost či vylévání zloby. Bůh nezná tyto postoje. Zná však lásku k člověku, která ho vede k tomu, aby jasným způsobem vyjádřil své „ne“ hříchu (někdy činem, jindy slovem). A to je pro každého z nás velké štěstí…

Pátek 21. 11. - Ř 2
Každý potřebuje Boží zachraňující moc, jeho milosrdenství. Absolutně každý: žid i pohan. Další důležitá myšlenka se týká zákona: je zákon vnější, ale je také zákon vnitřní, napsaný Duchem (2,14-15.29). V tomto „mezičase“ (dokud jsme na cestě k dosažení plné spásy) máme už teď zákon vnitřní, vepsaný do srdce mocí Ducha svatého, ale ještě ne v plnosti (v plné kráse a „čitelnosti“), proto ještě stále potřebujeme i zákon vnější.
Neplatí o tobě náhodou verše 17-24?
-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Pondělí 24. 11. - Ř 3
Na základě 2. kapitoly by se mohlo zdát, že Mojžíšův zákon a Boží slovo předávané jsou vlastně zbytečné – vždyť záleží na vnitřní obřízce, na vnitřním zákonu. Skutečnost je však o něco složitější. Boží slovo a Boží přísliby mají přece hodnotu samy v sobě, ale ne hodnotu „konečnou“ – mají vést ke Kristu, který je tou „konečnou“ (resp. tím skutečným začátkem života pro každého člověka). Tím se vracíme
k hlavní tezi listu: ospravedlnění vírou v Krista. A potřebu ospravedlnění si uvědomuje pouze ten, kdo zná svá provinění: proto Pavel stále znovu předkládá jakési „zrcadlo svědomí“ (v. 9n.)

Úterý 25. 11. - Ř 4
Boží plán má kontinuitu, a proto je možné se odvolat na starozákonní příklady dotvrzující „ospra-vedlnění vírou“ (ne skutky). Abraham se stal Božím přítelem proto, že Hospodinu důvěřoval i v temnotě noci, i
v beznadějné situaci (v. 19-22) – podobné té, ve které se nachází člověk „bez Boha“ anebo daleko od něj. A tento velikán víry je i pro tebe výzvou… vsadit na Boha i v beznadějných situacích, v temných tunelech našeho života. Je to ten Bůh, který na Abrahámovi ukázal svou věrnost a moc… stejně tak se může takto projevit (podle své božské fantazie a kreativity) i ve tvém životě – nalezne-li víru, tvou otevřenost, tvé očekávání…

Středa 26. 11. - Ř 5,1-11
A jaké jsou ty skvostné plody „ospravedlnění“ čili přátelství s Bohem? Pokoj, živá naděje na dosaže-ní plnosti života (tj. slávy, v. 2), subjektivní jistota Boží přízně neboli lásky (vylité do srdce, v. 5). Tato jistota Boží lásky se opírá také o objektivní fakt, o sebedarování Ježíše Krista. A to je dar tak velký, že se jím dokonce chlubíme, jako největší trofejí. Zkus prožít následující okamžiky v tichosti … a přijmout, že Ježíš za tebe zemřel, za tebe, který ses někdy stavěl proti Bohu, žil sobecky, ve zlobě… za takového člověka Ježíš položil život, dal sebe samého…

Čtvrtek 27. 11. - Ř 5,12-21
Tento úryvek je účinným lékem na naši zdeptanost a negativismus vyvolaný „špatnými zprávami“ o zlu a hříchu (ať už vlastním, nebo jiných lidí). A Pavel nejen že potvrzuje Boží moc nad zlem a proviněním, ale dokonce vyznává tu „neuvěřitelnou senzaci“, že Boží dar se vylévá v hojnější míře právě tam, kde se rozmohlo zlo… Těžko přijatelné? Pokud chceš udělat podobný krok víry jako Abrahám, tak si promítni všechny ty situace a lidi „zabředlé do špíny“… a uvěř, že Bůh má moc vylévat ještě větší požehnání, dar záchrany a života…

Pátek 28. 11. - Ř 6,1-14
Ta úžasná zvěst o Boží síle, která daleko převyšuje moc lidského selhání, může vyvolat špatný postoj netečnosti a pasivity: je-li Bůh tak mocný a milosrdný, mohu klidně žít v hříchu, ne? To by byl postoj opravdu fatální… prostoupený velkým nepochopením. Pokud totiž přijímám Boží dar, nemohu zůstat stejný! Kdo se přibližuje k Bohu, nutně přijímá novou energii, moc k proměně, motivaci nehřešit… Prožíváš to taky tak – anebo je přijímání odpuštění či svátostí pro tebe „běžnou rutinou“?
__________________________________________________________________________________________________________________________
V Listu Timoteovi Pavel označuje Církev za „dům Boží“ (Tm 3,15). Jde o definici vskutku originální, protože mluví o církvi jako o komunitní struktuře, v níž jsou žity mezilidské vztahy rodinného typu. Apoštol nám pomáhá chápat stále do větší hloubky tajemství Církve v různých dimenzích tohoto Božího shromáždění na světě.
V tom je velikost Církve a velikost našeho povolání: jsme Božím chrámem na světě, místem, v němž Bůh skutečně přebývá – a zároveň jsme společenství, rodina Boha, který je Láska.
Jako rodina a dům Boží máme uskutečňovat na světě Boží lásku a být tak v síle, pocházející z víry, místem a znamením jeho přítomnosti. Prosme Pána, aby nám dopřál být stále více jeho Církví, jeho Tělem, místem přítomnosti jeho lásky na tomto světě a v našich dějinách.
                                        Benedikt XVI., 15.10.2008